Karel Marx
*Palmerston a anglická oligarchie
Londýn 27. února. Na pokřik proti aristokracii odpověděl Palmerston ironicky tím, že sestavil vládu z deseti lordů a čtyř baronetů, přičemž osm z těchto deseti lordů sedí ve sněmovně pairů. V odpověď na nespokojenost, kterou vyvolal kompromis mezi různými frakcemi oligarchie, uzavírá kompromis mezi různými rody uvnitř whigovské frakce. V jeho vládě dostal svůj podíl klán Greyů, vévodský rod Sutherlandů a konečně rod Clarendonů. Ministr Vnitra sir George Grey je bratranec hraběte Greye, jehož švagrem je první lord admirality sir Charles Wood. Hrabě Granville a vévoda z Argyllu zastupují rod Sutherlandů. Sir G. C. Lewis, kancléř pokladu, je švagr hraběte Claróndona, ministra zahraničních věcí. Pouze Indie se dostala osobě bez titulu, i když sešvagřené s whigovskými rody, Vernonu Smithovi. „Království za koně!“ zvolal Richard III.[a]; „Koně pro království!“ volá Palmerston napodobuje Caligulu[78], a dělá z Vernona Smitha Velikého Mughala Indie[79].
„Lord Palmerston,“ stěžuje si „Morning Advertiser“, „nám dal nejen nejaristokratičtější vládu, jaká kdy byla v našich dějinách, ale navíc ji sestavil z nejhoršího aristokratického materiálu, jaký jen mohl najít.“ Ale, utěšuje se bodrý „Advertiser“, „ale Palmerston stále ještě nemůže jednat svobodně, stále ještě je v poutech a řetězech...“
Jak jsme již řekli[b], lord Palmerston vytvořil vládu ze samých nul, mezi nimiž je on sám jedinou veličinou. Lorda Johna Russella, který jej v roce 1851 nediplomaticky vyhodil z whigovského kabinetu, poslal diplomaticky na cesty[80]. Peelovců použil k tomu, aby se ujal Aberdeenova dědictví. Jakmile měl místo ministerského předsedy v kapse, zřekl se aberdeenovců a Russellovi, jak se vyjádřil Disraeli, ukradl nejen whigovskou garderobu, nýbrž i samy whigy. Přes velkou podobnost, ba téměř totožnost, mezi nynější vládou a whigovskou vládou Russellovou z let 1846—1852 by nic nebylo nesprávnějšího, než kdybychom je zaměňovali. Tentokrát nejde vůbec o kabinet, nýbrž o lorda Palmerstona na místě kabinetu. I když je kabinet z velké části obsazen stejnými osobami, jsou místa mezi ně tak rozdělena, jsou jeho stoupenci v Dolní sněmovně tak rozdílní a objevuje se znova na scéně za tak zcela změněných okolností, že byla-li to dříve slabá whigovská vláda, je to teď silná diktatura jediného muže, za předpokladu ovšem, že Palmerston není nepravý Pitt a Bonaparte nepravý Napoleon, a že lord John Russell zůstane na cestách. I když je anglickému měšťákovi neočekávaný obrat věcí nepříjemný, zatím ho ještě baví, jak obratně a bez skrupulí Palmerston napálil a přelstil přátele i nepřátele. Palmerston, říká obchodník z City, znovu ukázal, že je „clever“. Ale „clever“ je nepřeložitelný, mnohoznačný přívlastek s různým smyslem. Zachycuje všechny vlastnosti člověka, který se dovede ukazovat v nejlepším světle a který se vyzná stejně dobře v tom, jak vytěžit výhody pro sebe, jako v tom, jak poškodit druhého. Při vší své morálce a důstojnosti obdivuje se anglický měšťák především takovému muži, který je „clever“, kterého morálka neuvádí do rozpaků, který se nedá zmást ohledy, pro kterého jsou zásady jen osidla, jež lze nastražit svému bližnímu. Je-li tenhle Palmerston tak „clever“, což nevyzraje na Rusy stejně dobře, jako vyzrál na Russella? Tak uvažuje politik z vyšších kruhů anglické buržoazie.
Pokud jde o torye, ti se domnívají, že se vrátily staré dobré časy, že zlé kouzlo koalice je zlomeno a tradiční střídání vlády whigů a toryů obnoveno. Skutečná změna, neomezená jen na pasívní rozklad, by mohla opravdu nastat teprve za toryovské vlády. Jen tehdy, když jsou u vesla toryové, začíná mocný tlak zvenčí — pressure from without — a uskutečňují se nevyhnutelné převraty. Tak k emancipaci katolíků[81] dochází za vlády Wellingtonovy; ke zrušení obilních zákonů za vlády Peelovy; totéž lze říci ne-li o samém návrhu zákona o parlamentní reformě, tedy přinejmenším o hnutí za reformu, které mělo větší význam než jeho výsledek.
Když Angličané povolali ze zámoří Holanďana[c], aby jej prohlásili za krále, udělali to proto, aby spolu s novou dynastií zahájili novou éru — éru spojení pozemkové aristokracie s finanční. Od té doby až do dnešního dne je privilegium krve a privilegium zlata v konstituční rovnováze. Například část míst v armádě je rozdělována převážně podle privilegia krve, tj. na základě rodinných styků, strýčkování a nadržování, ale také princip zlata si přichází na své, neboť všechna důstojnická místa se prodávají a kupují za zvonivý kov. Tak je vypočítáno, že důstojníci, kteří nyní slouží v plucích, zaplatili za svá místa kapitál 6 miliónů liber šterlinků. Chudší důstojník, aby neztratil nároky, kterých nabyl ve službě, a aby nebyl vytlačen mladým boháčem, zajišťuje si svůj postup tím, že si na to vypůjčuje peníze, a tak se z něho stává dlužník zavalený hypotékami.
Stejně jako v armádě i v církvi vládne vedle rodinného principu princip placení hotovými. Dostávají-li část církevních hodností mladší synkové z aristokratických rodin, pak druhá část připadá těm, kdo nejvíc zaplatí. Obchod s „dušemi“ anglického lidu — pokud patří ke státní církvi — je stejně běžný jako obchod s černochy ve Virgínii. Také v tomto obchodu jsou nejen prodávající a kupující, ale i dohazovači. Královský soud [Court of Queenʼs Bench] projednával včera žalobu jednoho z takových „klerikálních“ dohazovačů, jakéhosi Simpsona, který vymáhal náhradu od jistého Lamba; ten se smluvně zavázal, že mu obstará ustanovení na faru ve West Hackney pro faráře Josiaha Rodwella, přičemž si Simpson vymínil od kupujícího i od prodávajícího 5 % provize a některé drobné poplatky. Lamb svůj závazek nesplnil. Věc se sběhla takto: Lamb je syn sedmdesátiletého faráře, který má dvě obročí v Sussexu: jejich prodejní cena je stanovena na 16 000 liber šterlinků. Cena je pochopitelně přímo úměrná výnosnosti obročí a nepřímo úměrná stáří jeho majitele. Mladý Lamb je patronem far, které patří starému Lambovi a zároveň bratrem ještě mladšího Lamba, majitele obročí a faráře ve West Hackney. Protože tento farář ve West Hackney je ještě velmi mladičký, je cena příštího ustanovení na jeho sinekuru poměrně nízká. Ačkoli vynáší 550 liber šterlinků ročně, nepočítaje v to farářův byt, prodává majitel fary příští ustanovení za pouhých 1000 liber šterlinků. Jeho bratr mu slibuje, že po otcově smrti dostane farnosti v Sussexu, ale takto uvolněné místo ve West Hackney slibuje prodat prostřednictvím Simpsonovým Josiahu Rodwellovi za 3000 liber šterlinků, přičemž shrábne čistý zisk 2000 liber šterlinků, jeho bratr dostane lepší obročí a dohazovač vydělá při pětiprocentní provizi za zprostředkování 300 liber šterlinků. Proč z této smlouvy sešlo, zůstalo nevyjasněno. Soud přiznal dohazovači Simpsonovi „za vykonanou práci“ odškodné 50 liber šterlinků.
Napsal K. Marx 27. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 105 z 3. března 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Shakespeare, „Král Richard III.“, 5. jednáni, 4. scéna. (Pozn. red.)
b Viz „K nové vládní krizi“. (Pozn. red.)
c — tj. Viléma Oraňského. (Pozn. red.)
78 Římský císař Caligula jmenoval svého oblíbeného koně konzulem.
79 Veliký Mughal — v Evropě ustálený název vládců říše, která vznikla roku 1526 v severní Indii a rozpadla se v 18. století. Její panovníci se pokládali za potomky Čingischánovy, odtud i název „Mughalové“ nebo „Mogulové“.
80 Narážka na to, že v polovině února 1855 byl Russell jmenován z Palmerstonovy iniciativy zástupcem Anglie na vídeňské konferenci, která měla být zahájena v březnu 1855 (viz poznámku [16]).
81 Emancipace katolíků — roku 1829 zrušil anglický parlament omezení politických práv katolíků. Katolíci, většinou Irové, směli být napříště voleni do parlamentu a zastávat některé vládní úřady; zároveň byl pětinásobně zvýšen majetkový volební census. Tímto manévrem si anglické vládnoucí třídy chtěly získat špičky irské buržoazie a katolických statkářů, a tak rozštěpit irské národní hnutí.