Bedřich Engels

Velká válečná událost^[297]

Z oficiálních hlášení spojeneckých velitelů a zpráv dopisovatelů evropských listů jsme se již podrobně seznámili s úspěšnou generální ztečí Sevastopolu z 8. září a nejdůležitější podrobnosti již byly v našem listě uveřejněny. Všichni naši čtenáři jistě tyto zajímavé zprávy četli, a není tedy třeba opakovat fakta, která tyto zprávy obsahují. Chceme nyní dát našim čtenářům jasnou představu o podmínkách, za nichž ke zteči došlo, a vysvětlit, proč při této příležitosti dosáhli spojenci v různých bodech útoku tak rozdílných výsledků.^[a]

Podle zprávy generála Niela posunuli Francouzi své zákopy všude dost blízko k ruským opevněním. Proti Malému redanu u Kilenské zátoky (bašta čís. 1) a Malachovské mohyle (bašta čís. 2) nebylo čelo podkopu od ruského příkopu dál než 25 yardů. U Stožární bašty (bašta čís. 4) bylo vzdáleno 30 yardů a u Ústřední bašty (bašta čís. 5) 40 yardů. Na všech těchto místech tedy byly útočné kolony těsně u opevnění, na která měly útočit. Angličané však přestali kopat podkopy, jakmile se dostali na vzdálenost 240 yardů od Velkého redanu (bašta čís. 3). Příčinou bylo rutinérství, které v anglické armádě stále ještě vládne. Jakmile posunuli své zákopy do této vzdálenosti, zjistili, že kdyby postupovali dál, dostali by se do podélné palby ze Stožární bašty, která byla proti ostatním ruským opevněním vysunuta značně kupředu. V teorii obléhání platí obecné pravidlo, podle něhož nemá být žádný úsek zákopů založen tak, aby se při svém prodloužení dostal na úroveň kteréhokoli bodu obsazeného nepřítelem, neboť by se vystavoval podélné palbě.

To je ovšem správné tehdy, když je možné obejít se bez takovébo chybného vedení zákopů. Ale zde, kde se podélné palbě nelze vyhnout (celkový plán obléhání a povaha terénu vylučovaly myšlenku dobýt nejdříve zvlášť Stožární baštu), bylo rozhodně lepší kopat zákopy nesprávně než je nekopat vůbec. Ostatně teoretická pravidla obsahují mnoho návodů, jak tomuto nevyhnutelnému zlu čelit. Doporučuje se zřídit příčné zátarasy a kombinované podkopy. Francouzští ženijní důstojníci se zřejmě přeli se svými anglickými přáteli a říkali jim, že i když by mohli ztratit mnoho vojáků, budou-li prodlužovat své zákopy za tak nepříznivých okolností, bude přece jen lepší ztratit je při dokončování prací, které aspoň zajistí úspěch zteče, než při zteči, jejíž výsledek by mohl být vzhledem k nedostatku krytých přibližovacích zákopů velmi pochybný. Ale britští ženisté si nedali říci. Výsledky jim ukazují, jak velice se mýlili.

Francouzský generál rozdělil své síly takto: proti klíčovému postavení — Malachovské mohyle, postavil divizi Mac-Mahonovu; po její pravé straně, proti kurtině spojující Malachovskou mohylu s baštou čís. 1, La Motterougeovu divizi; na nejzazším pravém křídle, právě proti baště čís. 1, Dulacovu divizi. Protože Malachovská mohyla byla jediným bodem, který bylo nutno v případě vážného odporu dobýt za každou cenu, měl Mac-Mahon jako zálohu gardovou divizi pod velením Mellinetovým. Tolik o francouzském útoku na straně předměstí Korabelnaja. Pokud jde o Městskou stranu, na Stožární baštu, která byla jakousi předsunutou citadelou, byla velmi výhodně umístěna a měla velmi silná vnitřní opevnění, neměl být podniknut bezprostřední čelní útok. Naproti tomu Ústřední baštu měla vzít ztečí Levaillantova divize, kterou měla v případě úspěchu následovat divize dʼAutemarrova. Ta dostala rozkaz obejít hrdlo Stožární bašty, a v témž okamžiku měla Stožární baštu napadnout čelně Cialdiniho piemontská brigáda, soustředěná v zákopech. Postavení mezi Malachovskou mohylou a Stožární baštou zaujímali Angličané. Měli útočit na Redan.

Nejdříve měla být podniknuta zteč na Malachovskou mohylu, a až by byla dobyta, měly zbývající kolony postupovat každá proti tomu objektu, který jí byl určen. Malachovská mohyla byla velká reduta na vrcholu pahorku téhož jména, který ovládá okolí. Reduta byla ze všech stran uzavřena, ale v týlové stěně měla široké otvory, jimiž mohly přicházet posily. Po pravé a levé straně byla kurtinou spojena s Velkým a Malým redanem; to byly rovněž uzavřené reduty s menšími opevněními, která měla sloužit jako réduit^[b], přičemž jejich zadní stěny se střílnami obrácenými dovnitř reduty tvořily vnitřní val [coupure^[c]]. Hrdla těchto coupure byla také spojena s Malachovskou mohylou druhou neboli vnitřní kurtinou, která tvořila druhou obrannou linii. Uvnitř Velkého a Malého redanu nebyly skoro žádné překážky, a proto tento prostor úplně ovládalo dělostřelectvo z coupure a réduitů. Malachovská reduta, na kterou nepřítel soustřeďoval palbu od chvíle, kdy dobyl Mamelon, byla však podél hradeb přeplněna překrytými příčnými zátarasy, které skýtaly dělostřelcům a vojákům ve službě úkryt odolný proti bombardování, zatímco vnitřek bašty byl zaplněn velkými srubovými pevnůstkami se střechami odolnými proti bombardování, které sloužily jako ubikace, ale pro obranu se naprosto nehodily. Když došla první zpráva, že byla dobyta Malachovská mohyla, prohlásili jsme, že se tu Rusové zřejmě dopustili stejné chyby jako při stavbě Kamčatské reduty na Mamelonu: protože se chtěli uchránit před nepřátelskou palbou, roztříštili vnitřek pevnůstky na malá oddělení, a tím si zřejmě znemožnili jeho obranu proti zteči.^[298] Náš názor se nyní plně potvrdil. Ukázalo se, že labyrint Malachovské mohyly stejně jako labyrint Mamelonu nebylo možno bránit. Byl dobyt za deset minut a Rusové jej už nikdy nedobyli zpět.

Francouzi připravili zteč na Malachovskou mohylu skvěle. Všechno předvídali a zajistili. Příkop překročili po mostech nové konstrukce, jejíž popis ještě nedošel; mosty položili za necelou minutu. Sotva začala zteč, zřídili zákopníci narychlo průkop ze zákopů do příkopu, prorazili v ruských předprsních široké průchody, zasypali před nimi příkop a vytvořili schůdnou cestu do nitra Malachovské reduty, po níž mohly přicházet posily, zálohy a dokonce byla použitelná i pro polní děla. Jakmile Francouzi dobyli celou redutu, rychle uzavřeli průchody v jejím hrdle, prorazili střílny, dopravili do ní polní děla a v několika hodinách, dříve než se Rusové mohli vážně pokusit dobýt opevnění zpět, je celé obrátili proti nim, takže Rusové přišli příliš pozdě. Dělostřelci byli připraveni zatlouci v případě nutnosti děla a vojáci pěších oddílů měli za opasky krátké zákopnické nářadí.

Na provedení útoku přímo dohlíželi maršál Pélissier a generál Niel. Zda byly ostatní útoky stejně dobře organizovány, nevíme; byly však vesměs neúspěšné, zejména útok na Ústřední baštu. Zdá se, že zteč na tuto baštu podnikl generál de Salles s naprosto nedostatečnými silami, neboť jakmile se Francouzi dostali k ruskému přednímu náspu, museli za ním hledat úkryt. Zteč se zvrhla v přestřelku a nutně byla odražena. O důkaz, k čemu takový postup vede, se postaral generál Simpson při zteči Redanu. Nejkrvavější byl útok na Malý redan. Rusové toto postavení dobře bránili a jen zde odrazili pět fřancouzských brigád.

Již dříve jsme poukazovali na to, že v britské armádě převládá absurdní systém, podle něhož jsou sestavovány tak slabé útočné kolony, že každý útok lze předem považovat za ztracený, narazí-li na poněkud vážnější odpor. Této chyby se dopustil již Raglan, když plánoval útok 18. června, a zdá se, že se generál Simpson rozhodl svého zemřelého velitele ještě překonat.^[d] Angličané poškodili vybíhající úhel Redanu, a proto bylo rozhodnuto vést zteč proti této části opevnění, jakmile si Francouzi plně zajistí Malachovskou mohylu. Generál Simpson tedy vybral úderné oddíly z druhé a lehké divize; celkem to bylo asi 1800 mužů, čili polovina ze dvou brigád! Další dvě brigády těchto divizí měly sloužit jako posily a třetí a čtvrtá divize měly zůstat v záloze. Mimoto zde byly ještě gardová a skotská divize, celkem 25 000 mužů. Z nich bylo skutečně posláno na zteč jen asi 1800 mužů, které později posílilo ještě asi 2000 mužů! Na rozdíl od Francouzů, kteří mohli přeskočit ze svých zákopů přímo do ruského příkopu, muselo těchto 1800 mužů překonat vzdálenost 250 yardů otevřeným terénem v boční palbě redanských kurtin. Angličané houfně padali, ale přesto postupovali vpřed, zlezli příkop po žebřících, pronikli do vyčnívajícího úhlu bašty, a tam se ihned dostali do strašlivé kartáčové a puškové palby z coupure a réduitů v týlu Redanu. Proto se rozptýlili, hledajíce úkryt za příčnými zátarasy, a zahájili proti Rusům palbu přesně tak, jako Francouzi na Ústřední baště. To by nebylo na škodu, jen kdyby byly hned za útočícími postoupily posily a zálohy a útokem zblízka rozšířily již získané výhody. Ale posily nepřišly téměř žádné, a když, tak jen hrstky a nepravidelně. Velitel brigády Windham, který velel útočícím oddílům, třikrát poslal důstojníky se žádostí, aby byly poslány vpřed jednotky v pravidelných formacích, ale žádné nepřišly. Všichni tři důstojníci, které poslal, byli raněni, když přecházeli pláň. Nakonec šel Windham sám a přemluvil generála Codringtona, aby poslal ještě jeden pluk, když vtom náhle britská vojska ustoupila a vyklidila Redan. Rusové dostali posily a očistili opevnění od nepřítele. Tehdy se starý Simpson, který měl ještě 20 000 mužů nenasazených do boje, rozhodl pokusit se o novou zteč příštího jitra!

Tento ubohý útok Angličanů na Redan poznamenává jejich generály na Krymu nesmazatelným znamením neschopnosti. Zdá se, že mají vrozený sklon překonávat jeden druhého v chybách. Vyznamenali se tím u Balaklavy a Inkermanu, ale 18. června a 8. září to ještě daleko překonali. Zteč byla připravena tak nedbale, že když Angličané obsadili výčnělek Redanu, nezatloukli zde ani jedno ruské dělo, takže je táž děla zasypávala při ústupu kartáči a šrapnely stejně silně jako za postupu. Zda se Angličané pokusili sami vhodně opevnit, o tom se ani Simpson ani tiskoví zpravodajové nezmiňují. Opravdu se zdá, že byla zanedbána i ta nejzákladnější opatření.

Je pravda, že útoky na Redan, Ústřední baštu a Malý redan byly do určité míry jen pouhé demonstrace. Útok na Redan měl ovšem svůj význam. Toto postavení totiž bezprostředně rozhoduje o dobytí Malachovské mohyly, neboť ovládá-li Malachovská mohyla svou výškou Redan, Redan zase ovládá přístup k Malachovské mohyle, a jakmile by byl dobyt, ohrožoval by z boku všechny ruské kolony, chystající se dobýt tento vrch zpět. Dobytí Malachovské mohyly donutilo Rusy opustit celou Jižní stranu; dobytí Redanu by je bylo přinutilo spěšně vyklidit přinejmenším předměstí Korabelnaja, a to dříve, než by byli mohli zorganizovat svůj dobře uspořádaný systém destrukcí ohněm a výbušninami, pod jehož ochranou bezpečně ustoupili. Angličané tedy nesplnili na velmi významném bodě to, co od nich spojenci právem očekávali. Zklamali nejen jejich generálové, ale ani vojáci nebojovali tak jako dříve. Byli to většinou mladí chlapci, kteří přišli na Krym nedávno a hleděli se především ukrýt a střílet, místo útočit na bodák. Nedostávalo se jim kázně a pořádku; různé pluky se pomíchaly, důstojníci ztratili jakoukoli kontrolu, a tak se v několika minutách celá mašinérie rozpadla. Přes to všechno se musí uznat, že angličtí vojáci kladli v Redanu téměř dvě hodiny tvrdošíjný pasívní odpor, aniž jim přišla nějaká podpora. Nejsme však zvyklí vidět britskou pěchotu, jak klesá na úroveň Rusů a hledá svou slávu jen v pasívní statečnosti.

Palma vítězství patří tohoto dne generálům Bosquetovi a Mac-Mahonovi. Bosquet velel celé francouzské zteči na pravém křídle Mac-Mahonova divize dobyla a udržela Malachovskou mohylu. Byl to jeden z mála dnů, kdy Francouzi skutečně překonali Angličany statečností. Ve všech ostatních směrech prokázali svou převahu nad Angličany již dávno. Máme z toho tedy učinit závěr, že anglická armáda zdegenerovala a její pěchota se již nemůže chlubit, že v boji v semknutém tvaru je nejlepší pěchotou na světě? To by bylo předčasné. Jisté však je, že britští generálové na Krymu umějí jako nikdo jiný na celém světě podrývat fyzický a morální stav armády; na druhé straně nováčci, kteří jsou od určité doby zařazováni do armády, jsou mnohem horší, než bývali dříve. Anglický lid by se nad tím měl zamyslet; dvě porážky ve třech měsících jsou v britských vojenských dějinách něco nebývalého.

Engelsovy chronologické poznámky o hlavních událostech krymské války.^[299]

O Rusech můžeme říci jen tolik, že bojovali s obvyklou pasívní statečností a při zteči, kterou podnikli, aby dobyli zpět Malachovskou mohylu, projevili dokonce velkou aktivní odvahu. Jaká byla jejich taktická opatření, nemůžeme posoudit dříve, dokud nebude uveřejněna jejich zpráva. Jedno je však jisté, a to, že dobytí Malachovské mohyly bylo naprosto překvapivé. Posádka byla u oběda a zřejmě nikdo, kromě dělostřelců u děl, nebyl ve zbrani a připraven na útok.

Podíváme-li se nyní, co se událo od dobytí Jižní strany, vidíme z Gorčakovových zpráv, že 20 000 spojeneckých vojáků (jaké národnosti, to se neříká) odešlo do Jevpatorije a že spojenci současně vysílají silné průzkumné oddíly proti ruskému levému křídlu v Bajdarské dolině, kde se ruské předsunuté jednotky musely stáhnout k Urkustě, směrem k údolí horního toku Čulinu, jednoho z přítoků řeky Černé. Sbor o 30 000 mužích, který je nyní v Jevpatoriji, je dost slabý a nemůže se odvážit dále od města. Mohou však přijít další posily. Tak či onak, polní operace začaly a v příštích čtrnácti dnech se musí rozhodnout, zda Rusové budou s to udržet své postavení, či zda musí spojencům nechat celý Krym jako kořist.

Napsal B. Engels 28. září 1855 Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“, čís. 4519 z 13. října 1855 a v „Neue Oder-Zeitung“, čís. 463 ze 4. října 1855

Podle textu v „New-York Daily Tribune“, srovnaného s textem v „Neue Oder-Zeitung“ Přeloženo angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a V článku otištěném v „Neue Oder-Zeitung“ je místo prvního odstavce tento text: „8. září bylo nasazeno do boje 5 francouzských divizí a části 2 anglických divizí. Z počtu asi 45 000 mužů ztratili spojenci, podle svých vlastních hlášení, 10 000 mužů, tj. téměř čtvrtinu. Ruské ztráty určit nelze. (Pozn. red.)

b Viz poznámka [a] v článku "Hlášení generálů. — Anglické soudy. — Zprávy z Francie". (Pozn. red.)

c Viz poznámka [d] v článku "K dobytí Sevastopolu". (Pozn. red.)

d V „Neue Oder-Zeitung“ je místo poslední věty text: „Tato rutina je založena na tom, že pevnosti, s nimiž měli Aiigličané hlavně co dělat, zejména pevnosti, které dobýval Wellington ve Španělsku, byly vystavěny podle starého italsko-španělského systému, a proto jen zřídkakdy mohly ukrýt víc než 500 mužů. Protože u Angličanů se všechno hned stává tradicí, stal se tradicí i jejich systém útoku, i když předpoklady pro tento systém už dávno zmizely. Lord Raglan tak napodobil 18. června starý Wellingtonův způsob, a všichni vědí s jakým výsledkem. Místo aby se z Raglanova neúspěchu poučil, považoval Simpson za nutné nejen Raglana napodobit, ale ještě ho překonat. Simpson měl 8. září na místě 25 000 mužů. Z nich poslal jen 1800 skutečně na zteč.“ — Následující dva odstavce jsou v „Neue Oder-Zeitung“ vynechány a zbytek článku je značně zkrácen. (Pozn. red.)

297 Kratší německá varianta článku byla otištěna v „Neue Oder-Zeitung“ 4. října 1855 s názvem „O zteči Sevastopolu“ („Zur Erstürmung Sebastopols“). V prvním odstavci článku otištěného v „New-York Daily Tribune“ jsou zřejmé zásahy redakce.

298 Jde o německou variantu Engelsova článku „Pád Sevastopolu“ zde.

299 Překlad Engelsových chronologických poznámek o hlavních událostech krymské války zní (v rukopise je celá řada zkratek):

Krymská válka:
1854
Září
14.	vylodění u Staré tvrze.
20.	Bitva na Almě.
25.	Pochod spojenců na Jižní stranu Sevastopolu.
26.	Dobytí Balaklavy.
28.	Blokáda Jižní strany. (V té době bylo na Jižní straně kromě námořníků pouze 8 praporů.)
Říjen
1.	Průzkum a rozkaz k bombardování před ztečí.
9.—10.	První paralela 400—600 sáhů od příkopu.
17.	Bombardování Sevastopolu (palebná převaha Rusů na souši. 200 těžkých děl proti 126 dělům útočníka), současné ostřelování loďstvem. Francouzské dělostřelectvo umlčeno. Na zteč je teď už pozdě.
25.	Bitva u Balaklavy.
26.	Výpad 9 praporů Rusů na pozice Angličanů.
Listopad
4.	Převaha Rusů nad spojenci. Útok.
5.	Bitva u Inkermanu. Anglické obléhací práce nyní téměř úplně zastaveny. Nadále je zesilována jen cirkumvalační linie kolem pevnosti proti prolomení vyprošťovací armádou.
Prosinec
11.	Ostěn-Saken velitelem [posádky]. Výpady častější a úspěšnější.
[1855]
Leden
Začátek. Angličané prokopali 2. paralelu 400 sáhů od opevnění. Výpady pokračují.
27.	Přijel Niel. Generální útok Francouzů na Malachov odložen; Angličané odcházejí z 1/2 svých zákopů — celkem v délce 1 míle!
Únor
22.—23.	Vybudována Selenginská reduta, zteč na ni 23. února odražena. 1100 yardů od hlavního valu.
28.—l.	března. Vybudována Volyňská reduta — 1450 yardů od hlavního valu.
Březen
11.—12.	Kamčatská luneta — 770 yardů; protivník byl tak nucen použít krytého podkopu na vzdálenost 470 sáhů od pevnosti. Před těmito pevnostmi jsou navíc opevněné zákopy pro střelce.
22.—23.	Útoky na opevněné zákopy odraženy a ty navzájem spojeny zákopy v jeden celek; také před 3. baštou u kamenolomu, 430 yardů od hlavního valu.
Duben
	Boj o ruské opevněné zákopy vybudované ve vzdálenosti až 200 kroků od bašt čís. 4—6, a
19.—20.	— Angličané v kamenolomu,
20.—21.	— odraženi.
Květen
	Posily spojencům (Francouzi a Sardinci) a Pélissier. Ofenzíva s novou silou.
23.	Boj o protizákopy před baštou čís. 5, šťastný pro Rusy.
Červen
7.	Zteč na Kamčatskou lunetu, kamenolom, Selenginskou a Volyňskou redutu.
18.	První zteč odražena.
Srpen
16.	Černá.
Září
8.	Zteč.

---

Hlášení generálů. — Anglické soudy. — Zprávy z Francie
Obsah 11. dílu Sebraných spisů M-E
Oficiální finanční zpráva