Incident v dolní sněmovně.

Karel Marx a Bedřich Engels

*Incident v dolní sněmovně. — Krymská válka

Londýn 16. června. Debata o Layardově návrhu nebyla včera ukončena, ale byla odročena na ponděli vecer. Proto zatim odložíme také její charakteristiku.

Zmínky zasluhuje incident, k nčmuž došlo na zasedání Dolní sněmovny. V rozpravě o vídeňské konferenci Palmerston poznamenal, že peelovci se uvolili vstoupit do jeho vlády jen s podmínkou, že budou stanoveny určité mírové podmínky. Právě tyto podmínky obhajoval Russell ve Vídni. Otway včera vyzval Palmerstona, aby učinil prohlášení o tom, zda trvá na mírových podmínkách, které vyšly od peelovců, tedy od strany, která, jak sama přiznává, jedná v zájmu Ruska. Gladstone se zvedl a žádal, aby řečník, který jej a jeho přátele obviňuje ze zrady, byl volán k pořádku. To se vzápětí stalo. Otway však svou charakteristiku peelovců a svou interpelaci na Palmerstona opakoval. Palmerston jako obvykle odmítl odpovědět. Mírové podmínky závisí prý přirozeně na válečných událostech. Pokud jde o peelovce, vyjednali si s ním, aby se „určitá“ podmínka, o níž musí pomlčet, nestala conditio sine qua non^{^[a]} míru. Gladstone ve své odpovědi Palmerstonovi popřel, že by s ním někdy jednal o mírových podmínkách. Snad s ním o tom jednal jeho přítel Graham. Protestuje prý ostatně proti Palmerstonovu systému: na jedné straně strojená oficiální zdrženlivost, na druhé straně skryté náznaky, dvojsmyslné narážky a nedopověděné informace. Vláda by se měla vyslovit otevřeně, nebo vůbec mlčet. Gladstone udělil Palmerstonovi tuto zaslouženou lekci s požehnanou trpkostí.

Francouzská vláda podala v „Constitutionnelu“ nové expozé o tom, jak bude v nejbližších měsících vedena válka. Tato expozé se nyní nejen dostala do módy, začala být dokonce i periodická. Ačkoli si navzájem naprosto odporují, jsou cenná proto, že odhalují „všechny možné“ plány tažení Ludvíka Bonaparta proti Rusku. Jsou cenná, neboť dokumentují, jak mizí jedna bonapartistická iluze za druhou. První plán předpokládal „velkou válku“ ve spolku s Rakouskem, s 500 000 rakouských a 100 000 francouzských vojáků na Visle a Dněpru. Podle tohoto plánu by byla francouzská armáda ve stejném početně nepříznivém poměru k armádě rakouské, v jakém jsou nyní na Krymu Angličané vůči Francouzům. Přenechal by Rusku revoluční iniciativu. Rakousko odmítlo svou účast. Plán padl. Druhý plán předpokládal „válku národností“, všeobecné povstání „ujařmených, kteří stále vzhlížejí k Západu“. Vyvolal by na jedné straně bouři mezi Němci, Italy a Maďary a na druhé straně vzbouření Slovanů. Zasáhl by zpětně Francii a ohrozil by existenci „druhého“ císařství. Nepravý „železný muž“ se polekal. Plán padl. To všechno patří už minulosti. Rakousko splnilo svou povinnost, Prusko splnilo svou povinnost, celý svět splnil svou povinnost a Bonaparte dospěl k třetímu a nejskromnějšímu plánu „lokální války pro lokální cíle“. Francouzské vojsko na Krymu nebojuje pro slávu, vykonává pouze policejní službu. Otázka, kterou je třeba vyřešit — převaha na Černém moři — má čistě místní význam a musí být vyřešena zde, přímo na místě. Bylo by bláhové dávat válce větší rozměry. „Uctivě, ale tvrdě“ rozbijí spojenci každý pokus Rusů o odpor na Černém moři, a potom oni sami nebo Rusové nebo obě strany sjednají mír. Po velkých slovech nezůstalo ani památky, ani fráze o civilizaci, zkrátka nic než boj za třetí bod vídeňského protokolu. Válka, která má lokální cíle, poznamenává císařské orákulum, může být vedena jen lokálními prostředky. Zbavte jen Rusko nadvlády na Černém moři! V příští zprávě dokážeme, že poté, co Bonaparte sestoupil od „velké války“ k „válce národností“ a od „války národností“ k „lokální válce pro lokální cíle lokálními prostředky“, stává se tato lokální válka „absurdem“.

Napsali K. Marx a B. Engels 16. června 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 279 z 19. června 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:

a — nezbytnou podmínkou. (Pozn. red.)