Karel Marx
Francouzská banka. — Posily pro Krym. — Noví polní maršálové
Londýn 4. října. Anglická banka opět zvýšila úrokovou sazbu z 5 % na 51/2 %. Toto opatření je namířeno především proti Banque de France[a], která v posledních šesti týdnech — prostřednictvím směnek vydaných na Londýn a tam eskontovaných vyvezla z Anglie do Francie za 4 600 000 liber št. zlata. O finanční situaci Banque de France kolují na zdejší burze velmi znepokojující pověsti. Podle jedněch se očekává pozastavení všech plateb v hotovosti, podle jiných mají bankovky Banque de France dostat „pro větší jistotu“ záruku stabilnosti. Taková záruka by nevyhnutelně způsobila „run“[b] na banku a okamžité znehodnocení jejích bankovek. A konečně se tvrdí, že Banque de France se pokusí zdvojnásobit svůj kapitál subskripcí. Přestože se tyto pověsti v podrobnostech velmi rozcházejí, svědčí o tom, že Banque de France jde vstříc krizi a že tato instituce, která od svého založení za Napoleona I. vždy platila za neotřesitelně pevnou, je za Napoleona III. jen jednou z mnoha převrácených úvěrových pyramid, které je nutno považovat za charakteristické památníky éry jeho vlády. Část francouzské společnosti, která především žádá zdání hojného úvěru a „prospérité toujours croissante“[c], si nesmí stěžovat, až bude muset za tento příjemný klam platit. Tak či onak, finanční transakce, burzovní machinace a bankovní spekulace, které v posledních letech vlády Ludvíka Filipa vzbudily velkou senzaci a daly vzniknout i celé polemické literatuře, jako „Židé, králové naší doby“, „Dynastie Rothschildů“[301] aj., jeví se jako dětské hříčky ve srovnání s tím, co na tomto poli bylo vykonáno od roku 1852 do dnešního dne.
V této chvíli čeká na rozkaz k odplutí na Krym 6000 mužů, z toho 800 dělostřelců a 900 mužů jezdectva; zbytek jsou pěšáci. Mimoto má být na válčiště posláno asi 4000 pěšáků z Gibraltaru, Malty, Jónských Ostrovů a z Pireu. Tyto posily, i když k nim připočítáme cizineckou legii, ani zdaleka nedoplní anglickou armádu v poli na její původní stav. Proto Bright včera na jedné schůzi v Rochdale poznamenal:
„Kdybych byl stoupencem války, prováděl bych zcela jinou politiku, pokud jde o naše vnitřní vojenské zřízení. Zavedl bych řádnou vojenskou povinnost, jako je v Rusku, Rakousku a ve Francii, a donutil bych tak příslušníky všech tříd, aby se náležitě podíleli na tom, co se nazývá věc národa.“
Jmenování přestárlých lordů a hrabat Combermera, Strafforda a Hardinga polními maršály odměnou za porážku generála Simpsona (který, mimochodem, má být odvolán) u Redanu, je jeden z mnoha špatných vtipů a hravých žertů, jimiž se Palmerston na sklonku svého života rád obveseluje. První dva generály lze právem považovat za živé mrtvoly, takže jejich povýšení je spíš jakousi dodatečnou kanonizací. Jsou povyšováni do stavu vojenských svatých, když svou pozemskou pouť již dávno skončili. Lord Hardinge zastává předpotopní funkci Commandeur en chef[d] anglické armádý a maršálskou hůl si plně vysloužil vytrvalým a neúnavným patolízalstvím a úslužností vůči polnímu maršálkovi princi Albertovi. Ještě pikantnější je na celé věci to, že vítězství nad Rusy, jehož Angličané dosáhli spolu s Francouzi, je oslavováno povýšením dávno zapomenutých důstojníků, kteří bojovali na straně Rusů proti Francouzům. Tak například zásluha lorda Strafforda spočívá v tom, že u Waterloo vedl gardovou brigádu, při pochodu na Paříž velel prvnímu armádnímu sboru a ovládl Paříž tim, ze obsadil výšiny Belleville a Montmartre.
Napsal K. Marx 4. října 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 469 z 8. října 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Francouzské bance. (Pozn. red.)
b — „nápor“ (Pozn. red.)
c — „stále vzrůstající prosperity“. (Pozn. red.)
d — vrchního velitele. (Pozn. red.)
301 Marx má na mysli pamflet Alphonse Toussenela „Les juifs rois de lʼépoque, Histoire de la féodalité financière“ [„Židé — králové naší doby. Dějiny finanční aristokracie“], Paříž 1845, a pamflety Georges Mania Mathieu-Dairnvaella „Histoire édifiante et curieuse de Rothschild I-er, roi des juifs“ [„Poučná a zajímavá historie Rothschilda I., krále židů“], Paříž 1846, a „Rothschild I-er, ses valets et son peuple“ [„Rotschild I., jeho lokajové a jeho lid“], Paříž 1846.