V. I. Lenin: Úkoly proletariátu v naší revoluci
září 1917
SVÉRÁZNOST TAKTIKY, KTERÁ Z TOHO VYPLÝVÁ
7. Z uvedené již svéráznosti faktické situace vyvěrá svéráznost taktiky v nynější chvíli, závazná pro marxistu, který je povinen počítat s objektivními skutečnostmi, s masami a třídami, a nikoli s osobami atp.
Tato svéráznost vyžaduje především, aby do „nasládlé limonády revolučně demokratických frází byla přidána určitá dávka octa a žluči“ (jak se vyjádřil — neobyčejně výstižně — Teodorovič, můj soudruh z Ústředního výboru naší strany, na včerejší schůzi Všeruského sjezdu železničních zaměstnanců a dělníků v Petrohradě). Je nutna kritika, vysvětlení chyb maloburžoasních stran — strany sociálních revolucionářů a strany sociálních demokratů — vyškolení a semknutí živlů uvědoměle proletářské, komunistické strany, vyproštění proletariátu z „všeobecné“ maloburžoasní horečky.
Zdá se, že je to „jenom“ propagační činnost. Ve skutečnosti je to nejpraktičtější revoluční práce, neboť nelze popohánět revoluci, která se zastavila, utonula ve frázích a „nehýbá se s místa“ nikoli pro vnější překážky, nikoli pro násilí, které jí činí buržoasie (Gučkov se zatím ještě strachuje použít násilí vůči mase vojáků), nýbrž pro slepou důvěřivost mas.
Jedině tehdy, budeme-li potírat tuto slepou důvěřivost (a potírat ji je možné a nutné výhradně ideologicky, kamarádským přesvědčováním, poukazováním na životní zkušenosti), můžeme se vyprostit z nynější záplavy revolučních frází a opravdu zvýšit jak třídní uvědomění proletariátu, tak třídní uvědomění mas, tak i jejich smělou rozhodnou iniciativu dole v krajích, svémocné uskutečňování, rozšiřování a zajišťování svobod, demokracie a principu, že veškerá půda patří všemu lidu.
8. Zkušenostmi buržoasních a statkářských vlád na celém světě byly vytvořeny dvě metody, jak udržet lid v porobě. První metodou je násilí. Mikuláš Romanov I. — Mikuláš Karabáčník[1] a Mikuláš II. — Mikuláš Krvavý, předvedli ruskému lidu vrcholné výkony takové katanské metody. Je však druhá metoda, která byla přivedena k dokonalosti anglickou a francouzskou buržoasií, které „zmoudřely“ řadou velikých revolucí a revolučních hnutí mas. To je metoda klamu, lichocení, frází, tisícerých slibů, grošových almužen, vzdání se toho, co je málo důležité, a zachování toho, co je důležité.
Svéráznost nynější situace v Rusku záleží v závratně rychlém přechodu od první metody k druhé, od násilí nad lidem k lichocení lidu, k jeho klamání sliby. Kocour Vaska naslouchá a žere[2]. Miljukov a Gučkov mají moc, chrání zisky kapitálu, vedou imperialistickou válku v zájmu ruského a anglo-francouzského kapitálu — a vykrucují se sliby, honosnými řečmi a efektními prohlášeními v odpověď na řeči takových „kuchařů“‚ jako je Čcheidze, Ceretěli a Stěklov, kteří hrozí, přemlouvají, zaklínají, zapřísahají, požadují a proklamují… Kocour Vaska naslouchá a žere.
A den ze dne důvěřivá slepota a slepá důvěřivost bude mizet, zejména u proletářů a chudých rolníků, které život (jejich sociální a hospodářské postavení) učí nevěřit kapitalistům.
Vůdcové maloburžoasních vrstev „musí“ učit lid důvěře v buržoasii. Proletáři jej musí učit nedůvěře.
__________________________________
Poznámky:
[1]Mikuláš I. Romanov (1796—1855) — lidem nazvaný Mikuláš Palkin (palka = hůl) — ruský car. (Pozn. překl. čes. originálu)
[2]Ve známé Krylovové bajce „Kocour a kuchař“, dělá kuchař dlouhé kázání kocourovi, který sežral kuřátko, o neslušnosti takového počínání. Kocour Vaska poslouchá kázání, ale nepřestává přitom žrát. (Pozn. překl. čes. originálu)