Karel Marx
Palmerston. — Fyziologie vládnocích tříd Velké Britanie
Londýn 23. července. Narazí-li dnes večer záruka turecké půjčky[214] na stejný odpor, s jakým se setkala minulý pátek, pak Palmerston Dolní sněmovnu ihned rozpustí. Tento obratný muž má všechny okolnosti na své straně. Rozpustit Dolní sněmovnu pro návrh Bulwerův, rozpustit Dolní sněmovnu pro návrh Roebuckův — obojí bylo stejně povážlivé. Bylo obtížné odvolávat se proti parlamentu k voličům, když šlo o takové otázky, jako byla diplomatická činnost na vídeňské konferenci, jako byla činnost vládních resortů za zimního tažení. Ale „záruka turecké půjčky“! Jako pod dotekem kouzelného proutku mění se najednou scenérie, situace i motivy. To už neodsuzuje parlament vládu pro zradu a neschopnost. Nyní obviňuje vláda parlament, že brzdí vedení války, že ohrožuje spojenectví s Francií, že nechává na holičkách Turecko. Vláda se už neodvolává k zemi, aby ji zprostila odsuzujícího rozsudku parlamentu. Odvolává se k zemi, aby odsoudila parlament. Půjčka je ve skutečnosti formulována tak, že Turecko neobdrží přímo žádné peníze, ale dostává se za podmínek, které jsou pro jakoukoli zemi nanejvýš ponižující, pod kuratelu, takže částku, která mu byla údajně půjčena, budou spravovat a rozdělovat angličtí zmocněnci. Anglický správní systém se ve východní válce osvědčil tak skvěle, že je opravdu těžké nepodlehnout pokušení a nerozšířit jeho blahodárné účinky i na cizí státy. Západní mocnosti ovládly v Cařihradě nejen ministerstvo zahraničních věcí, nýbrž i ministerstvo vnitra. Od té doby, co se Ömer paša přemístil z Bulharska na Krym, přestalo Turecko rozhodovat o své vlastní armádě. A nyní sahají západní mocnosti po tureckých financích. Osmanská říše přijímá poprvé státní dluh, aniž dostává úvěr. Podobá se statkáři, který si nejen vypůjčuje na hypotéku, nýbrž se i zavazuje, že přenechá hypotekárnímu věřiteli právo disponovat vypůjčenými penězi. Zbývá už pouze jediný krok: přenechat mu i sám statek. Takovýmto systémem půjček demoralizoval Palmerston Řecko a paralyzoval Španělsko. Ale zdání mluví v jeho prospěch. A toto zdání je posilováno i tím, že se opozice proti půjčce účastní i mírová strana. Obratný trik a Palmerston vystupuje opět jako představitel války proti spojené opozici jako představitelce míru. Dobře víme, jakou válku hodlá vést. Na Baltském moři chce zbytečným pálením a vražděním, které nevede k žádnému výsledku, připoutat Finsko ještě pevněji k Rusku, na Krymu chce donekonečna prodlužovat krveprolévání, při němž může vést k rozhodnutí jen porážka, a ne vítězství. Podle svého starého zvyku hází na misku parlamentních vah spojenectví se zahraničím. Bonaparte už dal sankcionovat tureckou půjčku svým takzvaným „zákonodárným sborem“. Anglickému parlamentu nezbývá, než aby se stal ozvěnou „zákonodárného sboru“, to jest ozvěnou ozvěny, jinak je spojenectví ohroženo. Palmerston používá spojenectví s Francií jako štítu, aby od sebe odrazil všechny rány, a přitom cítí zároveň zadostiučinění, že toto spojenectví dostává rány. Aby dokázal, že se řídí zásadou „pravý muž na pravé místo“, jmenoval Palmerston sira W. Moleswortha ministrem pro kolonie a sira B. Halla místo Moleswortha ministrem královských lesů a statků. Molesworth patří k Wakefieldově kolonizační škole[215]. Její stěžejní zásadou je, aby se v koloniích uměle zdražovala půda a uměle zlevňovala práce, aby se tak dosáhlo „nutné kombinace výrobních sil“. Pokus uplatnit tuto teorii v Kanadě vyhnal odtud vystěhovalce do Spojených států a do Austrálie.
V Londýně zasedají nyní tři vyšetřovací výbory: jeden zřídila vláda, zbývající dva parlament. První výbor, složený z londýnských, manchesterských a liverpoolských soudců, který má za úkol vyřešit události v Hyde Parku, je denně zasypáván důkazy nejen o tom, že policisté jednali s neuvěřitelnou hrubostí, nýbrž i o tom, že tak činili úmyslně, na rozkaz. Kdyby se vyšetřování vedlo nestranně, pak by muselo začít u sira George Greye a u vlády jako hlavních viníků. Druhý výbor, kterému předsedá Berkeley a který se zabývá zákony o zákazu „prodeje alkoholických nápojů v neděli“, odhaluje svatouškovskou povrchnost pokusů o nápravu společnosti usměrněním nedělního oddechu. Počet výtržností způsobených opilci neklesl, ale naopak vzrostl. Jen se částečně přesunuly z neděle na pondělek. Třetí výbor, jehož předsedou je Scholefield, se zabývá falšováním pokrmů, nápojů a vůbec všeho potravinářského zboží[216]. Falšování je pravidlem, nefalšovaná jakost výjimkou. Příměsi, které mají dodat nehodnotným výrobkům barvu, vůni a chuť, jsou většinou jedovaté a všechny jsou škodlivé zdraví. Obchod se nám tu jeví jako obrovská padělatelská laboratoř, ceník zboží jako ďábelský katalog neexistujících věcí, svobodná konkurence jako svoboda otravovat a nechat se otravovat.
„Zpráva továrních inspektorů“[217] za pololetí končící 30. dubna byla předložena oběma sněmovnám parlamentu. Je to neocenitelný příspěvek k charakteristice manchesterských hlasatelů míru a té třídy, která upírá aristokracii její monopol na vládu. „Úrazy způsobené stroji“ jsou ve zprávě rozděleny do těchto rubrik:
1. „Smrtelné úrazy.“ 2. „Ztráta pravé ruky nebo pravé paže; ztráta části pravé ruky; ztráta levé ruky nebo levé paže; ztráta části levé paže; zlomeniny rukou a nohou; poranění hlavy a obličeje.“ 3. „Tržné rány, pohmožděniny a jiná zranění, jež nebyla výše uvedena.“
Ve zprávě čteme o mladé ženě, „která ztratila pravou ruku“, o dítěti, „jemuž byla promáčknuta nosní kost a jemuž stroj zničil zrak“, o muži, „jemuž byla utržena levá noha, pravá ruka zlomena na třech nebo čtyřech místech a hlava strašlivě znetvořena“, o mladíku, „jemuž byla vyrvána z ramenního kloubu levá paže a jenž má ještě i jiná zranění“, o jiném mladíkovi, „jehož obě paže byly vyrvány z ramenního kloubu, spodní část těla roztrhána, takže mu vyhřezly vnitřnosti, hlava a obě kyčle rozmačkány“ atd. Tato průmyslová zpráva továrních inspektorů je strašlivější a hrůznější než nějaká zpráva o bitvě na Krymu. Pravidelně a ve značném počtu se v seznamu zabitých a zraněných objevují ženy a děti. Smrt a zranění nejsou o nic chvalitebnější než krvavé stopy, které zanechává na těle černocha plantážníkův karabáč. Téměř všechny nehody jsou zaviněny tím, že se zanedbává ohrazování strojů předepsané zákonem. Vzpomeňme, jak továrníci z Manchesteru, této metropole strany míru za každou cenu, zahrnovali vládu deputacemi protestujícími proti zákonu, který nařizoval určitá bezpečnostní opatření při používání strojů. Protože se jim zatím nepodařilo vynutit si zrušení zákona, snažili se intrikami zbavit továrního inspektora L. Hornera a prosadit na jeho místo povolnějšího strážce zákona. Ale zatím se jim to nepodařilo. Továrníci tvrdili, že zavedení bezpečnostních zařízení by pohltilo jejich zisk. Avšak Horner nyní dokazuje, že v jeho obvodu je málo takových továren, kde by zavedení bezpečnostních zařízení stálo víc než 10 liber št. Celkový počet nehod způsobených stroji za šest měsíců, o kterých se mluví ve zprávě, je 1788, z toho 18 smrtelných. Celková částka pokut, které byly továrníkům uloženy, odškodného, které zaplatili atd., činí za toto období 298 liber št. Aby byla tato částka doplněna, zahrnuly se do ní i pokuty za „práci v době, kdy to zákon zakazuje“, za „používání práce dětí mladších 8 let“ atd., takže pokuty uložené za 18 smrtelných úrazů a 1770 případů zmrzačení zdaleka nedosahují ani 298 liber šterlinků. 298 liber! Vždyť je to méně, než kolik stojí zcela podřadný závodní kůň!
Roebuckův výbor a anglická oligarchie! Scholefieldův výbor a anglická obchodnická třída! Zpráva továrních inspektorů a britští továrníci! V těchto třech rubrikách lze názorně ukázat fyziologii tříd, jež nyní vládnou Velké Británii.
Napsal K. Marx 23. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 343 z 26. července 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
214 27. června 1855 uzavřely Anglie, Francie a Turecko dohodu, že se anglická a francouzská vláda zaručí za půjčku Turecku ve výši 5 miliónů liber šterlinků. Anglická vláda proto předložila v červenci 1855 Dolní sněmovně návrh zákona o záruce turecké půjčky, který však narazil na odpor velkého počtu poslanců. Po rozpravě byl zákon přijat nepatrnou většinou hlasů a v srpnu byl sankcionován královnou.
215 Později kritizoval Marx Wakefieldovu kolonizační teorii v dvacáté páté kapitole prvního dílu „Kapitálu“.
216 Materiálů tohoto parlamentního výboru použil Marx v poznámce 51 ke čtvrté kapitole prvního dílu „Kapitálu“.
217 „Reports of the Inspectors of Factories to Her Majestyʼs Principal Secretary of State for the Horne Department, for the Half Year ending 30th April 1855“ [„Zprávy továrních inspektorů ministru vnitra Jejího Veličenstva za pololetí končící 30. dubna 1855“], Londýn 1855. Této zprávy použil Marx v poznámce 32a k sedmé kapitole prvního dílu „Kapitálu“.