V. I. Lenin: Úkoly proletariátu v naší revoluci
září 1917
JAK JE MOŽNO SKONČIT VÁLKU?
10. Válku není možno skončit „podle přání“. Nelze ji skončit rozhodnutím jedné strany. Nelze ji skončit „zapíchnutím bodáku do země“, máme-li použít slov jednoho vojáka, stoupence myšlenky obrany.
Válku nelze skončit „dohodou“ socialistů různých zemí, „vystoupením‘‘ proletářů všech zemí, z „vůle‘‘ národů atp. — všecky takové fráze, kterými oplývají články obranářských a zpola obranářských, zpola internacionalistických listů, jakož i nesčetné resoluce, provolání, manifesty a resoluce Sovětu vojenských a dělnických zástupců — všechny tyto fráze nejsou nic jiného než planá, naivní a blahá přání maloměšťáků. Není nic škodlivějšího než takové fráze o „‚tlumočení‘ [touhy] národů po míru“, o pořadí revolučních akcí proletariátu (po ruském proletariátu „je na řadě“ proletariát německý) atp. To všecko je louis-blancovština[1]‚ hezoučké sny, hra na „politické kampaně“ a ve skutečnosti opakování bajky o kocouru Vaskovi.
Válka nebyla způsobena zlou vůlí kapitalistických dravců, byť je nesporně vedena jedině v jejich zájmu a jen k jejich obohacení. Válka byla způsobena půlstoletým vývojem světového kapitálu, jeho nesčetnými svazky a souvislostmi. Nelze vyskočit z imperialistické války. Nelze dosáhnout demokratického, nenásilného míru bez svržení moci kapitálu, bez přechodu státní moci do rukou jiné třídy, do rukou proletariátu.
Ruskou revolucí v únoru (březnu) I 917 byla zahájena přeměna imperialistické války ve válku občanskou. Tato revoluce učinila první krok k zastavení války. Teprve druhý krok může zajistit její zastavení, a tímto krokem je přechod státní moci do rukou proletariátu. Tím bude zahájen světový „průlom fronty“ — fronty zájmů kapitálu, a proletariát jedině prolomením této fronty může zbavit lidstvo válečných hrůz a přinést mu dobrodiní trvalého míru. Ruská revoluce už přivedla proletariát Ruska těsně k takovému „průlomu fronty“ kapitálu tím, že vytvořila Sověty dělnických zástupců.
__________________________________
Poznámky:
[1] Louis Blanc (1811—1882) — francouzský maloměšťácký socialista. Lenin označuje jako „louisblancovštinu“ odpadnutí od třídního stanoviska proletariátu, kompromisnickou politiku vůči buržoasii, maloměšťácké iluse a bezmocné tužby, místo nesmiřitelného boje proti třídnímu nepříteli. (Pozn. překl. čes. originálu)