K. Marx: Marx a pruské poddanství

Karel Marx

Marx a pruské poddanství^{^[229]}

Kolín 4. září. Kolín 4. září. Jak jsme se už zmínili,^{^[a]} dostal se šéfredaktor "Neue Rheinische Zeitung" Karel Marx do konfliktu s pruským poddanstvím. Tato záležitost znovu dokazuje, jakých způsobů a úskoků se používá, aby se nemusely plnit březnové sliby. Jak se věci mají, vysvítá z následujícího přípisu, který Marx zaslal ministru vnitra panu Kühlwetterovi:

Pane ministře!

Dovoluji si odvolat se k Vám proti výnosu zdejší královské krajské správy, který se týká mne osobně.

Opustil jsem roku 1843 svou vlast - porýnské Prusko, abych se dočasně usadil v Paříži. - Roku 1844 jsem se dověděl, že na základě mých spisů vydalo na mne královské vrchní presidium v Koblenci příslušným pohraničním policejním úřadům zatykač. Zpráva o tom byla uveřejněna také v berlínských censurovaných listech. - Od tohoto okamžiku jsem se pokládal za politického uprchlíka. Později, v lednu 1845, jsem byl na přímý popud tehdejší pruské vlády vypovězen z Francie a usadil jsem se v Belgii. - Protože i zde činila pruská vláda zákroky u belgické, abych byl vypovězen, byl jsem nakonec nucen žádat, abych byl zproštěn pruského státního občanství. - Musel jsem použít tohoto krajního prostředku, abych se vyhnul takovému pronásledování. - Nejlepším důkazem, že jsem požádal o povolení k vystěhování jen v sebeobraně, je skutečnost, že jsem nepřijal občanství v žádném jiném státě, třebaže mi je ve Francii po únorové revoluci členové prozatímní vlády nabízeli.

Po březnové revoluci jsem se vrátil do vlasti a v dubnu jsem zažádal v Kolíně nad Rýnem o občanské právo, které mi také bylo zdejší městskou radou bez průtahů uděleno. - Celá záležitost byla podle zákona z 31. prosince 1842 poslána k potvrzení královské krajské správě. Avšak od zdejšího úřadujícího policejního ředitele pana Geigera jsem dostal přípis tohoto znění:

"Oznamuji Vašemu Blahorodí, že vzhledem k Vašim dosavadním poměrům nepoužila královská krajská správa zatím ve Váš prospěch svého oprávnění, které jí přísluší podle § 5 zákona z 31. prosince 1842, propůjčovat cizincům charakter pruského poddaného, a že jste tudíž pokládán i nadále za cizince. (§ 15 a 16 uvedeného zákona.)

Kolín 3. srpna 1848

Čís. 2678.small		Úřadující policejní ředitel (podepsán) Geiger
Jeho Blahorodí panu dr. Marxovi, zde."

Pokládám rozhodnutí královské krajské správy za nezákonné, a to z těchto důvodů:

Podle usnesení Spolkového sněmu z 30. března t. r. mají právo volit a být voleni do německého Národního shromáždění také političtí uprchlíci, jestliže se vrátili do Německa a prohlásili, že chtějí znovu přijmout své původní státní občanství.

Usnesení předparlamentu, které sice nemá přímou zákonnou platnost, ale je přece jen směrodatné pro vyhlídky a sliby, které byly německému lidu dány hned po revoluci, poskytuje aktivní a pasivní volební právo dokonce těm politickým uprchlíkům, kteří se stali občany cizího státu, ale chtějí znovu přijmout své německé občanství.

Rozhodně však má v Prusku zákonnou platnost usnesení Spolkového sněmu a na něm založený volební řád Camphausenovy vlády.

Ježto jsem svou žádostí o udělení domovského práva v Kolíně dostatečně jasně prohlásil, že chci znovu přijmout své německé občanství, je nesporné, že mám právo volit, jakož i být volen do německého Národního shromáždění, že jsem tedy přinejmenším německým říšským občanem.

Jestliže mi však náleží nejvyšší právo, jaké může Němec mít, tím spíše mi nemůže být odpíráno nižší právo na pruské Státní občanství.

Královská krajská správa v Kolíně se odvolává na zákon z 31. prosince 1842. Také tento zákon mluví ve spojitosti se shora uvedeným usnesením Spolkového sněmu v můj prospěch.

Podle § 15, čl. 1 a 3, ztrácí poddaný charakter pruského občana buď zproštěním na vlastní žádost, nebo po desetiletém pobytu v cizině. - Po revoluci se vrátilo do vlasti mnoho politických uprchlíků, kteří žili víc než deset let v cizině, tedy podle § 15 uvedeného zákona ztratili charakter pruského občana právě tak jako já. - Někteří z nich, např. pan J. Venedey, zasedají dokonce v německém Národním shromáždění. - Pruské "policejní úřady" (§ 5 zákona) by tudíž mohly, kdyby se jim zachtělo, odepřít pruské státní občanství i těmto německým zákonodárcům!

Konečně pokládám za naprosto nepřípustné, že zdejší královská krajská správa, resp. pan úřadující policejní ředitel Geiger, používá v přípisu, který mi byl zaslán, výrazu "poddaný", zatímco minulá vláda právě tak jako nynější vymýtila toto označení ze všech svých oficiálních dokumentů a mluví pouze o státních příslušnících. - Právě tak je nepřípustné, nehledě už k mému pruskému státnímu občanství, označovat mne, německého říšského občana, za "cizince".

Dále, jestliže královská krajská správa odmítá potvrdit mé pruské státní občanství "vzhledem k mým dosavadním poměrům", pak se to nemůže vztahovat na mé materiální poměry, neboť dokonce podle znění zákona z 31. prosince 1842 může o tom rozhodnout pouze kolínská městská rada, a ta rozhodla v můj prospěch. - Může se to tedy vztahovat pouze na mou činnost jako šéfredaktora "Neue Rheinische Zeitung", a potom to znamená: vzhledem k mému demokratickému smýšlení a mému oposičnímu vystupování vůči nynější vládě. - I kdyby však zdejší krajská správa nebo také ministerstvo vnitra v Berlíně byly oprávněny, což popírám, odepřít mi v tomto zvláštním případě, spadajícím pod usnesení Spolkového sněmu z 30. března, pruské státní občanství - i pak by se mohlo použít takovýchto tendenčních důvodů jen ve starém policejním státě, ale vůbec ne v revolucionovaném Prusku a ze strany jeho odpovědné vlády.

Konečně musím ještě poznamenat, že pan policejní ředitel Müller, kterému jsem vysvětlil, že nemohu nanejisto přestěhovat svou rodinu z Trevíru do Kolína, mne ubezpečil, že mé renaturalisaci nebudou kladeny žádné překážky.

Ze všech těchto důvodů Vás, pane ministře, žádám, abyste dal zdejší královské krajské správě pokyn, aby mi potvrdila domovské právo, udělené mi zdejší městskou radou, a tím mi opět propůjčila pruskou státní příslušnost.

Přijměte, pane ministře, ujištění mé největší úcty.

Kolín 22. srpna 1848.

Karel Marx

Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 94 z 5. září 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

229 Když kolínské úřady odepřely Marxovi přiznat pruské občanství, vyvolalo to v demokratických kruzích v Kolíně nad Rýnem pobouření. Kolínská Demokratická společnost vyslala k místním úřadům deputaci s požadavkem, aby byla odvolána policejní opatření proti Marxovi (viz zde). Pruský ministr vnitra Kühlwetter odpověděl na Marxovu stížnost tím, že 12. září 1848 rozhodnutí krajské správy potvrdil. Toho, že Marx neměl pruské občanství, pruská vláda později využila a vypověděla ho z pruského území jako osobu, která "zneužila práva pohostinství". Vypovězení Marxe a represálie proti ostatním redaktorům "Neue Rheinische Zeitung" způsobily, že noviny přestaly vycházet.

Karel Marx

Marx a pruské poddanství[229]

Marx a pruské poddanství^{^[229]}