Bedřich Engels
Síla ruského odporu[294]
Cesta ruského cara do Oděsy, přesídlení jeho manželky z Petrohradu do srdce svaté Rusi, do Moskvy, dočasné předání vlády Konstantinovi, nejbojovnějšímu z carových bratrů, to vše dokazuje, že Rusko je odhodláno k nejkrajnějšímu odporu. Nikolajev a Cherson, dva nejvíce opevněné body jižního Ruska, jsou nyní střediskem záložní armády, která se v této chvíli shromažďuje v Tauridské a Chersonské gubernii. Kromě armádních záloh (vojáci 5., 6., 7. a 8. praporu), jejichž počet nelze určit, má být v Nikolajevu soustředěno 40 000 domobranců, zatímco v Oděse je asi 25 000 mužů. Správnost těchto údajů nelze ověřit. Jisté však je, že se v jižním Rusku soustřeďují značné ozbrojené síly.
Ruský strategický plán počítá nejen s možností ztráty Krymu, ale i s nepřátelským vpádem do jižního Ruska. Proto byl za hlavní obrannou linii zvolen Dněpr s Chersonem a Nikolajevem jako první operační základnou a s Jekatěrinoslaví jako druhou. Protože Cherson a Nikolajev leží v dosahu nejen dělových člunů, nýbrž i válečných šalup, je základna ve vnitrozemí nutná. Takovou základnou je Jekatěrinoslav. Leží v místě, kde ohyb Dněpru tvoří asi 75stupňový úhel a je skvělým střediskem pro armádu, která ustupuje do vnitrozemí a hodlá se krýt nejdříve za dolním tokem této řeky (směrem od severovýchodu na jihozápad), a potom za středním tokem (směrem od severozápadu na jihovýchod). Armáda, která by postupovala od Perekopu do vnitrozemí, by musela nejdříve překročit Dněpr u Chersonu, potom postupovat na Jekatěrinoslav a tam znovu překročit Dněpr. Každý oddíl, který by postupoval podél levého břehu Dněpru, by byl snadno zastaven několik mil jižně od Jekatěrinoslavi na linii řeky Volčja, tam, kde se vlévá do Dněpru. Další výhodou je, že jižně od Jekatěrinoslavi se na rozloze 200 mil prostírá široká step, kudy je stejně obtížné projít s armádou jako ji zásobovat, zatímco město samo leží v severním výběžku stepi v těsném sousedství bohaté a poměrně hustě osídlené Kyjevské a Poltavské gubernie a může snadno dostat jakékoli potřebné množství potravin. Konečně zajišťuje Jekatěrinoslav spojení s armádou středu u Kyjeva a kryje cestu do Moskvy. Jekatěrinoslav je proto opevňována a vybavována vším potřebným pro zásobování Jižní armády. Je zde soustředěno množství skladů potravin, množství výstroje a munice. Svědčí-li to na jedné straně o strategické prozíravosti Rusů — jistě ne nadarmo je tak dlouho učil starý generál a dezertér Jomini — pak to na druhé straně zároveň dokazuje, že na dlouhou dobu nedoufají v úspěch. Kdyby spojenci vstoupili do nitra Ruska (od Perekopu), museli by ovšem dobýt Jekatěrinoslav. Na to však nemohou v letošním tažení pomýšlet a sotva to bude možné i v roce 1856. Nejdříve by Rusko muselo vyklidit Krym, celé Zakavkazsko, Kavkaz až po Těrek a Kubáň, musela by být spálena Oděsa, zničen nikolajevský přístav a očištěn Dunaj až po Galac — všechny tyto končetiny budou muset být amputovány dříve, než spojenci budou moci byť jen pomyslit na tažení do nitra Ruska. Velmi prozíravý ruský strategický plán se proto zdá být de mauvais augure[a].
Spojenecká vojska se přesunují k údolí horního toku Černé, aby obešla ruské krajní pravé křídlo u Ajtodoru nebo u horního toku Belbeku. Zprávy, které o tom podali Gorčakov i Pélissier, se shodují. Nám se zdá, že tento spojenecký manévr je prováděn příliš nápadně, než aby sledoval zmíněný cíl.
Úkol spojenců spočívá nyní zřejmě v tom, aby vytlačili Rusy z opevněných postavení na Mackenziových výšinách. Podaří-li se jim to, budou Rusové muset vyklidit Severní pevnost a tím i Krym. Mezi Mackenziovými výšinami a Simferopolem není totiž žádné postavení, které by bylo možno obejít; za Simferopolem se prostírají stepi, kde se velké armády nemohou udržet a kde nelze zaujmout žádné postavení. Zda Rusové udrží Krym závisí tedy na tom, budou-li schopni uhájit své nynější postavení zejména na Mackenziových výšinách.
Napsal B. Engels 25. září 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 455 z 29. září 1855 a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4522 ze 17. října 1855Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“,
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“
Přeloženo němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — špatným znamením. (Pozn. red.)
294 Anglická varianta tohoto článku vyšla 17. října 1855 v „New-York Daily Tribune“ pod názvem „Vojenská situace“ („The State of War“) jako úvodník; v anglickém znění článku jsou patrny zásahy redakce listu.