Bedřich Engels
Kronštadtská pevnost[349]
Od té doby, co sir Charles Napier vyplul do Baltského moře a dostal od prvního lorda admirality „plnou moc vyhlásit válku“, lehkovážnější část britské veřejnosti stále čeká, že zakrátko uslyší o bombardování Kronštadtu, o tom, že byly dobyty přístupy k Petrohradu, a možná (kdoví?) i o tom, že na třpytivé jehle paláce ruské Admirality zavlála anglická vlajka.
Tyto naděje se opírají o jeden velmi správný předpoklad, a to, že Kronštadt je rozhodující bod pro každý námořní útok proti Rusku v oblasti Baltského moře. Zmocněte se Kronštadtu a Petrohrad vám bude ležet u nohou, ruské válečné loďstvo přestane existovat a Rusko bude zase jen tím, čím bylo před Petrem Velikým. Kdyby Anglie, která má v Baltském moři síly potřebné pro takový čin, vyplýtvala z těchto sil víc, než je absolutně nezbytné, v útocích na vedlejší body, dopustila by se základní chyby, jejíž důsledky by mohly mít rozhodující význam ještě pro další dvě nebo tři tažení. Ale chápeme-li my životní důležitost Kronštadtu, vědí o ní velmi dobře i Rusové a zařídili se podle toho. Tento klíč k Rusku je obklopen dvojím a trojím pancířem, který se ježí dobře tisícovkou děl.
Je dobře známo, že Kronštadt zaujímá jihovýchodní cíp malého ostrova, dlouhého asi pět mil, který uzavírá zužující se část Finského zálivu asi 16 mil od ústí Něvy. Záliv na obou stranách ostrova je vesměs velmi mělký a jsou v něm pouze dva kanály splavné pro námořní lodi. Jeden kanál vede severně od ostrova ve vzdálenosti asi dvě až tři míle od jeho severního břehu a je hluboký nejméně čtyři sáhy[a]; čtyři míle od východního konce ostrova se stáčí a přibližuje se k východnímu konci ostrova až na 1400 yardů, ztrácí však asi sáh hloubky. Tak je celý severovýchodní břeh ostrova, kromě západního a východního konce, mimo dostřel děl každé válečné lodi proplouvající tímto kanálem. Proto jsou také jen tyto konce opevněny — západní chrání Kateřinina, Alexandrova a Michalova tvrz, a na východním konci ostrova jsou hradby samotného města a dvě baterie zřízené na písčitých mělčinách asi 1000 yardů před hradbami; větší z těchto dvou baterií je prý však v rozvalinách. Na úrovni severního břehu ostrova, mezi obrannými stavbami na východním a západním konci, je plnou míli od břehu vybudována na písčité mělčině ještě jedna baterie, která je ovšem také mimo dostřel lodních děl ze čtyřsáhového kanálu.
Severní průplav se tedy pro svou celkovou vzdálenost od obranných staveb, pro velmi spletitou navigační dráhu a pro značnou mělkost jeho jihovýchodního konce dá pro vážný útok na Kronštadt považovat za nepoužitelný. Za určitých okolností, kdy by jisté rozptýlení sil pravděpodobně nemělo zhoubné následky, bylo by možno tímto kanálem poslat několik lehčích lodí kolem ostrova, kde by po umlčení nepříliš hrozivé palby východní baterie mohly zaujmout velmi výhodné stanoviště pro bombardování města Kronštadtu; město, v němž jsou nejen hlavní ruské námořní sklady a loděnice v Baltském moři, ale také obrovské soukromé zásoby dřeva, je plné hořlavého materiálu, a několik šťastných zásahů dělostřeleckými granáty by způsobilo obrovský požár, který by za jednu noc zničil zásoby válečného loďstva nashromážděné za celá léta. Zda je skutečně možné, aby dostatečný počet lehkých válečných lodí zaujal takové postavení, to by ukázala zevrubná obhlídka situace přímo na místě spolu s novým přeměřením hloubky; prospěšnost takového kroku pak závisí na poměru sil. Zde můžeme mluvit jen o tom, co se na základě srovnání nejspolehlivějších dosažitelných zpráv zdá na dálku proveditelné.
Jako hlavní směr útoku zůstává tedy jižní kanál, vedoucí do Velké a Malé rejdy, kterým se jinak říká úžiny. Zde se čtyři sáhy hluboký kanál, který je na úrovni severozápadního konce ostrova široký několik mil, náhle zužuje a ve vzdálenosti dvou mil od vnitřního přístavu je široký asi míli; dál pak tvoří velmi ostrý úhel, jehož vrchol leží proti válečnému přístavu. Zde je kanál přerušen úzkým písečným nánosem, který se táhne od velké oranienbaumské písčiny k ostrovu, a maximální hloubka kanálu se tu zmenšuje na 31/2 sáhu. Rusové se pečlivě starají o to, aby svému válečnému přístavu zachovali toto přirozené opevnění, i když by nedalo mnoho práce odstranit je bagrem. Tento čtyřsáhový kanál, jehož střední plavební dráha je všude nejméně 41/2 sáhu hluboká a tedy splavná pro největší válečné lodi, je přístupovou linií ke Kronštadtu, a rozhodný boj se musí odehrát ve vrcholu úhlu, kde kanál není v délce jeden a půl míle nikde širší než 400 yardů.
Kanál chrání nejrozmanitější opevnění, od předpotopních staveb Petra Velikého až po stavby nejmodernější a hrozivé konstrukce se dvěma či třemi řadami děl nad sebou. Je pozoruhodné, že nejdůležitější body chrání stará a nevhodně vybudovaná opevnění: to je slabina Kronštadtu. Stará opevnění jsou malé baštované stavby, kde děla pálí zpoza otevřených náspů; kasematních děl je tu málo nebo nejsou vůbec žádná; bašty jsou mimořádně malé a úzké, a proto počet děl, která jsou na nich umístěna, je v poměru k délce fronty neobyčejně malý. Kromě toho je třeba poznamenat, že polovina těchto děl je vesměs zamířena na mělčiny, odkud se dá čekat nejvýš útok dělových člunů. Ale takovým opevněním jsou nebezpečné i dělové čluny.
Moderní obranná zařízení jsou naproti tomu konstruována podle systému, který poprvé zavedl Montalembert a kterého se od té doby s většími či menšími úpravami všeobecně používá zvláště u pobřežních a přístavních obranných staveb. Příkladem širokého uplatnění Montalembertova systému pro tento účel může být vedle Kronštadtu také Cherbourg a Sevastopol. Tato zařízení se vyznačují tím, že mají dvě nebo tři řady děl umístěné nad sebou, přičemž spodní řada děl je umístěna v kasematech, to jest v malých klenutých prostorách, kde jsou děla i obsluhy co nejvíc chráněny před nepřátelskou palbou. Jedině horní řada děl stojí za nezakrytým náspem, ale díky svému vyvýšenému postavení, které je nad úrovní horní paluby i těch největších trojpalubních lodí, jsou dobře chráněna před účinky střel. Teprve zkušenost z útoku ukáže, zda byly tyto pevnůstky skutečně konstruovány dost důkladně, aby vydržely otřesy způsobené vlastní palbou a účinky palby nepřátel; jestliže ano, budou pro spojence velmi tvrdým oříškem.
Kolem kronštadtského kanálu můžeme rozlišovat tři linie opevnění.
První, čili vnější linie, obklopuje v půlkruhu vjezd do Velké rejdy, neboli tu část čtyřsáhového kanálu, která je široká půl míle až míli. Pravé, čili severní křídlo tohoto postavení tvoří: Petrova tvrz, bezvýznamná luneta na ostrově, asi 1400 yardů od hlubokého kanálu; baterie moždířů, také na ostrově, půl míle na východ, kterou je možno považovat za úplně bezcennou; a Konstantinova tvrz, silná, z týlu uzavřená luneta, vybudovaná na písčité mělčině 1000 yardů od místa, kde začíná hloubka, přesně před baterií moždířů. Tato tvrz je konstruována moderním způsobem a má 50 děl ve dvou řadách. Slouží k obraně vnějších přístupů a může znepokojovat formující se loďstvo; ale jakmile ji lodi minou, nebude polovina jejích děl k ničemu.
Střed první linie tvoří Alexandrova tvrz (jiná než ta na severním konci ostrova, o níž jsme se zmínili dříve), polokruhová stavba vybudovaná na hloubce tří sáhů, 400 yardů od hlubokého kanálu v místě, kde se kanál zužuje na půl míle. Tato pevnůstka tedy může postřelovat kanál v celé šíři, a jakkoli na plánech a mapách vypadá malá, má plných dvaasedmdesát děl ve třech řadách. Má-li tato věžovitá pevnůstka dost důkladnou konstrukci a dobře větrané kasematy, aby se v nich nedržel dým, bude s ní mít co dělat několik trojpalubních lodí.
Za ní leží stará Citadela, luneta, jejíž bezvýznamnost dokazuje sama existence nové pevnůstky, která překrývá palebný úsek poloviny jejích děl.
Konečně levé, neboli jižní křídlo tvoří Risbankova tvrz a baterie, umístěné jižně od vstupu do Velké rejdy. Tato pevnůstka, vybudovaná v minulém století, byla zmodernizována, takže část jejích děl je rozmístěna ve dvou řadách a celkový počet děl vzrostl na padesát. Ale při tom všem zaujímá daleko větší plochu než moderní pevnůstky a její fronta proti rejdě je dlouhá nějakých 300 yardů; kromě toho je tuto frontu možno postřelovat podélně, a to zčásti z hlubokého kanálu a úplně z postavení, jež mohou lehčí lodi zaujmout půl míle na západ na hloubce 3 až 31/2 sáhu. Aby se tomu zamezilo, byla 600 yardů za tvrzí v týlu vybudována Risbankova baterie, její pozice je však k tomuto účelu málo vhodná. Risbankova tvrz leží přesně míli na jih od Alexandrovy tvrze, a obě společně mohou postřelovat vstup do Velké rejdy křížovou palbou.
Tato první obranná linie by sama o sobě nebyla tak hrozivá, kdyby nebyla podstatně podporována palbou na větší vzdálenost z druhé linie. Druhá linie chrání celou Velkou rejdu i vstup do Malé rejdy. Tvoří ji dvě boční obranné stavby — tvrz Petra Prvního (stará, špatně konstruovaná tvrz na způsob korunové hradby, umístěná půl míle na východ od Alexandrovy tvrze, má na 250 yardové frontě jen 24 děl) a Kronšlot (baštovaná starodávná stavba s pěti frontami, z nichž dvě jsou obráceny k mělčinám a jsou proto bezcenné; přestože jeho nejdelší diagonála měří 400 yardů, má pouze 36 děl) — a konečně opevněná západní hradba obchodního přístavu uprostřed. Tato hradba vybíhá z vlastního ostrova Kronštadtu a pokračuje zálivem až k samému okraji hlubokého kanálu, širokého v tomto místě jen 300 yardů, s nímž svírá pravý úhel. Hradba, na které je umístěno 70 děl a 12 moždířů — část z nich je ovšem sňata a sotva je schopna účinné palby na lodi — může ve spojení s hlavními frontami tvrze Petra I. a s dvěma frontami Kronšlotu vést velmi účinnou křížovou palbu na celou vnitřní polovinu Velké rejdy, kde působí lodím překážky palba z první linie a kde je plavební kanál úzký; pro všechny lodi s výjimkou šroubových parníků by proto bylo krajně obtížné zaujmout tu dobré postavení s dostatečnými silami.
Třetí linii, to jest bezprostřední obranu Malé čili vnitřní rejdy, tvoří na jižní straně kanálu třetí (severovýchodní) fronta Kronšlotu, a na severu a na východě opevněné hradby obchodního, středního a válečného přístavu. Hradba válečného přístavu, navazující v tupém úhlu na východní konec středního přístavu, dává možnost postřelovat po délce celou Malou rejdu, zatímco jižní hradba obchodního a středního přístavu chrání rejdu čelní palbou. Obě hradby jsou z boku chráněny několika baštami, opevněnými branami a jinými výčnělky. Protože hluboký kanál tu není nikde širší než 250 yardů, byl by boj opravdu vražedný, ale sotva lze pochybovat o tom, že než by lodi mohly proniknout tak daleko, musel by Kronštadt kapitulovat.
Ústřední stavba této třetí linie, a jediná, která kdy může být prakticky užitečná, je Menšikovova tvrz — první bašta, počítáme-li od západu, v jižní hradbě obchodního přístavu. Tato bašta byla přebudována na věž úctyhodných rozměrů a má 44 děl ve čtyřech řadách nad sebou, z nichž polovina postřeluje podélně větší část Malé a Velké rejdy a druhá polovina, podle směru jejích střílen, zřejmě není vůbec k ničemu. Zda nebudou čtyři řady děl příliš velkým zatížením pro mělké základy stavby, to se teprve ukáže.
Je třeba dodat, že ze souše je Kronštadt opevněn regulérními baštovanými frontami; dobýt je by vyžadovalo řádného obléhání a takové obléhání v bahnité půdě malého ostrova, s loďstvem jako jedinou operační základnou, by bylo velice obtížnou záležitostí. Má-li být Kronštadt dobyt, musí být dobyt z moře.
Rozumí se, že jsme mohli popsat pouze stálá opevnění, a to podle nejnovějších přehledů a vojenských hlášení. Za posledních několik let mohlo dojít k nějakým změnám, ale není pravděpodobné, že by tyto změny byly příliš důležité.
Shrnujeme. Osud každého útoku na Kronštadt se musí rozhodnout ve Velké rejdě, a jediná opevnění, která tu mohou účinně bojovat proti útočícímu loďstvu, jsou Alexandrova tvrz, tvrz Petra I., Risbankova tvrz, dvě fronty Kronšlotu, západní přístavní hradba a Menšikovova tvrz. Dohromady mohou pálit na útočníka zároveň ze 350 děl, z nichž většina je dobře chráněna hradbami a klenutím a střílí úzkými střílnami. Ostatní baterie jsou buď zamířeny na jiné cíle v prostoru útoku, nebo jsou bezvýznamné, anebo jsou mimo účinný dostřel. Otázka zní:
Je možné nasadit v tomto úzkém a spletitém kanálu dostatečné námořní síly, čelit severní a jižní obranné frontě a umlčet jejich palbu, když jsou tyto námořní síly samy vystaveny palbě po délce, vedené z přístavní hradby, z Menšikovovy tvrze a z Kronšlotu? Na tuto otázku odpovědí odborníci válečného námořnictva, nepočkají-li raději, až se to doopravdy zkusí. Podle skromných znalostí, které jsme měli možnost získat o námořní taktice, bychom řekli, že může-li někde převaha šroubových řadových lodí přinést výsledky nedosažitelné jak pro plachetní lodi, tak pro kolové parníky, pak je to zde.
Opakujeme, že velkou slabinou Kronštadtu jsou pevnůstky staré konstrukce. Zabírají nejlepší postavení a největší část výhodného prostoru, a přitom jejich palba nemá téměř žádný účinek. I když Risbankova tvrz byla zdokonalena, tvrz Petra I. a Kronšlot zůstávají neúčinné. Mohly by být poměrně snadno umlčeny a možná i obsazeny, a v tomto případě by jich bylo možno využít k bombardování města. Ale jakmile lodi proniknou až mezi Alexandrovu a Risbankovu tvrz, mají město na dostřel dělostřeleckých granátů a mohou způsobit obrovské škody, nebudou-li je příliš zaměstnávat pevnůstky.
Napsal B. Engels koncem března 1854
Poprvé otištěno roku 1958
v Marx-Engels, Sočiněnija,
2. ruské vydání, sv. 10Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Námořní sáh — 182 cm. (Pozn. red.)
349 Rukopis „Kronštadtská pevnost“, poprvé otištěný v tomto svazku, je jeden z vojenských článků, s nimiž Engels počítal pro list „The Daily News“ [„Denní zprávy“], kterému nabídl spolupráci v březnu 1854. Engels doufal, že stane-li se dopisovatelem listu, bude moci odejít z manchesterské obchodní kanceláře a bude se moci přestěhovat do Londýna k Marxovi. Rukopis však otištěn nebyl a již koncem dubna píše Engels Marxovi, že „s ‚Daily News‘ to nevyšlo“ (viz Engelsův dopis redakci „Daily News“ z 30. března 1854 a jeho dopis Marxovi z 20. dubna 1854).
Engelsovy názory na mnohé otázky, například na strategický význam Kronštadtu pro Rusko, na možnosti bojového použití šroubových lodí při útocích na pevnosti aj. jsou neobyčejně zajímavé z hlediska vojenské teorie. V některých případech se v Engelsově článku rozcházejí číselné údaje o dělostřelecké výzbroji kronštadtských opevnění s údaji ruského velitelství, což lze vysvětlit nedostatkem informací, jak o tom psal i sám Engels.