Karel Marx
Návrh zákona o zrušení feudálních břemen
Kolín 29. července. Kdyby snad některý Porýňan tu a tam pozapomněl, zač má děkovat "cizáckému panství" a "útisku korsického tyrana", ať si přečte návrh zákona, jímž se bez náhrady ruší různá břemena a dávky a který pan Hansemann v milostivém létě 1848 předkládá svým dohodovačům "k vyjádření". Vrchnostenská moc [Lehnsherrlichkeit], poplatek za uvolnění z poddanského svazku [Allodifikationszins] ‚ odúmrť [Sterbefall] ‚ nejlepší kus dobytka [Besthaupt], právo na nejlepší kus dobytka z nevolníkovy pozůstalosti {Kurmede], poplatek za vrchnostenskou ochranu [Schutzgeld], soudní poplatky [Jurisdiktionszins], soudní pokuty [Dreidinggelder], poplatek za brtnictví [Zuchtgelder], poplatky od pečeti [Siegelgelder], desátek z dobytka [Blutzehnt], desátek z úlů [Bienenzehnt] atd. - jak cize, jak barbarsky znějí tato nesmyslná slova našemu uchu, zcivilisovanému francouzským revolučním rozbitím feudalismu a Napoleonovým zákoníkem! Jak nepochopitelná je nám celá tato změť středověkých služeb a dávek, tato museální sbírka plesnivé veteše z předpotopních časů!
A přece, odlož obuv svou, německý vlastenče, neboť stojíš na posvátné půdě! Toto barbarství - to jsou trosky křesťansko- germánské slávy, to jsou poslední články řetězu táhnoucího se dějinami, který tě spojuje se vznešeností tvých otců až do hlubin cheruských lesů! Ten zatuchlý vzduch, to feudální bahnisko, s nimiž se tu shledáváme v klasické nedotčenosti, to jsou nejvlastnější produkty naší vlasti, a každý pravý Němec musí zvolat s básníkem:
Vždyť je to vzduch mého domova!
Cítím jej v žhnoucí líci
a toto je špína Otčiny,
to bláto na silnici![163]Přečte-li si člověk tento návrh zákona, vypadá to na první pohled, jako by náš ministr zemědělství pan Gierke provedl na rozkaz pana Hansemanna nesmírně "smělý tah", jako by jedním škrtem pera zrušil celý středověk, a všecko zadarmo, to se rozumí!
Když se naproti tomu podíváme na důvodovou zprávu k návrhu, zjistíme, že se v ní hned na začátku dokazuje, že vlastně žádná feudální břemena nesmějí být zrušena bez náhrady - že tedy začíná smělým tvrzením, které je v přímém rozporu s oním "smělým tahem".
Mezi těmito dvěma smělostmi teď obezřetně a opatrně lavíruje praktická nesmělost pana ministra. Vlevo "obecné blaho" a požadavky "ducha doby" - vpravo "řádně nabytá práva pánů statkářů", uprostřed "chvalitebná myšlenka svobodnějšího vývoje poměrů na venkově", ztělesněná v stydlivé rozpačitosti pana Gierka - to je skupinka!
Ale dost už o tom. Pan Gierke uznává za úplně správné, že feudální břemena smějí být všeobecně zrušena jen za náhradu. Tak zůstanou zachována nejtíživější, nejrozšířenější, nejpodstatnější břemena nebo, pokud je už rolníci sami fakticky zrušili, budou znovu zavedena.
Avšak, - soudí pan Gierke, -
"jestliže přesto jednotlivé vztahy, jež nejsou dostatečně vnitřně odůvodněné nebo jejichž další trvání je neslučitelné s požadavky ducha doby a obecného blaha, budou zrušeny bez náhrady, nechť si postižení uvědomí, že přinášejí nějaké oběti nejen pro všeobecné dobro, ale také ve svém vlastním správně pochopeném zájmu, aby se vytvořil smírný a přátelský poměr mezi držiteli práv a nositeli závazků, a tím bylo pozemkovému vlastnictví zajištěno takové postavení ve státě, jaké mu pro blaho celku přísluší."
Revoluce na venkově záležela v podstatě ve faktickém odstranění všech feudálních břemen. Vláda činu, která uznává revoluci, uznává ji na venkově tím, že ji nenápadně likviduje. Obnovit celý starý status quo[a] není možné; rolníci by své feudální pány bez okolků pobili, to je jasné i panu Gierkovi. A tak se ruší okázalý výčet podřadných feudálních břemen, vyskytujících se jen pořídku, a obnovuje se hlavní feudální břemeno, obsažené v prostém slovu robota.
Šlechtu stojí všechna zrušená práva ani ne 50 000 tolarů ročně a zachraňuje si tím několik milionů. Ministr dokonce doufá, že si šlechta takto rolníky usmíří a získá v budoucnu jejich hlasy při volbách do sněmovny. Vskutku, nebyl by to špatný obchod, jen aby se pan Gierke nepřepočítal!
Námitky rolníků by tím byly odbyty, námitky šlechty, pokud si správně uvědomuje svou situaci, rovněž. Zbývá jen sněmovna, pochybnosti právnického a radikálního hnidopišství. Rozdíl mezi břemeny, která mají být zrušena, a těmi, která nemají být zrušena, což v podstatě není nic jiného než rozdíl mezi břemeny téměř bezcennými a velmi cennými, musí kvůli sněmovně dostat zdánlivé právní a ekonomické odůvodnění. Pan Gierke musí dokázat, že břemena, která mají být zrušena, 1) nejsou dostatečně vnitřně odůvodněna, 2) že odporují obecnému blahu a 3) požadavkům ducha doby a 4) že jejich zrušení neznamená v podstatě zásah do vlastnického práva, že nejde o vyvlastnění bez náhrady.
Aby dokázal, že tyto dávky a úkony nejsou dostatečně odůvodněny, noří se pan Gierke do nejtemnějších houštin lenního práva. Volá si na pomoc celý "původně velmi pomalý vývoj germánských států po celé tisíciletí". Ale co je to všechno panu Gierkovi platné? Čím hlouběji se noří, tím víc rozviřuje sedlé bahno lenního práva, tím víc mu lenní právo dokazuje, že tato břemena jsou nejen dostatečně, ale z feudálního hlediska dokonce velmi solidně odůvodněna, a nešťastný ministr budí jen všeobecnou veselost, když se tak moří, aby přiměl lenní právo, aby pronášelo věštecké výroky v duchu moderního občanského práva, a feudálního barona z dvanáctého století, aby uvažoval a soudil jako buržoa z devatenáctého.
Pan Gierke naštěstí zdědil zásadu pana von Patowa: zrušit bez náhrady všechno, co vyplývá z vrchnostenské moci a dědičného poddanství, a všechno ostatní učinit závislým na výkupu. Snad si pan Gierke nemyslí, že je třeba velké dávky chytrosti k tomu, aby se mu dokázalo, že feudální břemena, která mají být zrušena, většinou rovněž "vyplývají z vrchnostenské moci"?
Nemusíme jistě dodávat, že pan Gierke, aby byl důsledný, vpašovává mezi feudální právní ustanovení moderní právní pojmy, a když jde do tuhého, vždy se jich dovolává. Jestliže však pan Gierke posuzuje některé z těchto břemen podle představ moderního práva, nechápeme, proč tak neposuzuje všechna? Ovšem, pak by vedle osobní svobody a svobody majetku robota pohořela.
Ještě hůř se panu Gicrkovi daří jeho rozlišování, když se ohání veřejným blahem a požadavky ducha doby. Je přece samozřejmé, že jsou-li tato bezvýznamná břemena v rozporu s veřejným blahem a požadavky ducha doby, platí to tím spíše o robotě, laudemiích atd. Nebo pokládá snad pan Gierke právo oškubávat husy rolníků (§ 1, čís. 14) za zastaralé, ale právo oškubávat rolníky samy za odpovídající duchu doby?
Následují další důkazy, že navrhované zrušení feudálních povinností se nedotýká vlastnického práva. Tuto očividnou nepravdu lze dokazovat jen naoko a jen tak, že se šlechtě vypočítá, že tato práva nemají pro ni cenu, což se ovšem dá dokázat jen přibližně. Pan Gierke probírá nyní velmi pečlivě všech 18 odstavců prvního paragrafu a nepozoruje, že tou měrou, jak se mu daří dokázat bezcennost oněch feudálních břemen, dokazuje zároveň bezcennost svého návrhu zákona. Rozmilý pan Gierke! Jak neradi ho vytrháváme z jeho sladké iluse a pošlapáváme mu jeho archimedovsko-feudální kruhy!
Ale teď ještě jedna potíž! Při dřívějším vykupování z břemen, která mají být nyní zrušena, tak jako při každém vykupování, podplacené komise rolníky hrozně šidily ve prospěch šlechty. Rolníci teď žádají revisi všech výkupních smluv uzavřených za staré vlády, a mají úplně pravdu!
Ale po tom panu Gierkovi nic není. Odporuje to "formálnímu právu a zákonu", které ostatně odporují každému pokroku, neboť každý nový zákon ruší staré formální právo a zákon.
"Následky toho lze s jistotou předpovědět: aby se zjednaly nositelům závazků výhody způsobem, který odporuje právním zásadám všech dob" (revoluce také odporují právním zásadám všech dob), "musela by se velké části pozemkového majetku ve státě a zároveň (!) i státu způsobit nedozírná pohroma"!
A pak pan Gierke se zdrcující důkladností dokazuje, že takovýto postup
"musí otřást celým právním stavem pozemkového majetku a učinit jej nejistým, a tím ve spojení s nesčíslnými procesy a výdaji zasadit pozemkovému vlastnictví, této hlavní základně národního blahobytu, těžko zhojitelnou ránu"; že prý "je to zásah do právních zásad o platnosti smluv, útok na nejnepochybnější smluvní vztahy, který by ve svých důsledcích musel otřást veškerou důvěrou ve stabilitu občanského práva, a tím také nejpovážlivějším způsobem ohrozit obchodní styky"!!!
V tom tedy vidí pan Gierke zásah do vlastnického práva, který by otřásl všemi právními zásadami. Ale proč není takovým zásahem bezplatné zrušení břemen uvedených v návrhu? Zde nejde pouze o nejnepochybnější smluvní vztahy, zde jde o právo, od nepaměti bez výhrad platné a nepopíratelné; zatímco požadovaná revise se týká takových smluv, které naprosto nejsou nepopíratelné, protože podplácení a šizení je v těchto případech všeobecně známé a v mnoha případech prokazatelné.
Nemůžeme to popřít; ať jsou rušená břemena jakkoli bezvýznamná, skýtá pan Gierke jejich zrušením "nositelům závazků" výhody způsobem, který odporuje právním zásadám všech dob, který "přímo odporuje formálnímu právu a zákonu", který "otřese celým právním stavem pozemkového majetku" a sahá na kořen "nejnepochybnějšího" práva.
Opravdu, pane Gierke, stálo to za to dopouštět se tak těžkých hříchů, aby bylo dosaženo tak ubohých výsledků? -
Je to tak, pan Gierke ohrožuje vlastnictví, to je nesporné. Ne však moderní, buržoasní vlastnictví, nýbrž feudální. Buržoasní vlastnictví, vyrůstající na troskách feudálního, pan Gierke tímto porušováním feudálního vlastnictví posiluje. A jen proto nechce revidovat výkupní smlouvy, protože se jimi feudální vlastnické poměry změnily v burzoasní, protože je tedy nemůže revidovat, aniž tím zároveň formálně poruší buržoasní vlastnictví. A buržoasní vlastnictví je ovšem stejně posvátné a nedotknutelné, jako je feudální vlastnictví popíratelné a podle potřeby a troufalosti pánů ministrů dotknutelné.
Jaký je tedy stručný smysl tohoto mnohomluvného zákona?.
Je nejpádnějším dokladem toho, že německá revoluce roku 1848 je jen parodií francouzské revoluce z roku 1789.
4. srpna 1789, tři týdny po dobytí Bastily, se francouzský lid za jeden den vypořádal se všemi feudálními břemeny.
11. července 1848, čtyři měsíce po březnových barikádách, se feudální břemena vypořádávají s německým lidem. Teste Gierke cum Hansemanno.[b]
Francouzská buržoasie z roku 1789 nenechala své spojence, rolníky, ani chvilku bez pomoci. Věděla, že základem jejího panství je rozbití feudalismu na venkově, vytvoření svobodné rolnické třídy vlastnící pozemkový majetek.
Německá buržoasie z roku 1848 bez ostychu zrazuje tyto rolníky, kteří jsou jejími přirozenými spojenci, tělo z jejího těla, a bez nichž je proti šlechtě bezmocná.
Zachování feudálních práv, jejich sankcionování ve formě (ilusorního) výkupu, to je výsledek německé revoluce z roku 1848. Mnoho povyku pro nic!
Napsal K. Marx 29. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 60 z 30. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — zde: dosavadní stav, dosavadní řád. (Pozn. red.)
b Svědky jsou Gierke s Hansemannem. (Pozn. red.)
163 Heine, „Německo. Zimní pohádka“, kap. VIII.