Karel Marx
*Obchodní krize a peněžní oběh v Anglii
V politické ekonomii snad neexistuje rozšířenějši omyl, než velmi běžná domněnka, že emisní banky mohou ovlivňovat celkovou hladinu cen rozšiřováním nebo omezováním oběživa. Názor, že banky vydaly příliš mnoho oběživa, a tím vyvolaly inflační růst cen, který se nakonec odstraní jen krachem, je velmi laciný způsob, jak vysvětlit každou krizi, a proto se k němu sahá s velkou oblibou. Aby bylo jasné, problém není v tom, zda banky mohou přispět k vytvoření fiktivního úvěrového systému, nýbrž v tom, zda jsou s to regulovat množství oběživa obíhajícího mezi obyvatelstvem.
Sotva kdo bude popírat, že každá emisní banka má zájem na tom, aby udržela v oběhu co nejvíc svých vlastních bankovek. A je-li na světě nějaká banka, u níž lze předpokládat, že si to nejen přeje, ale může to také uskutečnit, je to bezpochyby Anglická banka. Ale vezmeme-li například období od roku 1844 do roku 1857, zjistíme, že kromě období paniky nemohla banka nikdy udržet v oběhu tolik svých bankovek, kolik jí povolovat zákon, přestože měla výsadu vrhat své bankovky na trh koupí státních cenných papírů a přestože postupně snižovala úrokovou sazbu. Ale je tu ještě jedna okolnost a to ještě pozoruhodnější. Za období od roku 1844 do roku 1857 se celkový obchod Spojeného království přibližně ztrojnásobil. Britský vývoz se pak, jak víme, za posledních deset let zdvojnásobil. Ale v téže době, kdy obchod tak ohromně vzrostl, oběh bankovek Anglické banky se fakticky zmenšil, a stále se ještě ponenáhlu zmenšuje. Povšimněme si těchto čísel:
Rok Vývoz Oběh bankovek v librách št. 1845 60 110 000 20 722 000 1854 97 184 000 20 709 000 1856 115 826 000 19 648 000 1857 122 155 000 19 467 000 A tak zatímco vývoz o 62 045 000 liber št. vzrostl, oběh peněz o 1 255 000 liber št. klesl, přestože v témž období, díky bankovnímu zákonu z roku 1844, počet filiálek Anglické banky vzrůstal a počet provinčních bank, které směly vydávat bankovky a které s ní konkurovaly, klesal a přestože se její bankovky staly pro provinční banky zákonným platidlem. Mohlo by se říci, že část bankovek Anglické banky pomohly vytlačit zlaté mince, které připlývaly z nových bohatých zdrojů, tím, že zaplnily kanály peněžního oběhu, v nichž dříve obíhaly tyto bankovky. A pan Weguelin, guvernér Anglické banky v roce 1857, také skutečně před výborem Dolní sněmovny prohlásil, že podle odhadu těch nejkompetentnějších osob vzrostl zlatý oběh za uplynulých šest let o 30%. Nyní prý podle jeho názoru celkový zlatý oběh dosahuje 50 miliónů liber št. Avšak toto zvýšení množství zlatých mincí mělo málo společného s úbytkem papírových peněz, vždyť množství bankovek nižších denominací, o hodnotě 5 liber št. a 10 liber št. — které jedině mohly být v maloobchodě a při směně mezi obchodníky a spotřebiteli zaměněny mincemi — se ve skutečnosti zvyšovalo právě tehdy, když se zvyšovalo množství kovového oběživa. Jak se zvyšovalo množství těchto bankovek, vidíme na této tabulce:
Rok Bankovky v hodnotě
5 a 10 liber št.Procento z celkového
množstvi bankovek
v oběhu1845 9 968 000 liber št. 46,9 1854 10 565 000 “ “ 51,0 1855 10 628 000 “ “ 53,6 1856 10 680 000 “ “ 54,4 1857 10 659 000 “ “ 54,7 Úbytek se tedy týkal jen větších bankovek, bankovek od 200 do 1000 liber št., které vykonávají takové funkce ve vnitřním oběhu, znichž jsou mince v pravém slova smyslu takřka vyloučeny. Těchto bankovek se používalo tak úsporně, že ačkoli se obchod rozšířil, ač všeobecně stouply ceny a zvýšil se oběh malých bankovek, celkový oběh bankovek stále pozvolna klesal. V roce 1857 kleslo množství bankovek v hodnotě 200 až 1000 liber št. z 5 856 000 liber št., kolik činilo v roce 1852, na 3 241 000 liber št. Zatímco v roce 1844 tyto bankovky tvořily ještě 26% celkového oběhu bankovek, roku 1854 tvořily Jen 20,5 %‚ roku 1855 jen 17,5%, roku 1856 jen 16,9% a roku 1857 už jen 16,7%.
Tento nový rys oběhu papírových peněz ve Velké Británii je důsledkem toho, že vzniká konkurence mezi londýnskými akciovými bankami a soukromými bankami a že se v rukou akciových bank, které vyplácejí z vkladů úroky, hromadí ohromné sumy. 8. června 1854 byli londýnští soukromí bankéři po dlouhém, ale marném odporu nuceni povolit akciovým bankám, aby se zapojily do operací zúčtovacího ústavu, a krátce nato se konečné zúčtování začalo provádět v budově Anglické banky. Protože se nyní denní vyúčtování provádí převody na konta, která mají různě banky v tomto ústavu, ztratily velké bankovky, kterých dříve bankéři používali k vyrovnávání svých vzájemných účtů, široké pole uplatnění, a většina jich tím vypadla z oběhu. Jak vyplývá ze zpráv, které uveřejnilo devět londýnských akciových bank, vzrostly mezitím vklady v roce 1857 z 8 850 774 liber št., kolik činily roku 1847, na 43 100 724 liber št. A tak veškerý vliv, který snad banky mohly mít na všeobecnou tendenci obchodu a na ceny, musely vykonávat prostřednictvím svých vkladů, to jest úvěrovými operacemi, a ne tím, že by vydaly příliš velké množství bankovek, vždyť banky je nebyly s to udržet v oběhu ani v dřívějším rozsahu.
Jak málo skutečných peněz, bankovek Anglické banky a zlata, se účastní velkých transakcí britského obchodu, vyplývá nezvratně z rozboru souvislé řady obchodních operací dosahujících ročně několik miliónů liber št., který provedl před výborem Dolní sněmovny pan Slater, společník jedné z největších londýnských firem. Příjmy a platby v roce 1856 jsou jen převedeny na měřítko 1 000 000 liber št.; jsou takovéto:
Příjmy Libry. št. V bankovních tratách a směnkách na různé lhůty 533 596 V šecích na banky, splatných na požádání 357 715 V bankovkách provinčních bank 9 627 —————— Celkem 900 938 V bankovkách Anglické banky 68 554 Ve zlatě 28 089 Ve stříbře a mědi 1 486 V poštovních poukázkách 933 —————— Celkem 99 062 —————— Úhrnná suma 1 000 000
PlatbyLibry. št. Směnkami na různé lhůty 302 674 Šeky na londýnské banky 663 672 —————— Celkem 966 346 V bankovkách Anglické banky 22 743 Ve zlatě 9 427 Ve stříbře a mědi 1 484 —————— Celkem 33 654 —————— Úhrnná suma 1 000 000 Tato čísla lze brát za ilustraci britského velkoobchodu, jehož centrem je Londýn. Vyplývá z nich, že bankovky Anglické banky představují ani ne 10% a zlato a stříbro jen 3 % všech příjmů. Pokud jde o platby, bylo jich provedeno bankovkami Anglické banky jen 2 % a jen 1 % ve zlatě a stříbře. Naproti tomu kolem 90% všech příjmů a téměř 97 % všech plateb se provádí pomocí úvěru a kapitálu samých obchodníků.
Rozborem emisí newyorských bank, dejme tomu za posledních šest roků, dojdeme nutně k témuž závěru, totiž k tomu, že množství bankovek v oběhu nezávisí na bankách a že fakticky kleslo právě v tě době, kdy se obchod rozšiřoval a kdy nastal všeobecný inflační růst cen, který skončil krachem. Vulgární představu, že nedávná krize, a krize vůbec vznikají tím, že se vydá příliš mnoho bankovek, je proto třeba odmítnout jako čirou fantazii.
Napsal K. Marx 10. srpna 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5414 z 28. srpna 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny