Miliarda
Kolín 15. března. Brzy po únorové revoluci nastal v Paříži nedostatek peněz. Bylo proklamováno respect de la propriété[a] a chudáci maloměšťáci to vztahovali i na sebe. Prozatímní vláda vyhlásila toto „respektování vlastnictví“ tím ochotněji, protože jí banka okamžitě poskytla bezúročnou půjčku ve výši 50 milionů. Prozatímní vláda se skládala většinou z maloměšťáků strany „National“ [254] a dala se oklamat velkomyslností banky. 50 milionů bylo však brzy vyčerpáno. Mezitím měli akcionáři a držitelé bankovek dost času, aby co nejlépe využili „respektování vlastnictví“ a vyzvedli si z banky své zlato. Maloměšťáci, kteří také chtěli využít „respektování vlastnictví“, vydali se k svým bankéřům, aby si dali eskontovat směnky, které byly vydány na jejich propriété[b], tj. na jejich podniky, obchody nebo továrny; bankéři se vymlouvali na nedostatek peněz a odmítli směnky eskontovat. Maloměšťáci se tedy vypravili k jiným bankéřům, aby jim žirovali směnky vydané jejich bankéři, aby je mohli eskontovat u banky; bankéři však odmítli jejich směnky žirovat. Respect de la propriété! Tedy právě bankéři první porušili toto „respektování vlastnictví“, ale sami ho dovedli velmi dobře využít. Tu se na všech stranách strhl nářek, že je po úvěru, že zmizela důvěra. Maloburžoasie se však svého „respektování vlastnictví“ stále ještě nevzdávala; domnívala se, že se důvěra vrátí, jakmile bude obnoven „klid a pořádek“, a že pak také budou eskontovány její směnky na její „propriété“. Je známo, jak po červnové bitvě, když byl obnoven klid a pořádek, přešla všechna „propriété“ v důsledku soudních dohod s insolventními dlužníky do kapes bankéřů a jak maloburžoové teprve tenkrát pochopili význam slova „respect“, když jejich „propriété“ bylo najednou v tahu. Ale peněžní krizí, kterou způsobila velkoburžoasie, trpěli tehdy zřejmě nejvíc dělníci. V téže době, kdy prozatímní vláda vymyslela proslulou 45centimovou daň[255], aby se dostala z finančních nesnází, objevil se na zdech plakát podepsaný dělníky, který začínal slovy: Avez-vous besoin dʼargent? (Potřebujete peníze?) V plakátu se přímo navrhovalo žádat navrácení miliardy, povolené roku 1825 jako odškodnění emigrantům. Kdo byli tehdejší emigranti? Právě ti, kdo v cizině podněcovali a udržovali válku proti Francii a pak se v doprovodu cizinců vrátili do Francie. Kdo byl mezi emigranty kterým bylo vyplaceno odškodnění? Vévoda Orleánský, tj. právě vyhnaný král, a legitimisté, tj. přátelé dávno vyhnaného krále. Ústavodárné shromáždění a Konvent nařídily konfiskaci statků zrádných emigrantů; králové a emigranti, když se za obou restaurací [256] vrátili, naoktrojovali pro sebe a pro své přátele odškodnění. Králové byli znovu vyhnáni; usnesení Ústavodárného shromáždění a Konventu nabyla opět platnosti a je naprosto přirozené, že odškodnění mělo být vráceno lidu. Plakát, ve kterém se požadavek navrácení miliardy takto vysvětloval, četli dělníci se všeobecným jásotem; shromažďovali se před plakátem v tisícových davech a diskutovali o jeho obsahu po svém. To trvalo celý den; příštího dne zmizel plakát se zdí. Legitimisté a orleanisté vycítili, jaké nebezpečí jim hrozí, a proto nelitovali peněz a najali lidi, kterým uložili, aby plakát v noci beze stopy zničili. Tehdy byli všichni zachváceni vírem nových organisačních plánů. Každý myslel jen na to, jak vynalézt nějaký nový systém a ihned, bez ohledu na skutečné poměry, jej zavést ve „státě“. Prozatímní vláda přišla na nešťastný nápad zatížit rolníky 45centimovou daní; dělníci se domnívali, že těchto 45 centimů bude mít týž účinek jako navrácení miliardy — zdanění pozemkového majetku — a už se o miliardu nestarali. „Journal des Débats“[257] i stupidní „National“ je v tomto mínění utvrzovaly a vykládaly ve svých úvodnících, že pravým kapitálem je „půda“, odvěké vlastnictví půdy, a že prozatímní vláda má plné právo vybírat tyto daně ve prospěch dělníků. Když se přikročilo ke skutečnému vybírání daní, propukla mezi rolníky všude bouře odporu proti městským dělníkům. „Cože,“ říkali rolníci, „my jsme na tom hůř než dělníci. Musíme si půjčovat peníze na velké úroky, abychom mohli obdělat půdu a uživit rodiny, a ještě máme vedle daní a úroků kapitalistům platit na vydržování dělníků?“
Rolníci se odvrátili od revoluce, protože je jen ještě víc poškodila, místo aby hájila jejich zájmy. Dělníci si uvědomili záludnou úlohu daně vypsané z popudu reakční strany, a také si teprve teď ujasnili smysl onoho „respect de la propriété“: ukázal se jasně rozdíl mezi formálním a skutečným vlastnictvím. Ukázalo se, že buržoasní kapitál tak říkajíc odtrhl půdu od země, že formální vlastník půdy se stal vasalem kapitalisty a že daň postihla jen zadluženého vasala. A když teď skutečný vlastník půdy dal chudému rolníku ještě jak náleží pocítit svou moc tím, že mu odepřel úvěr či zabavil majetek atd., tu teprve propukla v rolnících nenávist k revoluci. Legitimisté, kteří měli jako velcí vlastníci půdy na venkově velký vliv, využívali této okolnosti, a tu začali royalisté kout pikle ve prospěch JindřichaV. Za těchto pro revoluci neradostných okolností se přiblížil 15. květen[258]. Barbèsův požadavek navrácení miliardy, třebaže byl přednesen v jiné formě, znovu udeřil do lidu jako blesk a zapálil. Dokonce ani červnová bitva nemohla udusit tuto myšlenku na miliardu, a nyní, když se v Bourges projednává Barbèsův proces[259], začíná se tato myšlenka stále víc šířit i mezi rolníky. Žádat na legitimistech, svých vrchnostech a upírech, navrácení miliardy, kterou oni, rolníci, nashromáždili — to je lákavější než Napoleon. Agitace za navrácení miliardy se už rozšířila po celé Francii, a kdyby se o této otázce rozhodovalo všeobecným hlasováním, dostala by ještě víc hlasů než Napoleon. Miliarda je první revoluční opatření, které strhuje rolníky do revoluce. Petice, které docházejí ze všech stran, a tón, jakým jsou psány, dokazují, že revoluce už zapustila kořeny. V Cluny žádají nejen vrácení miliardy, nýbrž také 3procentní úroky, které vynesla od roku 1825. Od procesu v Bourges přibývá petic takovou měrou, že soudcům v Bourges, stejně jako celé reakční straně, začíná z toho být horko. Agey, Ancey, Malain, Saint-Vibaldt, Vitteur a mnoho jiných obcí posílá dnes opět sněmovně petice prostřednictvím svých poslanců. Pod titulkem rappel du milliard[c] otiskují noviny denně jména dalších obcí, které se přidaly k tomuto velkolepému hnutí. Brzy budeme na všech zdech, ve všech obcích číst: rappel du milliard; a jestliže se nadcházející volby budou konat pod tímto heslem, pak se rádi podíváme, co mohou kapitalisté, ať už se jim říká legitimisté, orleanisté nebo prostě buržoové, proti této miliardě postavit, aby zastínili demokratické kandidáty, kteří chtějí tuto miliardu přinést jako své věno při vstupu do nové sněmovny, aby sejí použilo ve prospěch rolníků a dělníků. Ale to ještě není všechno: Ludvík Napoleon sliboval všude rolníkům nejen vrácení peněz, které zaplatili na 45centimovou daň, ale také všeobecné daňové úlevy. V peticích se vesměs žádá, aby miliardy bylo použito hlavně k tomuto účelu. Co se týče právních důvodů pro navrácení miliardy, byly konstatovány už bezprostředně po červencové revoluci 1830. Tehdy byla náhle zastavena výplata peněz, které ještě z miliardy zbyly. Jestliže se tehdy nevymáhalo vrácení peněz, které byly již vyplaceny, pak jen z toho důvodu, že hodně velkou část jich dostal právě Ludvík Filip a jeho rodina.
Protože kontrarevoluční strana nemůže popírat oprávněnost tohoto opatření, spokojuje se zatím s tím, že upozorňuje na obtížnost jeho provádění. Nesnáz je prý totiž v tom, jak vypátrat osoby, jimž byly z tohoto povoleného odškodnění vyplaceny větší či menší částky. Není však nic snazšího. Začněme s velkými částkami. Jako první je v seznamu vévoda Orleánský (později Ludvík Filip) a jeho sestra, paní Adelaida, s částkou 50 milionů, a stačilo by jen zatížit těmito miliony ohromná panství, která Národní shromáždění nedávno královské rodině vrátilo.
Princ z Condé dostal 30 milionů, a kdo je zdědil? Vévoda z Aumale a paní de Feuchères. To by tedy byl už pěkný počinek. Královská rodina má ve Francii obrovské lesy a panství a rolníci už začínají počítat, co ztratili tím, že jim tyto miliony nebyly vráceny už roku 1830.
Napsáno 15. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 247 z 16. března 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — respektování vlastnictví. (Pozn. red.)
b — vlastnictví. (Pozn. red.)
c — navrácení miliardy. (Pozn. red.)
255 Dodatečná daň 45 centimů na každý frank přímých daní, kterou francouzská prozatímní vláda schválila 16. března 1848, zatěžovala hlavně rolnictvo. Důsledkem této politiky buržoasních republikánů bylo, že se rolnictvo odklonilo od revoluce a při presidentských volbách 10. prosince 1848 dalo své hlasy Ludvíku Bonapartovi.
256 Tím se míní první restaurace Bourbonů v květnu 1814 a druhá restaurace v červenci 1815 po nezdařeném pokusu Napoleona I. získat opět císařský trůn („Sto dní“).
257 „Journal des Débats politiques et littéraires“ [„Noviny pro politické a literární diskuse“] — francouzský buržoasní deník založený v Paříži roku 1789. Za červencové monarchie byl vládním listem, orgánem orleanistické buržoasie. Za revoluce roku 1848 vyjadřoval názory kontrarevoluční buržoasie.
258 15. května 1848 došlo k revolučnímu vystoupení pařížských dělníků, které vedl Blanqui, Barbès a jiní, proti protidělnické kontrarevoluční politice buržoasního Ústavodárného shromáždění, kterému byla předložena řada požadavků, mezi nimi požadavek vznesený Barbèsem, aby byla na boháče uvalena mimořádná daň ve výši 1 miliardy franků.
259 V Bourges se konal od 7. března do 3. dubna 1849 proces proti účastníkům událostí z 15. května 1848. V tomto procesu byl Barbès 2. dubna 1849 odsouzen k doživotnímu žaláři. Blanqui byl odsouzen k 10 letům samovazby, de Flotte, Sobrier, Raspail, Albert a jiní k různým trestům vězení a k vypovězení do kolonií.