V. I. Lenin: Úkoly proletariátu v naší revoluci
září 1917
Nynější historická situace v Rusku se vyznačuje těmito hlavními rysy:
TŘÍDNI RÁZ PROVEDENÉ REVOLUCE
1. Stará carská moc, která představovala jedině hrstku feudálních statkářů, ovládající veškerou státní mašinerii (armádu, policii a úřednictvo), je rozmetána a odstraněna není však nadobro zničena. Monarchie formálně není odstraněna. Banda Romanovců dále spřádá monarchistické intriky. Obrovská pozemková držba feudálních statkářů není zlikvidována
2. Státní moc v Rusku přešla do rukou nové třídy, a to buržoasie a změšťáčtělých statkářů. Potud je buržoasně demokratická revoluce v Rusku dokončena Když se buržoasie octla u moci, uzavřela blok (svazek) se zjevně monarchistický živly, které vynikly neobyčejně horlivou podporou Mikuláše Krvavého[1] a Stolypina-Popravčiho[2] v letech 1906—1914 (Gučkov a jiní politikové, stojící napravo od kadetů). Nová buržoasní vláda Lvova a spol. se pokoušela a také začala vyjednávat s Romanovci o obnově monarchie v Rusku. Tato vláda zastírá své pravé úmysly revolučními frázemi a jmenuje na vedoucí místa přívržence starého režimu. Veškerý aparát státní mašinerie (armádu, policii a úřednictvo) se snaží tato vláda pokud možno nejméně reformovat a převést jej do rukou buržoasie. Nová vláda už začala všemožně čelit revolučnímu počinu akcí mas a uchopení moci lidem zdola, této jediné záruce skutečných úspěchů revoluce.
Tato vláda dosud ani nestanovila lhůtu pro svolání Ústavodárného shromáždění. Ponechává nedotčenou statkářskou držbu půdy, tento materiální základ feudálního carismu. Tato vláda ani dost málo nepomýšlí na to, aby přikročila k vyšetření činnosti, k uveřejnění machinací a ke kontrole monopolistických finančních organisací, velkobank, syndikátů a kartelů kapitalistů atp.
Hlavní a nejdůležitější ministerská křesla v nové vládě (ministerstvo vnitra, ministerstvo války, tj. vrchní řízení v armádě, policii, úřednictvu a veškerém aparátu k útisku mas) zaujímají zjevní monarchisté a přívrženci velkostatkářské držby půdy. Kadetům, těmto republikánům od včerejška, těmto republikánům z nezbytí, jsou vyhrazena méně důležitá místa, která nemají přímý vztah k nařizovací moci nad lidem a k aparátu státní moci. A. Kerenský, představitel trudoviků a „takésocialista“, nehraje vůbec žádnou úlohu, leda že uspává ostražitost a pozornost lidu zvučnými frázemi.
Ze všech těchto důvodů nezaslouží nová buržoasní vláda nejmenší důvěry proletariátu ani v oblasti vnitřní politiky a proletariát ji nesmí ani dost málo podporovat.
__________________________________
Poznámky:
[1] „Mikuláš Krvavý“ (1868—1918) — Mikuláš Romanov, poslední car, svržený únorovou (březnovou) revolucí r. 1917. (Pozn. překl. čes. originálu)
[2] „StoIypin-Popravčí“ Stolypin P. A. (1862—1911) — ministr vnitra a předseda ministerské rady. S jeho jménem je spjato potlačení první ruské revoluce let 1905—1907 a následující pak období kruté politické reakce („stolypinská reakce“ či „sto]ypinovština“). Za bestiální persekuci dělníků byl nazván „Popravčí“. (Pozn. překl. čes. originálu)