Bedřich Engels
Přiměří s Dánskem
Kolín 22. července. Jak je našim čtenářům známo, dívali jsme se na válku s Dánskem vždy velmi zdrženlivě. Nepřipojili jsme svůj hlas ani k vzteklému chvástání nacionalistů, ani k věčně omílanému planému nadšení pro mořem omývaný Šlesvik-Holštýn. Znali jsme příliš dobře svou vlast, věděli jsme, co to znamená spoléhat se na Německo.
Události nám v tom daly plně za pravdu. Hladké dobytí Šlesviku Dány, znovudobytí tohoto území a tažení do Jutska, ústup ke Schlei, znovudobytí vévodství až po Kongeaa - toto nepochopitelné vedení války celým svým průběhem Šlesvičanům jasně ukázalo, jakou ochranu mohou čekat od revolučního, velikého, silného, jednotného atd. Německa, od údajně svrchovaného pětačtyřicetimilionového národa. Ale k tomu, aby je jednou provždy přešla chuť stát se Němci, aby se jim "dánské jařmo" stalo neskonale milejším než "německá svoboda" k tomu vyjednalo Prusko jménem Německého spolku příměří, jehož text přinášíme dnes v doslovném překladu.
Až dosud bylo zvykem, že při uzavření příměří zůstávaly obě armády ve svých postaveních, nanejvýš se mezi nimi zřizovalo úzké neutrální pásmo. Při tomto příměří, prvním úspěchu "slavných pruských zbraní", ustupují vítězní Prušáci přes dvacet mil od Koldingu až za Lauenburg, zatímco poražení Dánové zůstávají ve svých posicích u Koldingu a vyklizují pouze Als. A nejen to: v případě, že příměří bude odvoláno, postoupí Dánové znovu do postavení, které zaujímali 24. června, to znamená, že bez jediného výstřelu obsadí pásmo v šíři 6 až 7 mil v severním Šlesviku, odkud byli už dvakrát vyhnáni, zatímco Němci budou moci postoupit jen k Aabenraa a okolí. Tak se "hájí čest německých zbraní" a severní Šlesvik, naprosto vysílený tím, že přes něj už čtyřikrát táhla vojska, může takové tažení čekat ještě popáté a pošesté!
Ale ani to ještě není všechno - část Šlesviku bude nadto obsazena dánským vojskem dokonce v době příměří. Podle článku 8 bude Šlesvik okupován pluky naverbovanými v tomto vévodství, tj. zčásti šlesvickými vojáky, kteří se účastnili hnutí, zčásti vojáky, kteří tehdy byli posádkou v Dánsku, bojovali v dánské armádě proti prozatímní vládě, jimž veleli dánští důstojníci, tedy vojskem, které je po všech stránkách dánské. Dánské noviny také hodnotí situaci asi takto:
"Je nesporné," píše "Faedrelandet" 13. července, "že přítomnost věrných šlesvických vojsk ve vévodství značně pozvedne náladu lidu, který nyní, když zakusil válečná utrpení, energicky povstane proti jejich původcům."
A což teprve šlesvicko-holštýnské hnutí! Dánové mu říkají vzpoura a Prušáci s ním jako se vzpourou jednají. Prozatímní vláda, kterou Prusko i Německý spolek uznaly, je bez milosti obětována; všechny zákony, nařízení atd., které byly vydány od dob šlesvické nezávislosti, ztrácejí platnost; naproti tomu platnosti znovu nabývají dánské zákony. Zkrátka, odpověď na proslulou Wildenbruchovu nótu, kterou se Auerswald zdráhal dát, tato odpověď je obsažena v článku 7 návrhu o příměří. Všechno, co bylo na tomto hnutí revoluční, se bezohledně ničí, a místo vlády, která vzešla z revoluce, nastupuje legitimní vláda jmenovaná třemi legitimními panovníky. Holštýnská a šlesvická vojska dostávají opět dánské velení a dánský karabáč, holštýnské a šlesvické lodi zůstávají nadále "Dansk-Eiendom"[a], přes nejnovější opatření prozatímní vlády.
A zamýšlená nová vláda tomu všemu nasazuje korunu. Poslechněte si "Faedrelandet":
"I když v omezeném okruhu, z něhož mohou být vybráni členové nové vlády vybíraní dánskou stranou, asi nenajdeme muže spojující v sobě energii a nadání, inteligenci a zkušenosti, kterých se najde dost při výběru v Prusku" - není tím ještě nic ztraceno. "členové vlády musí ovšem být vybíráni z řad obyvatel obou vévodství; nikdo nám však nezakazuje, abychom jim dali k ruce tajemníky a pomocníky jinde narozené a usedlé. Při výběru těchto tajemníků a vládních radů není nutné brát lokální ohledy, je třeba přihlížet jen ke zdatnosti a nadání; je docela možné, že tito lidé budou mít značný vliv na celého ducha a směr činnosti vlády. Možná, že tato místa přijmou dokonce i vysocí dánští úředníci, i když jsou to z hlediska úředních hodností nižší místa; za nynějších okolností si bude každý dobrý Dán pokládat za čest přijmout takový úřad."
Vládní list tedy dává vévodstvím vyhlídku na to, že budou zaplavena nejen dánským vojskem, ale i dánskými úředníky. Polodánská vláda si zvolí za své sídlo Rendsburg na uznaném území Německého spolku.
Takové přednosti má příměří pro Šlesvik. Nemenší přednosti bude mít i pro Německo. O přijetí Šlesviku do Německého spolku tu není ani slovo, naopak, tím, jak je složena nová vláda, je usnesení Spolkového sněmu formálně desavuováno. Německý spolek vybírá zástupce Holštýna, dánský král - za Šlesvik. Šlesvik je tedy pod dánskou, a ne pod německou svrchovaností.
Německo si v této dánské válce mohlo získat skutečnou zásluhu, kdyby si bylo vynutilo zrušení sundského cla[150], tohoto přežitku starého feudálního pirátství. Německá přímořská města, postižená blokádou a zajímáním lodí, by byla i nadále ráda snášela tento útlak, kdyby se bylo dosáhlo zrušení sundského cla. Vlády také všude rozhlašovaly, že si zrušení cla za všech okolností vynutí. A co zbylo z tohoto chvástání? Anglie a Rusko si přejí, aby sundské clo zůstalo zachováno, a poslušné Německo se ovšem podřizuje.
Samozřejmě že navrácení lodí bude vyváženo nahrazením všeho, co bylo rekvírováno v Jutsku - podle zásady, že Německo je dost bohaté, aby mohlo za svou slávu zaplatit.
Tak vypadají výhody, které Hansemannova vláda slibuje německému lidu v tomto návrhu příměří! Takové jsou plody tříměsíčního boje proti malému nárůdku majícímu půldruhého milionu obyvatel! Takové jsou výsledky všeho toho chvástání našeho nacionalistického tisku, našich bohatýrských dánožroutů!
Mluví se o tom, že příměří uzavřeno nebude. Generál Wrangel, povzbuzen Beselerem, odepřel co nejrozhodněji příměří podepsat přes všechny prosby hraběte Pourtal èse, který mu doručil příslušný příkaz pana Auerswalda, a přestože mu byla několikrát připomenuta jeho povinnost jako pruského generála. Wrangel prohlásil, že se řídí především příkazy německé ústřední moci, a ta k příměří nedá souhlas, nezachovají-li armády své nynější postavení a nezůstane-li prozatímní vláda u moci až do uzavření míru.
Pruský návrh nebude tedy pravděpodobně uskutečněn; je však přesto zajímavý jako důkaz, do jaké míry je Prusko schopné, postaví-li se do čela Německa, hájit jeho čest a zájmy.
Napsal B. Engels 21. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 52 z 22. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — „dánským majetkem“. (Pozn. red.)
150 Sundské clo, poplatek, jejž vybíralo Dánsko od roku 1425 do roku 1857 od cizích lodí za průjezd průlivem Öresund, který spojuje Baltické a Severní moře.