O úkolech proletariátu v nynější revoluci

Poněvadž jsem teprve 3. dubna v noci přijel do Petrohradu, mohl jsem na schůzi 4. dubna přednést referát o úkolech revolučního proletariátu pochopitelně pouze za svou osobu a s výhradou, že jsem poměrně nedostatečně připraven.

Jediné, co jsem mohl učinit, abych usnadnil práci sobě — a také poctivým oponentům — bylo, že jsem vypracoval písemné these. Přečetl jsem je a dal je soudruhu Ceretělimu. Četl jsem je velmi zvolna a dvakrát: nejprve na schůzi bolševiků a potom na schůzi bolševiků i menševiků.

Otiskuji tyto své — za svou osobu přednesené these — opatřené jen zcela stručnými vysvětlivkami, které byly mnohem podrobněji rozvedeny v referátu.

THESE

1. V našem poměru k válce, která se strany Ruska i za nové vlády Lvova a spol. bezpodmínečně zůstává vlivem kapitalistického rázu této vlády lupičskou imperialistickou válkou, jsou nepřípustné sebemenší ústupky „revolučnímu obranářství“.

Na revoluční válku, která by vskutku ospravedlňovala revoluční obranářství, může třídně uvědomělý proletariát přistoupit jedině pod těmito podmínkami: a) že moc přejde do rukou proletariátu a k němu se přimykajících chudých vrstev rolnictva, b) že bude upuštěno od všech anexí doopravdy, a nikoli slovy, c) že bude úplně a doopravdy zúčtováno se všemi zájmy kapitálu.

Jelikož široké vrstvy prostých stoupenců revolučního obranářství to nesporně myslí dobře a schvalují válku jen proto, že ji pokládají za nezbytnou, a ne proto, že by toužily po výbojích, a jelikož jsou klamány buržoasii, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě objasňovat jejich chybu, vysvětlovat nerozlučnou spojitost mezi kapitálem a imperialistickou válkou, dokazovat, že není možno skončit válku mírem opravdu demokratickým a nenásilným bez svržení kapitálu.

Budiž organisována nejširší propaganda tohoto názoru v armádě na frontě.

Sbratřování.

2. Svéráznost nynější situace v Rusku záleží v přechodu od první etapy revoluce, etapy, která dala moc buržoasii, protože proletariát nebyl dostatečně třídně uvědomělý a zorganisovaný, k druhé její etapě, k etapě, která musí dát moc do rukou proletariátu a chudých vrstev rolnictva.

Tento přechod se vyznačuje jednak nejširší legalitou (Rusko je nyní ze všech válčících zemí nejsvobodnější země na světě), jednak tím, že nepoužívá násilí vůči masám, a posléze jejich slepou důvěřivostí k vládě kapitalistů, úhlavních nepřátelů míru a socialismu.

Tato svéráznost vyžaduje od nás umění přizpůsobit se zvláštním podmínkám stranické činnosti mezi nebývale širokými masami proletariátu, které právě procitly k politickému životu.

3. Žádnou podporu Prozatímní vládě; budiž objasňována naprostá prolhanost všech jejích slibů, zejména slibů, že se vzdá anexí. Pranýřování místo nepřípustného, iluse budícího „požadavku“, aby tato vláda, vláda kapitalistů, přestala být imperialistickou.

4. Budiž konstatováno, že ve většině Sovětů dělnických zástupců je naše strana v menšině, a to prozatím v slabé menšině, proti bloku všech maloburžoasních oportunistických živlů — počínaje lidovými socialisty^[1], sociálními revolucionáři až po organisační výbor (Čcheidze, Ceretěli a j.), Stěklova a j. a pod., — které podlehly vlivu buržoasie a jsou nositeli jejího vlivu na proletariát.

Vysvětlovat masám, že Sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády, a že proto naším úkolem, pokud tato vláda podléhá vlivu buržoasie, může být jedině trpělivé, systematické a vytrvalé vysvětlování chyb jejich taktiky, při kterém bude přihlíženo zejména k praktickým potřebám mas.

Pokud jsme v menšině, kritisujeme a poukazujeme na chyby, a přitom zároveň zdůrazňujeme, že je nutno dát veškerou státní moc Sovětům dělnických zástupců, aby se masy na podkladě vlastních zkušeností zhostily svých chyb.

5. Nikoli parlamentní republika — návrat k ní od Sovětů dělnických zástupců by byl krokem zpět — nýbrž republika Sovětů dělníků, zemědělských dělníků a rolníků v celé zemi, od zdola až nahoru.

Odstranění policie, armády a byrokracie^[2].

Platy všech úředníků, kteří všichni budou volitelní a kdykoliv sesaditelní, ne vyšší než průměrná mzda kvalifikovaného dělníka.

6. V agrárním programu budiž těžiště přeneseno na Sověty zástupců zemědělského dělnictva.

Konfiskace veškeré statkářské půdy.

Znárodnění veškeré půdy v zemi. O půdě nechť rozhodují místní Sověty zástupců zemědělských dělníků a rolníků. Budtež utvořeny zvláštní Sověty zástupců chudých rolníků. Z každého velkostatku (výměrou přibližně od 100 do 300 děsjatin podle místních a jiných podmínek a podle rozhodnutí místních orgánů) se utvoří vzorné hospodářství pod kontrolou zástupců zemědělského dělnictva a vedené na veřejný účet.

7. Okamžité sloučení všech bank v zemi v jednu celonárodní banku, která budiž podřízena kontrole Sovětu dělnických zástupců.

8. Nikoli „zavedení“ socialismu jako náš bezprostřední úkol, nýbrž okamžitý přechod pouze ke kontrole nad společenskou výrobou a distribucí výrobků, kterou by vykonávaly Sověty dělnických zástupců.

9. Vnitrostranické úkoly:

a) Okamžitý sjezd strany;
b) změna programu strany, hlavně:
      1. o imperialismu a imperialistické válce;
      2. o poměru k státu a náš požadavek „státu komuny“^[3];
      3. oprava zastaralého minimálního programu;
c) změna názvu strany^[4].

10. Obnova Internacionály.

Podnět k založení revoluční Internacionály, Internacionály proti sociálšovinistům a proti „centru‘‘ ^[5].

Aby čtenář pochopil, proč jsem zvláště podtrhl jako vzácnou výjimku „případ“ poctivých oponentů, prosím jej, aby s těmito thesemi porovnal tuto námitku pana Goldenberga: Lenin „vztyčil prapor občanské války uprostřed revoluční demokracie“ (citováno z listu pana Plechanova „Jedinstvo“^[6] č. 5).

Perla, není-liž pravda?

Píši, čtu a znovu opakuji: „Jelikož široké vrstvy prostých stoupenců revolučního obranářství to nesporně myslí dobře… a jelikož jsou klamány buržoasií, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě objasňovat jejich chybu“…

A páni z řad buržoasie, kteří si říkají sociální demokraté a nepatři ani k širokým vrstvám, ani k prostým stoupencům obranářství, mají tu drzost tlumočit mé názory a vykládat je takto: „Byl vztyčen (!) prapor (!) občanské války“ (o ní není v thesích jediné zmínky, o ní nebylo v referátu jediné zmínky!) „uprostřed (!!) revoluční demokracie“...

Co je to? Čím se to liší od štvaní k pogromům? Od psaní listu „Russkaja Volja“?^[7]

Píši, čtu a znovu opakuji: „Sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády, a proto naším úkolem může být jedině trpělivé, systematické a vytrvalé vysvětlování chyb jejich taktiky, při kterém bude přihlíženo zejména ke konkretním požadavkům mas“…

A oponenti jistého druhu vykládají mé názory tak, jako bych vyzýval k „občanské válce uprostřed revoluční demokracie“!!

Útočil jsem na Prozatímní vládu proto, že nestanovila ani brzkou, ani vůbec jakoukoliv lhůtu k svolání Ústavodárného shromáždění a snaží se vyvléci sliby. Dokazoval jsem, že bez Sovětů dělnických a vojenských zástupců není svolání Ústavodárného shromáždění zajištěno a že jeho zdar je nemožný.

Vkládají mi do úst názor, jako bych byl proti nejrychlejšímu svolání Ústavodárného shromáždění!!!

Nazval bych to „třeštěním“ ‚ kdyby mne desetileté politické boje nenaučily hledět na poctivost oponentů jako na vzácnou výjimku.

G. Plechanov nazval ve svých novinách mou řeč „třeštěním“. Výborně, pane Plechanove! Pohleďte však, jak jste ve své polemice neohrabaný, nemotorný a nedovtipný. Jestliže jsem dvě hodiny mluvil jako z horečky, jak to, že stovky posluchačů strpěly toto „třeštění“? Dále. Proč váš list věnuje celý sloupec výkladu „třeštění“? Špatně, prašpatně se u vás srovnává jedno s druhým.

Je ovšem mnohem snazší křičet, spílat a lkát, než se pokusit vylíčit, vysvětlit a připomenout, co soudil Marx a Engels roku 1871, 1872 a 1875 o zkušenostech Pařížské komuny a o tom, jaký stát potřebuje proletariát.

Bývalý marxista pan Plechanov si pravděpodobně nechce vzpomenout na marxismus.

Citoval jsem slova Rosy Luxemburgové, která 4. srpna 1914 nazvala německou sociální demokracii „páchnoucí mrtvolou“. A páni Plechanovové, Goldenbergové a spol. „jsou uraženi“… kvůli komu? — kvůli německým šovinistům, nazvaným šovinisty!

Ubozí ruští sociálšovinisté, socialisté slovy, šovinisté skutky, byli opravdu přivedeni z konceptu.

__________________________________

Poznámky:

[1] Lidoví socialisté byli narodnickou stranou, stojící mezi esery a kadety. — Organisační výbor byl vedoucím ústředím menševiků. (Pozn. red. čes. originálu)

[2] T. j. záměna stálé armády všeobecným ozbrojením lidu. (Pozn. Leninova)

[3] T. j. takového státu, jehož předobrazem byla Pařížská komuna.

[4] Místo „sociální demokracie“, jejíž ofciální vůdcové na celém světě zradili socialismus, neboť přešli k buržoasii (,‚obranáři“ a kolísající „kautakyánci“), je nutno přijmout název: Komunistická strana. (Pozn. Leninova)

[5] „Centrum“ se v mezinárodní sociální demokracii nazývá směr, který kolísal mezi šovinisty (= „obranáři“) a internacionalisty, a to: Kautský a spol. v Německu, Longuet a spol. ve Francii, Čcheidze a spol. v Rusku, Turati a spol. v Italii, Macdonald a spol. v Anglii atd. (Pozn. Leninova)

[6] „Jedinstvo“ (Jednota) — list, který vydával v Petrohradě r. 1917 G. V. Plechanov. Časopis zastával ultrašovinistické stanovisko, zběsile štval proti bolševikům a obhajoval koalici s konstitučními demokraty (kadety), stranou liberálně-monarchistické buržoasie. (Pozn. překl. čes. originálu)

[7] „Russkaja Volja“ — bulvární deník, vycházející od r. 1916 v Petrohradě. Vedl pomlouvačnou kampaň proti bolševikům. Po Říjnové (listopadové) revoluci byl zastaven. (Pozn. překl. čes. originálu)

Otištěno v „Pravdě“ č. 26,
20. (7.) dubna 1917.

V. I. Lenin, Spisy z r. 1917, rusky, třísvazkové
vydání, sv. I, 1937, str. 103 – 107.

Převedeno z: V. I. Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950