Bedřich Engels
K dobytí Sevastopolu[285]
Londýn 11. září. Děla v parku svatého Jakuba a na Toweru[286] oznámila včera večer v 9 hodin Londýnu pád Jižní strany Sevastopolu. Ředitelům divadel Lyceum, Haymarket a Adelphi se dostalo zadostiučinění, že mohli vyzvat k „hurá“, „God save the Queen“ a „Partant pour la Syrie“[a] na základě oficiálních depeší, a ne jako dosud na základě falešných zpráv.
V krymském tažení nastal konečně obrat. Už asi týden přiznávají ruské telegrafické zprávy, že spojenecká palba způsobila sevastopolským liniím značné škody a že škody byly „pokud možno“, tedy ne zcela, odstraněny. Včera jsme se pak dozvěděli, že v sobotu 8. září odpoledne provedli spojenci zteč na čtyři bašty, u jedné byli poraženi, dvě dobyli, jednu z nich museli opět vyklidit, ale konečně čtvrtou a nejdůležitější, na Malachovské mohyle (Kornilovovu baštu), udrželi. Ztráta této bašty donutila Rusy zničit a vyklidit Jižní Stranu.[b]
Příchod značných posil po bitvě na Černé zabezpečil spojenecké generály před jakoukoli případnou akcí ruské armády u Inkermanu; neboť i v tom případě, že by se k ruské armádě připojily zbytky 4. a 6. divize a dvě divize granátníků, byli by spojenci s to úspěšně čelit jakémukoli počtu vojska, které by Rusové mohli vrhnout přes Černou, a zároveň by měli k dispozici ještě dostatečně velké síly, aby mohli pokračovat v obléhání a dokonce i podniknout zteč. Je třeba přiznat, že francouzská vláda poslala tentokrát neobyčejně rychle vojsko, které mělo vyvážit ruské posily z Polska a Volyně, jež byly už na pochodu. Počet francouzského vojska přepraveného od začátku června na Východ je možno odhadnout nejméně na 50 000 mužů. Za těchto okolností a při účinnosti předsunutých anglických a francouzských moždířových baterií byly zákopy pod ochranou mohutné palby posunuty až k příkopu. Jak daleko byly posunuty a zda bylo glacis secundum artem[c] korunováno, zatím ještě nevíme. Palba nabývala stále víc charakteru pravidelného bombardování; úspěšně bylo použito vertikální střelby, takže se tu nemohly udržet větší vojenské útvary, a nakonec byl dán rozkaz ke zteči.
Minulé jaro vybudovali Rusové na Mamelonu pomocí příčných zátarasů a úkrytů řadu opevněných úseků odolných proti palbě a pumám. Tato zařízení jim skýtala skvělou ochranu před nepřátelskou palbou, ale při zteči se ukázalo, že v nich nezbylo místo pro soustředění dostatečného počtu vojáků k obraně. Úsek za úsekem, každý bráněný jen několika muži, padal do rukou Francouzů, kteří jich hned použili jako hotových opevněných zákopů. Zdá se, že se Rusové dopustili stejné chyby i při budování obranných staveb na Malachovské mohyle. Přehnali to, a jakmile se Francouzi zmocnili dominujícího bodu mohyly, poskytla jim sama ruská opevnění ochranu před ruskou palbou. Protože Redan (bašta čís. 3) a redan Korábové zátoky (ruská bašta čís. 1) leží na rovnějším terénu, nebylo zde možno zřídit terasovité a složené obranné stavby jako na Malachovské mohyle. Proto byla zřejmě uvnitř bašty zřízena jednoduchá coupure[d], která oddělovala vyčnívající úhel bašty a vystavovala její vnitřní část drtivé palbě. Obránci bašty mohli být proto soustředěni víc vzadu a vnitřek opevnění mohl být chráněn výpady z coupure. V důsledku tohoto uspořádání, obvyklého v podobných případech, mohly sice anglické útočné řady a francouzské kolony, které dostaly rozkaz ke zteči těchto postavení, snadno proniknout přes téměř zcela opuštěný vnější val, ale jakmile se dostaly před coupure, byly zasypány deštěm střel a musely od zteče upustit.
Hned po dobytí Malachovské mohyly se generál de SaIles v prostoru levého francouzského útoku pokusil zachytit v Ústřední baště (čís. 5, mezi Stožární a Karanténní baštou), ale byl odražen. Nevíme, zda tento útok podnikl na vlastní pěst nebo zda to byla součást původního plánu. Rovněž nevíme, zda byly francouzské zákopy posunuty dostatečně blízko k baště, aby byl tento odvážný pokus ospravedlněn.
Když spojenci dobyli Malachovskou mohylu, nastal v obléhání okamžitě obrat.[e] Malachov plně ovládá předměstí Korabelnaja a východní svah pahorku, na němž leží město Sevastopol. Ohrožuje z týlu pobřežní pevnůstky na jižní straně rejdy a znemožňuje ruským válečným lodím udržet se v celém vnitřním přístavu a ve větší části vnějšího přístavu. Souvislost obranných linií Sevastopolu byla pádem Malachovské mohyly přervána právě v bodě, na němž závisela bezpečnost celé obrany. Obsazení Malachovské mohyly znamená proto i obsazení předměstí Korabelnaja, zničení města bombardováním, dobytí Stožární bašty z boku a z týlu a ztrátu poslední naděje na uhájení Sevastopolu. Dosud byl Sevastopol jako všechny významné moderní pevnosti opevněným táborem pro velkou armádu. Dobytím Malachovské mohyly poklesl na pouhé předmostí pro ruskou posádku Severní strany, a to ještě předmostí bez mostu.[f] Několik ruských lodí v přístavu bylo již zapáleno pumami spojeneckých baterií. Jakmile by byla na Malachovské mohyle postavena francouzská děla, nenašly by zbývající ruské lodě bezpečné kotviště, leda těsně u paty Nikolajevské a Alexandrovské tvrze, kde je místo jen pro velmi málo lodí. Proto Rusové potopili a spálili své řadové lodě a válečné parníky. Až budou mít spojenci úplně v rukou předměstí Korabelnaja, budou s to zahájit polní operace. Ačkoli v této části města nebudou moci pro palbu ze Severní strany umístit mnoho baterií a početné vojsko, dosáhli rozhodně toho, že Rusové ztratili víc než polovinu území Sevastopolu, které měli před 8. zářím, a že jim zůstala jen pevnost, která může pojmout pouze omezený počet obránců. Nejenže je zcela zlomena útočná síla posádky, ale i její obranyschopnost je značně oslabena. Na další obléhání bude stačit mnohem méně lidí a takto uvolněného vojska spolu se silami, které jsou nyní na cestě nebo v táboře u Maslaku, může být použito k výpravě do Jevpatorije. Čím víc studujeme postavení spojenců a Rusů na řece Černé, tím víc se přesvědčujeme, že ani jedni, ani druzí nemohou teď zatlačit protivníka bez velké početní převahy a mimořádných obětí. Proto se ve spojeneckém táboře stále víc šíří názor, že 60 000—70 000 mužů musí být přepraveno do Jevpatorije, aby odtud vyrazili proti ruským komunikacím u Simferopolu. Rusové by tím byli donuceni k bitvě v otevřeném poli, v níž by si spojenci za nynějších okolností zřejmě mohli být jisti úspěchem. Všechno však bude záležet na tom, jak rychle a energicky tohoto okamžiku využijí.[g]
Napsal B. Engels kolem 11. září 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 429 ze 14. září 1855
a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4506 z 28. září 1855Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“,
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — „Bože, chraň královnu“; „Odcházeje do Sýrie“. (Viz též poznámku [192].) (Pozn. red.)
b V článku, který Engels napsal pro „New-York DailyTribune“, je místo poslední věty tento text: „Ztráta tohoto bodu donutila Rusy, aby 9. září přesunuli své vojsko z Jižní strany na Severní stranu, a tak vyklidili město Sevastopol, když předtím rozmetali sklady, vyhodili do povětří budovy, minovými výbuchy zničili obranné stavby, a jak řekl generál Pélissier, změnili celé místo ve žhnoucí pec; Rusové spálili také své parníky, potopili zbývající válečné lodi a nakonec zničili most u Pavlovské baterie.“ (Pozn. red.)
c — podle všech pravidel umění. (Pozn. red.)
d Coupure (vnitřní val, zářez) se v pevnostním stavitelství nazývala opevnění, zdi, palisády a jiné stavby umístěné za hlavním valem proto, aby na nich v případě prolomení hlavního valu bylo možno pokračovat v obraně vnitřního prostoru. (Pozn. čes. red.)
e V „New-York Daily Tribune“ následuje tento text: „Soudě podle dosavadního průběhu tohoto pamětihodného obléhání, byly všechny důvody předpokládat, že Francouzům vůbec nehrozilo nebezpečí, že budou vytlačeni ze svého nového postavení, jestliže řádně splní své úkoly.“ (Pozn. red.)
f V „New-York Daily Tribune“ následuje tento text: „Proto bylo moudré opustit město. Pravda, již nejednou jsme slyšeli, že se na vnitřním svahu Malachovské mohyly zřizují nová opevnění, aby se mohlo pokračovat v obraně předměstí Korabelnaja i po ztrátě mohyly. Zřejmě však tato opevnění neměla takový význam, aby přiměla knížete Gorčakova pokračovat v obraně. Brzy se ostatně dozvíme, jaká tato opevnění skutečně jsou.“ (Pozn. red.)
g V „New-York Daily Tribune“ je místo posledních dvou vět tento text: „Za předpokladu, že Rusové mají na Krymu 200 000 mužů (a to určitě nemají), bylo by pro obranu Severní pevnosti zapotřebí 80 000 mužů, pro postavení na řece Černé 60 000 a k akcím proti spojenecké armádě v Jevpatoriji 60 000. Vezmeme-li v úvahu nynější morální stav spojeneckých sil, můžeme s jistotou říci, že při stejném počtu a při stejně výhodném postavení Rusy porazí; a protože tím, že zaujmou postavení na ruských komunikacích, mohou donutit Rusy k bitvě, nezdá se, že by tímto krokem něco riskovali. Naopak Rusové budou pravděpodobně schopni postavit proti této expediční armádě nanejvýš 60 000 mužů. Čím dříve však spojenci takový manévr provedou, tím lépe pro ně, a budou-li jednat rozhodně, mohou dosáhnout významných výsledků. Mají nyní morální i početní převahu a nepochybujeme, že jí využijí dříve, než další zima strávená na náhorní planině sníží jejich počet a zlomí jejich bojového ducha.
A vskutku, podle posledních zpráv bylo již do 13. září přepraveno do Jevpatorie 25 000 mužů a bezpochyby se brzy dovíme, že za nimi následovaly ještě větší síly.
O těchto důležitých událostech máme zatím jen stručné telegrafické zprávy. Jakmile dostaneme úplnější a podrobnější informace, znovu se k této věci vrátíme.“ (Poslední dva odstavce přidala redakce „Tribune“.) (Pozn. red.)
285 Tento článek je variantou Engelsova článku „Pád Sevastopolu“ („The Fall of Sevastopol“), který byl uveřejněn v „New-York Daily Tribune“ 28. září 1855 jako úvodník. V tomto vydání je článek otištěn podle spolehlivějšího textu „Neue Oder-Zeitung“; jak je patrno z Marxova dopisu z 11. září, udělal Marx v Engelsově článku některé změny na základě nejnovějších telegrafických zpráv.
286 Tower — londýnský zámek, který byl ve středověku královskou rezidencí a politickou věznicí; v 19. století zde byl arzenál.