Karel Marx
Oficiální finanční zpráva
Londýn 2. října. Máme před sebou oficiální finanční zprávu o státních příjmech za uplynulý rok, pololetí a čtvrtletí (podle novot, které zavedl Gladstone, končí anglický finanční rok, a to jak pokud jde o příjmy, tak i o vydání, 30. září). Zpráva na jedné straně dokazuje, že pomocné zdroje anglického rozpočtu jsou pružné, ale na druhé straně ukazuje, že počet pravděpodobnosti není forte[a] anglických finančníků, čistý přebytek činí ve srovnání s minulým finančním rokem 8 344 781 liber št., ve srovnání s předcházcjícím pololetím 2 929 699 liber št. a s předcházejícím čtvrtletím 1 924 124 liber št. Význam těchto čísel se okamžitě změní, uvážíme-li na jedné straně okolnost, že za Gladstona a Lewise byly zvýšeny daně, a na druhé straně nepoměr mezi předvídaným a skutečným vzrůstem daňových příjmů. Jasně se to ukáže, jakmile se podíváme na jednotlivé položky. Uvidíme, že příjmy z cel vzrostly za rok o 1 290 787 liber št., za pololetí o 608 444 liber št. a za čtvrtletí o 364 423 liber št. Tento vzrůst je třeba plně připsat novým clům na čaj, cukr a kávu. Patří už k buržoaznímu optimismu listu „Daily News“, že z těchto statistických údajů činí závěr o růstu blahobytu pracujících tříd. Jak známo, Gladstone pozastavil snížení cla na čaj a cukr, na kterém se usnesla roku 1854 Dolní sněmovna na jeho návrh. Jeho nástupce Lewis zvýšil clo z centu cukru o 3 šilinky, což podle jeho odhadu mělo zvýšit příjmy o 1 200 000 liber št.; z libry čaje o 3 pence, což podle jeho výpočtu muselo zvýšit příjmy o 750 000 liber št., a konečně o 1 penci z libry kávy, což mělo vynést finanční surplus[b] 150 000 liber št. Celkem se však v posledním čtvrtletí zvýšily příjmy z cel jen o 364 423 liber št., tedy ani zdaleka ne o polovinu přebytku, který se očekával jen ze zvýšení cla na cukr. Z celních výkazů vidíme, že spotřeba kávy poklesla proti roku 1853 téměř o 2 %. Příjmy z cla na víno a tabák značně poklesly.
Spotřební daň platí v Anglii za barometr comforts[c] nižších společenských tříd. Vidíme, že i v nejlepším čtvrtletí se příjem z této daně snížil o 266 006 liber št., a přece ve Skotsku a Irsku byla už plně uplatňována nová daň sira G. C. Lewise z destilovaných nápojů. Lewis počítal s tím, že svou dodatečnou daní zvýší příjem o 1 000 000 liber št. Místo toho ztratil v jednom čtvrtletí 266 006 liber št. Pokud jde o kolkovné, vykazuje roční přírůstek 100 472 liber št., avšak za pololetí pokleslo o 48 402 liber št. a za poslední čtvrtletí o 103 344 liber št. Je to tím nápadnější, uvážíme-li, že už je plně v platnosti dědická daň, kterou Gladstone nově zavedl. Příjmy pošty, které patří do této kategorie (kolkovné), vykazují deficit 206 819 liber št. za rok, 175 976 liber št. za pololetí a 81 243 liber št. za poslední čtvrtletí. Daň z pozemkového vlastnictví vykazuje vzrůst o 6 484 147 liber št. za rok, 2 195 124 liber št. za pololetí a 1 993 590 liber št. za čtvrtletí. Nesmíme však zapomínat, že Gladstone dřívější daňovou sazbu zdvojnásobil a očekával, že se v důsledku toho příjmy zvýší o 61/2 miliónu liber št., a sir G. C. Lewis kromě toho prosadil dodatečné zdanění ve výši 2 pencí z každé libry št. a očekával od toho nové zvýšení příjmů o 4 000 000 liber št. Tedy ani u daní z pozemkového vlastnictví vzrůst příjmů nijak neodpovídal růstu daní.
Zde se stále zajímají o podvody a pravděpodobnou budoucnost Crédit Foncier, Crédit mobilier a jiných bonapartistických bankovních či bankrotních kreatur. Můžeme si přitom vzpomenout, že Émile Péreire a druzí šéfové těchto institucí jsou staří saint-simonovci. Tito pánové vždy očekávali spásu světa od bank a snad i od bankrotů. Tak či onak svou vlastní spásu v tom našli. Saint-simonismus, abstrahujeme-li od velkých všeobecných myšlenek jeho tvůrce, se uskutečnil ve své jediné možné formě za Bonaparta. Co chce kdo víc! Péreire je hlavní Bonapartův finanční podvodník a pan Michel Chevalier je jeden z vedoucích redaktorů a hlavní ekonomický odborník „Journal des Débats“[300]. Habent sua fata libelli[d]. Ale také velké myšlenky mají svoje „fata“[e].
Napsal K. Marx 2. října 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 467 ze 6. října 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — silnou stránkou. (Pozn. red.)
b — přebytek, dodatečný příjem. (Pozn. red.)
c — blahobytu. (Pozn. red.)
d Knihy mají svoje osudy. (Pozn. red.)
e — „osudy“. (Pozn. red.)
300 „Journal des Débats“ — zkrácený název francouzského buržoazního deníku „Journal des Débats politiques et littéraires“ [„Noviny pro politické a literární diskuse“], který byl založen v Paříži roku 1789. Za červencové monarchie byl vládním listem, orgánem orleanistické buržoazie. Za revoluce roku 1848 vyjadřoval názory kontrarevoluční buržoazie, takzvané strany pořádku. Po státním převratu z roku 1851 orgán umírněné orleanistické opozice.