Karel Marx



Podivná politika


Ve své knize „Vídeňský kongres“ abbé de Pradt právem obviňuje tento tančící kongres, jak jej nazval princ de Ligne, že položil základy k ruské nadvládě v Evropě a sankcionoval ji.

„Tak se stalo,“ rozhořčuje se de Pradt, „že evropská válka za nezávislost proti Francii končí podrobením Evropy Rusku. Takový výsledek nestál za tolik námahy.“[187]

Protože válka proti Francii byla současně válkou proti revoluci, válkou protijakobínskou, způsobila přirozeně přesun vlivu ze západu na východ, z Francie do Ruska. Vídeňský kongres byl přirozeným důsledkem protijakobínské války, vídeňská smlouva legitimním plodem vídeňského kongresu a ruská nadvláda nelegitimním dítkem vídeňské smlouvy. Nelze proto připustit, aby angličtí, francouzští a němečtí spisovatelé svalovali na Prusko všechnu vinu za to, že Bedřich Vilém III. svou slepou oddaností caru Alexandrovi a kategorickými rozkazy svým vyslancům, aby se ve všech důležitých otázkách postavili na stranu Ruska, překazil neslavnému triumvirátu Castlereagh—Metternich—Talleyrand jeho chytře zosnované plány, že vytvoří bezpečnou územní hráz proti ruským vpádům, a tak zabrání nepříjemným, ale nevyhnutelným důsledkům systému, který tak horlivě Evropě vnutili. Ani tak bezohlednému konkláve nebylo dáno, aby zfalšovalo logiku událostí.

Protože ruská převaha v Evropě je těsně spojena s vídeňskou smlouvou, bude jakákoli válka proti této mocnosti jen řadou podvodů, úskoků a tajných úmluv, jestliže hned na začátku nebude smlouva prohlášena za neplatnou. Nynější válka nebyla zahájena proto, aby byla zrušena vídeňská smlouva, ale spíše proto, aby byla upevněna tím, že se Turecko dodatečně připojí k protokolům z roku 1815. Potom se očekává tisíciletá říše konzervatismu a vlády budou moci spojit své úsilí a zaměřit se výlučně na „uklidňování“ evropského veřejného mínění. Z následujících zajímavých pasáží, které byly přeloženy z brožury pruského maršála Knesebecka, pojednávající „o evropské rovnováze, které bylo dosaženo na zasedání vídeňského kongresu“[188], uvidíme, jak už v době kongresu si byli jeho hlavní účastníci plně vědomi, že otázka podpory Turecka stejně souvisí s jejich „systémem“ jako otázka rozdělení Polska.

„Turci v Evropě! Co vám Turci udělali? Je to silný a čestný národ; lze jim důvěřovat. Necháte-li je na pokoji, budou po staletí žít klidně. Zklamali vás někdy? Není jejich politika upřímná a poctivá? Pravda, jsou stateční a bojovní, ale to je z mnoha důvodů zdravé a dobré. Jsou nejlepší záštitou proti pronikáni nadbytečného obyvatelstva z Asie, a právě jejich přítomnost na evropské pevnině brání každému vpádu. Kdyby byli z Evropy vytlačeni, sami by na její území podnikali vpády. Představte si, že by Turci byli z Evropy vypuzeni. Co by se stalo? Jejich území by ovládlo buď Rusko, nebo Rakousko, nebo by na něm byl založen samostatný řecký stát. Chcete, aby Rusko bylo ještě mocnější, chcete si pověsit tento kolos na krk také z této strany? Nestačí vám, že rozšířilo své panství od Volhy po Němen, od Němenu po Vislu a nyní je pravděpodobně rozšíří až po Vartu? Či snad chcete, aby Rakousko napřelo svou sílu k Asii a tak se oslabilo, anebo aby mu bylo lhostejné, zda Západ napadne jeho ústřední postavení? Vzpomeňte si, v jaké situaci byli v minulosti Jan Sobieski, Eugen Savojský a Montecuccoli. Což Francie neovládla zpočátku Německo jen proto, že Rakousko muselo stále čelit vpádům z Asie? Chcete, aby se to opakovalo a bylo to ještě horší, jestliže Rakousko ještě víc přiblížíte k Asii?

Vytvořit tedy samostatný řecký nebo byzantský stát! Zlepší se tím postavení Evropy? Vzhledem ke stavu netečnosti, do něhož tento národ“ (Řekové) „upadl, nebude naopak Evropa muset být stále ve zbrani, aby se chránila proti návratu Turků? Nestane se Řecko pouze ruskou kolonií, když tento stát bude pod náboženským, obchodním a finančním vlivem Ruska? Nechte raději Turky tam, kde jsou, a nepopouzejte jejich nepokojnou sílu, když je v klidu.

‚Ale krutě se tam zachází s lidmi,‘ volá citlivý lidumil, ‚nejkrásnější místo na světě se starověkými Aténami a Spartou obývají barbaři!‘

To je všechno možné, příteli, škrtí tam lidi nebo ještě donedávna škrtili, ale v jiných částech světa bijí lidi do chodidel, mrskají je, bičují a prodávají. Dříve než něco změníte, přemýšlejte, zda to také bude lepší, zda bude snazší snášet baštonádu, mrskání a k tomu řeckou věrolomnost než tureckou hedvábnou šňůru a turecké fermany. Nejdříve s těmito věcmi skoncujte, likvidujte obchod s otroky v Evropě a nepohoršujte se nad necivilizovaností Turků. V jejich barbarství je síla, v jejich víře odvaha, a my potřebujeme sílu a odvahu, abychom se mohli klidně dívat, jak se Moskalové tlačí až k Vartě.

Turky je tedy třeba zachránit, ale Poláci musí jako národ zaniknout! Ano, jinak být nemůže.

Vše, co je životaschopné, bude žít, vše prohnilé musí zahynout. Takový je život. Aťsi každý položí otázku, co by se stalo, kdyby polský národ se svou přirozenou povahou zůstal nezávislý. Opilství, obžerství, patolízalství, pohrdání vším, co je lepší, a všemi jinými národy, výsměch všemu pořádku a zvyklostem, výstřednost, prostopášnost, úplatnost, úskočnost, věrolomnost, nemorálnost od paláců až po chýše, to je živel Poláka. Zpívá, hraje na housle a na kytaru, líbá milenku a pije z jejího střevíčku, tasí kord, nakroutí si kníry, vsedne na koně a jede bojovat proti Dumouriezovi, Bonapartovi či proti komukoli jinému, libuje si v nadměrném pití pálenky a punče, rve se s přáteli i nepřáteli, týrá svou ženu i nevolníka, prodává majetek, odjíždí do ciziny, znepokojuje půl světa a přísahá při Kościuszkovi a Poniatowském, že Polsko jistě nezahyne, jako že on je Polák.

Tady vidíte, co podporujete, říkáte-li, že Polsko má být obnoveno.

Je takový národ hoden, aby existoval? Je takový lid zralý pro ústavu? Ústava přcdpokldá smysl pro pořádek, neboťjen řídí, každému členu společnosti ukazuje mimísto, které mu náleží, a proto ustanovuje, z jakých společenských vrstev se má stát skládat, každé vrstvě vymezuje její místo, postavení, řád, práva a povinnosti a určuje rovněž činnost státního stroje a hlavní rysy vlády. Jak ale vládnout lidu, když nikdo pořádek nechce? Jeden polský král (Štěpán Báthory) kdysi zvolal: ‚Poláci, vy nevděčíte za svou existenci pořádku, neboť žádný neznáte, ani vládě, protože žádnou nerespektujete, ale pouhé náhodě!‘

A tak je tomu dosud. Živlem Poláků je nepořádek a nemorálnost. Jen ať tento národ snáší baštonádu. Je to vůle prozřetelnosti. Nebesa vědí, co je lidstvu prospěšné. O Polácích už tedy ani slovo!“

Tato válka, která byla rozpoutána s cílem rozšířit a upevnit vídeňskou smlouvu z roku 1815, má tedy uskutečnit názory starého maršála Knescbecka. Po celé období restaurace a červencové monarchie se ve Francii udržovala iluze, že napoleonismus znamená zrušení vídeňské smlouvy, kterou se Evropa oíiciálně dostala pod poručenství Ruska a Francie pod „surveillance publiquc“[a] ostatní Evropy. Nynější imitátor svého strýce, pronásledovaný neúprosnou ironií osudu, teď světu dokazuje, že napoleonismus znamená válku ne proto, aby se Francie vymanila z vídeňské smlouvy, nýbrž proto, aby této smlouvě bylo podřízeno Turecko. Je to válka v zájmu vídeňské smlouvy, pod záminkou, že se omezí moc Ruska!

To je skutečná „idée napoléonienne“[b], jak ji vykládá její křísitel v Paříži. Protože Angličané jsou hrdými spojenci druhého Napoleona, cítí se přirozeně oprávněni zacházet s výroky starého Napoleona právě tak, jako jeho synovec zachází s jeho ideami. Nesmíme se tedy divit, když u jednoho současného anglického autora (Dunlopa)[189] čteme o Napoleonově předpovědi, že v příštím boji s Ruskem půjde o velkou otázku, zda Evropa bude „konstituční nebo kozácká“. Před vytvořením Lower Empire[c] se mělo za to, že Napoleon řekl: „republikánská nebo kozácká“. Avšak čím je člověk starší, tím je moudřejší.

A proto, že „Tribune“ nedostatečně ocenila slávu vídeňské smlouvy a evropský „systém“, který je na ní založen, obvinili ji, že zradila věc lidských práv a svobody!



Napsal K. Marx 19. června 1855
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4437 z 10. července 1855
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — „veřejný dohled“. (Pozn. red.)

b „napoleonská idea“. (Pozn. red.)

c Viz poznámka [181]. (Pozn. red.)


187 Dominique Dufour de Pradt, „Du Congrès de Vienne“ [„Vídeňský kongres“], Paříž 1815, díl I, str. 262.

188 Karl Friedrich von Knesebeck, „Denkschrift, betreffend die Gleichgewichtslage Europaʼs, beim Zusammentritte des Wiener Congresses verfasst“ [„Pamětní spis o rovnováze Evropy, napsaný v době, kdy se sešel vídeňský kongres“], Berlín 1854, str. 11—14.

189 Jde patrně o knihu Alexandra Grahama Dunlopa „Cossack Rule, and Russian Influence in Europe and over Germany“ [„Kozácká vláda a vliv Ruska v Evropě a na Německo“], Londýn 1855.