Bedřich Engels
Postavení armád v Turecku
Když došly první zprávy o tom, že Rusové obsadili Dobrudžu, a dávno předtím, než se z jejich činnosti dalo vyvozovat, že skutečně mají v úmyslu překročit Dunaj, vyslovili jsme názor, že smyslem tohoto ruského manévru nemůže být nic jiného než snaha zlepšit své obranné postavení. Že tomu tak skutečně bylo, dokazuje všechno, co od té doby podnikli Rusové i jejich protivníci. Rusové poslali do Dobrudže 40 000 až 50 000 mužů, kteří podle spolehlivých zpráv nepřekročili čáru Černavoda—Küstendže. Stejný, ne-li větší počet vojska zřejmě poslali do Calaraši naproti Silistře s úmyslem ohrožovat tuto pevnost a za příznivých okolností na ni zaútočit. Stáhli všechno vojsko, které bylo západně od Bukurešti, až na zadní voj, který už nemohl vydržet před Calafatem a podle všeho podnikl malý výlet na druhý, srbský břeh Dunaje, zřejmě proto, aby ukázal, že Rusové nerespektují srbskou neutralitu, a aby zjistil, jaký dojem udělá pár ruských uniforem na srbské venkovany — anebo možná, aby poskytl Rakousku příležitost okupovat tuto zemi.
Bezpochyby velmi brzy uslyšíme, že Rusové vyklidili celé Malé Valašsko. Jaké bude potom jejich postavení? Jejich fronta se potáhne od Targovište[a] přes Oltenitsu a Calaraši k Černavodě, kde překročí Dunaj, a odtud k Černému moři u Küstendže. To je vskutku postavení, při kterém je možno víc ztratit než získat. A tak tomu skutečně je, přestože toto zkrácení ruské fronty je samo o sobě výhodné. Zároveň je to přesun jejich vojsk doleva, takže jejich ústupová linie, která dříve byla jakýmsi pokračováním fronty, je nyní za frontou a vede kolmo k ní. Před dvěma měsíci by byl mohl Ömer paša odříznout Rusům ústup prostě tím, že by byl překročil Dunaj v kterémkoli bodě mezi Silistrou a Hiršovou; teď už to nejde, leda snad kdyby vylodil vojsko někde u ústí Dněstru. A v tom právě spočívá hlavní výhoda ruského manévru — výhoda, kterou nezmenšuje ani nebezpečí plynoucí z toho, že sbor v Dobrudži zaujímá obdélník, jehož jedna strana je uzavřena silným postavením nepřítelovým, druhá mořem a zbylé dvě dvěma ohyby Dunaje, kde jsou všehovšudy tři mosty pro spoje, posily nebo ústup.
Ale tím končí výhoda, kterou Rusové získali. Zaujali postavení, ze kterého mohou ustupovat, ale ne postupovat. Před nimi, mezi Oltenitsou a Černavodou, lze Dunaj překročit jen na několika málo místech, a tato místa jsou hájena buď silnými bateriemi na břehu ovládajícím řeku, anebo, jako u Silistry, skutečnou pevností. Dále od Černavody k moři jsou jezera a močály u Carasu, Trajánův val (všechny průchody v něm byly znovu upraveny pro obranu), pevnost Küstendže a v boku spojenecká flotila v Černém moři. Za Dunajem i za Trajánovým valem se rozprostírá poměrně pustá, většinou vyvýšená krajina, kterou křížem krážem protínají strmé strže četných řek, z nichž ani jedna není přemostěna. Tato krajina ovšem není pro armádu zcela neschůdná, ale projít ji může jedině vojsko, které se může s jistotou spoléhat na to, že na druhé straně najde výhodné postavení, slabého nepřítele a dostatek proviantu a píce. Ale v tomto případě je tomu právě naopak. Budou-li Rusové postupovat od Trajánova valu a od Oltenitsy nebo Tutrakanu směrem na Bazardžik a Razgrad, musí nechat část vojska vzadu, aby blokovala Silistru a pozorovala Ruščuk. Takto oslabeni potáhnou těžko schůdným krajem k Razgradu a Bazardžiku — a kam se dostanou? Přímo k předhůří Balkánu, který se táhne právě napříč jejich operační linie a přes který musí přecházet po oddílech různými a rozbíhajícími se cestami. Dejme tomu, že se o to pokusí; pak riskují, že jejich rozdělené oddíly budou po částech poraženy soustředěnými silami, které náhle vyrazí ze Šumly a jimž nemohou v žádném případě odříznout ústup. Ale dejme tomu, že překonají všechny tyto potíže a objeví se řekněme v síle 100 000 mužů v blízkosti Šumly a Varny, co potom? Šumla je postavení, kde se může 40 000 mužů uhájit proti 100 000 a kde ani přesila nedokáže držet menší síly v šachu. Zároveň kryje Varnu, která je z druhého boku kryta spojeneckou flotilou. A Varna a Šumla dohromady tvoří daleko silnější linii, než byla v roce 1849 linie Verona—Legnago na Adiži, kterou hájil polní maršál Radecký, když jej ze všech stran tísnili Piemonťané a italské povstalecké oddíly. Kromě toho Šumlu a Varnu doplňují Ruščuk a Silistra; obě leží směrem do boku nepříteli, a i když se samy o sobě zdají slabé, nedá se na ně s úspěchem zaútočit, dokud hlavní síly turecké armácy mohou provést výpad ze Šumly kterýmkoli směrem. Obě pevnosti leží na Dunaji, Silistra proti pravému středu nynějšího ruského postavení, Ruščuk na jeho pravém křídle. Musely by být blokovány z pravého břehu řeky, tj. vojsko provádějící blokádu by se muselo rozmístit přímo mezi těmito pevnostmi a Šumlou, kde podle všeho soustřeďuje Ömer paša své hlavní síly. Vojsko blokující Ruščuk a Silistru by proto muselo být dost silné, aby mohlo čelit nejen posádkám těchto pevností, ale také nejméně dvěma třetinám turecké armády soustředěné u Šumly. Na druhé straně, bude-li ruská armáda postupovat přes Bazardžik, musí být také dost silná, aby se mohla postavit proti dvěma třetinám armády od Šumly v otevřeném poli. Kromě toho je nutné vyčlenit oddíly, které by blokovaly Varnu alespoň ze severu, a bude-li to možné, i z jihu, protože nebude-li Varna blokována, nelze ji dobýt, a nebude-li dobyta, nemohou Rusové překročit Balkán. Jestliže kromě všech těchto požadavků uvážíme, kolik oddílů bude zapotřebí k zajištění spojů mezi jednotlivými sbory na dlouhé čáře od Ruščuku k Varně a k zabezpečení přísunu zásob, je jasné, že k úspěšnému postupu na Šumlu a Varnu, dva rozhodující body obrany východního Balkánu, budou muset mít Rusové víc než dvojnásobek sil, které mohou soustředit u Šumly Turci.
Z těchto skutečností vysvítá, že si Turci počínali velmi moudře. Vyklizení Dobrudže je první pozitivní a nepopiratelný důkaz velkých vojevůdcovských schopností Ömera paši. Celý kraj a jeho pevnosti nestojí za boj. Místo aby riskoval porážku a ztráty na lidech a materiálu, turecký generál okamžitě nařídil svému vojsku, aby vyklidilo všechna místa hned, jak to bude možné z hlediska bezpečného ústupu celé armády, a aby se vrátilo na Trajánův val. Tak sice Rusové snadno získali zdánlivé vítězství, ale Turci jim při této akci způsobili vážné škody a stáhli se na opravdové obranné postavení dřív, než se nepřítel zmohl na odvetu. Turci mají posádky jen v důležitých místech a tam, kde je může podporovat buď hlavní armáda, nebo loďstvo na Černém moři. A tak budou moci, bude-li to nutné, soustředit mezi Šumlou a Varnou nejméně 80 000 až 90 000 mužů a tyto síly budou moci ještě rozmnožit tím, že urychleně povolají zpět část vojska, které bylo bez vážného důvodu, pouze z politické paniky, posláno do Calafatu. A aby Rusové přepravili přes Dunaj dvakrát tolik vojska nebo ještě víc, je nemožné, alespoň za tohoto tažení. Přitom ovšem předpokládáme, že skutečně zamýšlejí provádět energickou ofenzívu, a nepočítáme s příchodem anglo-francouzského pomocného vojska; potom by ovšem jakýkoli přechod přes Balkán byl šílenstvím. Zkoumali jsme otázku v tomto světle, protože je dobré znát skutečnou situaci bojujících stran, které zatím válčí samy. Pravda je, že budou-li Rusové a Turci bojovat jen sami mezi sebou, bude Cařihrad alespoň pro letošní rok celkem bezpečný před ruským vpádem, přestože Turci diplomatickými průtahy ztratili převahu nutnou k ofenzívní akci.
Napsal B. Engels 13. dubna 1854
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4065 z 28. dubna 1854Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
a — město ve Valašsku (v dnešním Rumunsku) na řece Jalomitsa. (Pozn. čas. red.)