Karel Marx
Turecká otázka. — „Times“. — Rozpínavost Ruska
Londýn, v úterý 31. května 1853
V Biskajském zálivu byla spatřena flotila admirála Corryho plující na Maltu, kde má posílit eskadru admirála Dundase. „Morning Herald“ správně poznamenává:
„Kdyby bylo admirálu Dundasovi povoleno připojit se k francouzské eskadře u Salaminy před několika týdny, vypadala by dnes situace docela jinak.“
Kdyby se Rusko pokusilo, byť i jen pro zachování prestiže, podporovat směšné Menšikovovy demonstrace skutečnými válečnými akcemi, byly by jeho prvními dvěma kroky pravděpodobně znovuobsazení podunajských knížectví a proniknutí do arménské provincie Karsu a přístavu Batumi; snažilo se totiž všemožně zajistit si tato území už drinopolskou smlouvou. Protože přístav Batumi je jediným bezpečným útočištěm pro lodi ve východní části Černého moře, znamenalo by jeho obsazení Ruskem, že by Turecko ztratilo poslední námořní základnu na Pontu, který by se stal výlučně ruským mořem. Kdyby Rusko ovládalo tento přístav i Kars, nejbohatší a nejkultivovanější část Arménie, mohlo by Anglii znemožnit obhod s Persií přes Trapezunt a získalo by operační základnu proti Anglii i proti Malé Asii. Jestliže však Anglie a Francie neustoupí, pak se Mikulášovi nepodaří uskutečnit své plány v této oblasti, stejně jako se carevně Kateřině nepodařilo uskutečnit její plány proti Áqá Muhammadovi, když nařídil svým otrokům, aby vymrskali ruského vyslance Vojnoviče a jeho společníky z Astarábádu až k jejich lodím.
Nikde nezpůsobily poslední zprávy takové zděšení jako na Printing House Square. První pokus vzchopit se po této strašlivé ráně podnikly „Times“ tím, že krutě napadly elektrický telegraf, tento „krajně podivný“ přístroj. „Z těch prolhaných depeší,“ rozhořčují se „Times“, „nebylo možné vyvodit správné závěry.“ Když tak přičetly své vlastní nesprávné závěry na vrub telegrafu, opakují nyní „Times“ parlamentní projevy ministrů ve snaze distancovat se také od svých dřívějších „správných“ předpokladů. Píší:
„Ať už bude konečný osud osmanské říše, či spíše oné muslimské moci, která ji po čtyři století ovládala, jakýkoli, všechny strany v Anglii i v Evropě si musí bezvýhradně uvědomit, že postupný pokrok tamějšího křesťanského obyvatelstva k civilizaci a k nezávislé vládě je v zájmu celého světa a že by se nikdy nemělo připustit, aby tyto národy upadly pod jařmo Ruska a rozmnožily jeho gigantické državy. Pevně věříme, že se v této věci nejen Turecko, ale celá Evropa postaví proti nárokům Ruska. Jeho výbojnost a rozpínavost se pak bude muset ukázat v pravé podobě, a to vyvolá všeobecný nesouhlas a nepřekonatelný odpor, na němž se budou vydatně podílet i řečtí a slovanští poddaní Turecka.“
Jak se mohlo stát, že ubohé „Times“ věřily v „dobré úmysly“ Ruska vůči Turecku a v jeho „nechuť“ k jakékoli expanzi? Dobrá vůle Ruska vůči Turecku! Už Petr I. chtěl budovat svou velikost na troskách Turecka. Kateřina přemlouvala Rakousko a vyzývala Francii, aby se zúčastnily chystaného rozkouskování Turecka a založení řecké říše v Cařihradu, jíž by vládl její vnuk[a], jenž byl k tomu vychováván a dokonce i pojmenován[b]. Mikuláš je umírněnější a žádá pouze výlučný protektorát nad Tureckem. Lidstvo nezapomene, že Rusko bylo protektorem Polska, protektorem Krymu, protektorem Kuronska, protektorem Gruzie, Mingrelie, čerkeských a kavkazských kmenů. A nyní by se mělo stát protektorem Turecka! A pokud jde o ruskou nechuť k expanzi, uvádím tato fakta o obrovských územních ziscích Ruska od doby Petra Velikého.
Ruské hranice se posunuly
k Berlínu, Drážďanům a Vídni asi o 700 mil, k Cařihradu asi o 500 mil, ke Stockholmu asi o 630 mil, k Teheránu asi o 1000 mil, Rusko získalo od Švédska větší území, než jaké dnes tomuto království zbývá, od Polska téměř tolik, kolik činí rozloha rakouské říše, od evropského Turecka území větší než Prusko (bez porýnských provincií), od asijského Turecka tolik, kolik tvoří celé území vlastního Německa, od Persie území veliké jako Anglie, od tatarského státu plochu, jakou má evropské Turecko, Řecko, Itálie a Španělsko dohromady. Celkové územní zisky Ruska za posledních 60 let se rozsahem a důležitostí rovnají celé říši, kterou mělo Rusko v Evropě předtím.
Napsal K. Marx 31. května 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3794 ze 14. června 1853
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
a — tj. Konstantin. (Pozn. red.)
b Původní název Cařihradu je Konstantinopol. (Pozn. čes. red.)