Karel Marx a B. Engels
Z parlamentu. — Z válčiště
Londýn 20. července. Debata o Roebuckově návrhu nedopadla ani zdaleka tak, jak si to představovala vláda. Ještě včera prorokovala ve svém polooficiálním orgánu, že Roebuckův návrh bude zamítnut pěti hlasy proti jednomu. Včera večer však byla ráda, že se jí ve sněmovně podařilo prosadit většinou 289 hlasů proti 182 previous question[a], to jest, aby se o Roebuckově návrhu vůbec nehlasovalo. Táž sněmovna, která přinutila Aberdeena podat demisi, protože odmítal ustavení vyšetřovacího výboru, zachraňuje Palmerstona tím, že nakonec odmítá vyvodit závěry z úsudku svého vlastního výboru. Odročení parlamentu odročuje pád Palmerstonovy vlády až do nového zasedání. Pak jí však bude odzvoněno. K zasedání samému se ještě vrátíme.
V této chvíli nastala ve válečných operacích na Krymu přestávka. Už žádné pokusy o zteč, děla téměř umlkla. Nebýt neustálých přestřelek mezi oběma liniemi polních opevnění, nebýt toho, že spojenci minami a podkopy posunovali svá postavení stále blíž k Malachovské mohyle a nebýt občasných ruských výpadů, mohli bychom si myslet, že všechno nepřátelství bylo zastaveno.
Je to klid před bouří. Za dva až tři týdny vypukne boj muže proti muži, divočejší než u Inkermanu, na Mamelonu nebo než zteč z 18. června. V srpnu musí do jisté míry padnout rozhodnutí: ruské bojové síly, které jsou nyní na cestě, budou už na místě, a řady spojenců prořídnou nemocemi. Pak začne boj na život a na smrt a spojenci budou mít co dělat, aby udrželi své postavení na náhorní plošině.
I anglický tisk se už vzdal představy, že se spojenci letos zmocní Jižní strany Sevastopolu. Zbývá jim jen naděje, že Sevastopol kus po kuse úplně rozbijí; budou-li postupovat stejnou rychlostí jako dosud, bude obléhání Sevastopolu trvat stejně dlouho jako obléhání Tróje. A nemáme nejmenšího důvodu předpokládat, že splní svůj úkol rychlejším tempem, neboť nyní bylo téměř oficiálně oznámeno, že se bude tvrdošíjně pokračovat v dosavadním chybném systému. Krymský dopisovatel „Constitutionnelu“, muž, který má ve francouzské armádě vysoké postavení (je prý to velitel gardy generál Regnault de Saint-Jean dʼAngély), prohlásil, že všechny úvahy veřejnosti o tom, že spojenci zahájí polní tažení a případně obklíčí Severní stranu Sevastopolu, jsou zbytečné. Za dnešní situace by se to prý dalo provést jen tehdy, kdyby se zrušilo obléhání a kdyby se celá náhorní plošina přenechala Rusům. Proto bylo rozhodnuto co nejtvrději bombardovat postavení, která už byla napadena, a úplně je zničit. Informace obsažené v této zprávě lze pokládat za polooficiální, protože máme všechny důvody předpokládat, že Bonaparte každou zprávu z tohoto pramene nejen schvaluje, nýbrž dokonce před otištěním reviduje. A Regnault patří kjeho zvláštním oblíbencům: je to ministr války, který v době zákonodárného Národního shromáždění stvrdil podpisem sesazení Changarniera.
Snadno můžeme předvídat, jaké to všechno bude mít důsledky. Ruská armáda, která je nyní v Sevastopolu a kolem něho, se skládá z 3. a 4. sboru, dvou divizí 5. sboru a jedné divize 6. sboru, dále z námořní pěchoty, námořníků, místních jednotek, kozáků a jezdectva; celkem má tato armáda 180 praporů, to jest 90 000 pěšáků a 30 000 vojáků dělostřelectva, jezdectva atd., kromě asi 40 000 nemocných a raněných. Dokonce i francouzský „Moniteur“ odhaduje její bojovou sílu na 110 000 mužů. Na cestě do Sevastopolu nebo už v jeho blízkosti jsou teď celý 2. sbor (50 praporů, 32 eskadron, 96 děl) a dvě divize granátníků s jednou divizí jezdectva (24 praporů, 32 eskadron, 72 děl). To představuje další bojovou sílu 55 000 pěšáků, 10 000 jezdců a kozáků a 5000 dělostřelců. Rusové tak vbrzku soustředí armádu, která bude mít přinejmenším 175 000 mužů, tedy mnohem víc, než kolik zbývá spojencům po nedávných ztrátách, které utrpěli při výpadech a následkem nemocí. Lze tedy čekat, že Rusové budou s to alespoň udržet svá dosavadní postavení, a to tím spíše, že mohou neustále vystřídávat unavenou posádku čerstvými jednotkami.
Zato spojenci nemají naději, že dostanou takové posily. Mají nyní 21 pěších divizí (12 francouzských, 4 anglické, 3 turecké, 2 piemontské), to jest asi 190 praporů, tři jezdecké divize (francouzskou, anglickou a tureckou), to jest asi 60 eskadron, a příslušný počet děl. Ale protože jejich prapory a zvláště jejich eskadrony utrpěly během tažení značné ztráty, nemá celá jejich armáda víc než 110 000 pěšáků, 7500 jezdců a 30 000—35 000 dělostřelců, vozatajců a vojáků pomocných služeb. Je tedy zřejmé, že jestliže do příchodu ruských posil byly síly obou bojujících stran téměř v rovnováze, pak se po jejich příchodu poměr sil s určitostí obrátí proti spojencům. Všechny dosud došlé posily jsou pouhé vyčleněné části náhradních jednotek a mají jen doplnit bojující prapory a eskadrony, a pokud lze věřit tvrzení tisku, nejsou nijak velké. Avšak k Marseille a k Toulonu prý pochodují tři divize, soustřeďují se tam i parníky; v Anglii pak dostaly pluky určené pro Krym rozkaz, aby byly připraveny k okamžitému nalodění. Je to asi jedna divize pěchoty a jedna divize jezdectva. Tak bude moci během srpna a září dorazit na Krym postupně asi 33 000 pěšáků a možná 2500 jezdců a dělostřelců. Ale to bude zcela záležet na tom, jak rychle budou naloděni. Tak či onak budou spojenci opět početně slabší a může se stát, že opět uvíznou na náhorní plošině, kde strávili loňskou smutnou zimu.
Netroufáme si říci, podaří-li se tentokrát Rusům vypudit je z této tvrze. Dokud však spojenci nedostanou opravdu obrovské posily, nemohou doufat v nic víc, než že se udrží tam, kde jsou. Válka se tak může změnit v řadu stejně bezvýsledných jako krvavých srážek a potyček muže proti muži, kdy bude každá strana den co den vysílat stále nové jednotky, aby se v boji muže proti muži střetly s nepřítelem, ať už na hradbách města, na náspech zákopů nebo na srázných výšinách kolem Inkermanu a Balaklavy. A je nejpravděpodobnější, že vývoj půjde právě tímto směrem. Těžko si lze vymyslit jiné postavení nepřátelských armád, při němž by se prolilo tolik krve a dosáhlo tak bezvýznamných výsledků jako při takovýchto bojích. A to dokázala průměrnost velících generálů na obou stranách, bezmocný diletantismus v Paříži a záměrná zrada v Londýně.
Napsali K. Marx a B. Engels 20. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 337 z 23. července 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
a — předběžnou otázku. (Pozn. red.)