Karel Marx
Napierovy dopisy. — Roebuckův výbor
Londýn 15. června. Sir Charles Napier zahajuje sérii dopisů o baltském loďstvu dopisem čís. 1, který zní takto[182]:
„Lidé se ptají, proč naše eskadra v Baltském moři nevykonala v uplynulém roce nic, co by stálo za zmínku, a letos pravděpodobně opět nic nevykoná. Odpověď na tuto otázku je lehká: protože se sir James Graham nestaral o plány, které jsem mu poslal v červnu minulého roku, a stavěl se, jako by o nich nic nevěděl, dále, protože admiralita nevěnovala pozornost plánům, které jsem ji poslal minulého září. Kdyby byl admirál Dundas vybaven zařízeními, na něž jsem poukazoval, byl by Sveaborg nyní už bombardován a pravděpodobně zničen. Místo toho promarnili téměř milión na stavbu obrněných plovoucích baterií, které plují jen s velkými obtížemi, a budou-li poslány do Baltského moře, pravděpodobně se už nikdy nevrátí; a to se stalo poté, co bylo v Portsmouthu dokázáno, že 68liberní děla by je na vzdálenost 400 yardů zničila, přičemž každý ví, že na vzdálenost 800 yardů nemohou poškodit žulové hradby. Kdyby byly za stejnou částku postaveny moždířové lodě, bylo by možno něčeho dosáhnout; nebo kdyby bylo jen poloviny této částky použito k uskutečnění plánů lorda Dundonalda, které mi sdělil, nepochybuji, že bychom dosáhli úspěchu jak v Baltském, tak v Černém moři. Přijde můj čas, a brzy, kdy budu moci plně odhalit, jak si sir James Graham vůči nmě počínal. Pan Duncombe jej už usvědčil“ (v záležitosti bratří Bandierů), „že otvíral soukromé dopisy. Pokoušel se svalit vinu za smrt chudáka kapitána Christieho na pana Layarda, a já jsem jej obvinil, že překroutil moje dopisy. Důkazy předložit nemohu, neboť mi v tom zabraňují pod záminkou, že by jejich uveřejnění poskytlo nepříteli informace. Tato záminka brzy odpadne a pak se země dozví jakých používal ctihodný baronet prostředků, aby svedl admirála Berkeleyho a admirála Richardse k podpisu směrnic, jejichž provedení by způsobilo ztrátu královského loďstva. Pak se země dozví, zda první lord admirality může zveřejňovat soukromé dopisy důstojníka a potom mu bránit, aby učinil totéž s dopisy prvního lorda.
Sir. Ch. Napier.“
Roebuckův výbor se včera opět sešel, už po devětačtyřicáté, aby dospěl k nějakému závěru o zprávě, kterou má předložit Dolní sněmovně. Po čtyřhodinové debatě nedokázali členové výboru sjednotit své názory o nic víc než na dřívějších schůzích. Odložili znova zasedání až na pondělí v „naději“, že budou konečně moci oznámit, že skončili svou práci.
„Sdružení pro správní reformu“ uspořádalo včera v divadle Drury Lane velkou schůzi, ale, všimněte si, nikoli veřejnou, nýbrž ticket meeting, tj. schůzi, na niž měli přístup jen ti, kdo byli obdařeni vstupenkami. Pánové se tedy cítili naprosto nenuceně „au sein de leur famille“[a]. Shromáždili se, jak přiznávají, aby dali průchod „veřejnému mínění“. Aby však bylo veřejné mínění chráněno před průvanem zvenčí, stálo u bran Drury Lane půl roty konstáblů. Jak delikátně organizované je veřejné mínění, které se odváží být veřejné jen pod ochranou konstáblů a vstupenek! Schůze byla především demonstrací na podporu Layarda, který dnes večer konečně předloží ve sněmovně svůj návrh reformy.
Na veřejné schůzi, která se konala předevčírem v Newcastle-upon-Tyne, napadl David Urquhart „zrádcovskou vládu a slabomyslný parlament“.
O schůzích, které nyní připravují chartisté v krajích, až jindy.[183]
Zatímco je takto z různých stran a z různých hledisek kritizován současný stav, využil princ Albert příležitosti oběda v Trinity House[184], aby vyjádřil stanovisko dvora ke všeobecnému kvasu. Také on má všelék na krizi. Je to „vlastenecká sebezapíravá důvěra v kabinet!“ Jedině despotismus kabinetu, soudí princ, umožní konstituční Anglii, aby čelila Rusku a vedla válku proti severnímu despotismu. Protiklady mezi Anglií a Ruskem, které uvedl, nebyly ani přesvědčivé, ani šťastně volené. Například: Královna nemá právo odvádět vojsko, ani nemá k dispozici žádné vojáky kromě těch, kteří jí dobrovolně nabídnou služby! Princ Albert zapomíná, že královna má k dispozici kolem 30 miliónů liber št., takže si může vojáky koupit. Odkdy je nucená práce produktivnější než práce námezdní? Co bychom řekli o některém manchesterském továrníkovi, který by si stěžoval na konkurenci ruských továrníků, protože sám má k dispozici jen dělníky, „kteří mu dobrovolně nabídnou své služby“? Místo aby vyzdvihl, že ruský car dal svému lidu z kazatelen jasně a přesně oznámit, jaký je účel jeho „svaté“ války, zatímco Anglie vede už dva roky válku, o níž ministerský předseda v parlamentě přiznává, že „nikdo nemůže udat její cíl“, stěžuje si princ Albert, že
„královnina vláda nemůže učinit žddné opatření k dalšímu vedení války, aniž to předem oznámí parlamentu“.
Jako kdyby Roebuckův výbor nebyl ustaven teprvé poté, když už byly obětovány dvě třetiny anglické armády! Jako kdyby se rozprava o vídeňské konferenci nekonala teprve poté, když konference skončila! Ve skutečnosti nedošlo v parlamentě ani k jedinému prohlášení ani o jediném válečném opatření, kromě Russellova halasného oznámení sevastopolské expedice, které učinil z vlastní vůle a které zřejmě nesledovalo jiný cíl než včas varovat petrohradský kabinet! A jestliže se rokovalo o blokádě, nebylo to proto, že vláda učinila toto opatření, nýbrž proto, že je vyhlásila, ale neuskutečnila. Místo aby si stěžoval, že koruna byla parlamentními intrikami donucena přijmout ve válce proti Rusku diktaturu kabinetu, který sám přiznává, že je rusofilský a o němž je všeobecně známo, že je pro mír, princ Albert si naopak stěžuje, že nepříznivý výsledek hlasování v parlamentě královnu „nutí propouštět své důvěrné služebníky“. Místo aby si právem stěžoval, že chyby, slabosti a podlosti, za něž by v Rusku generálům, ministrům a diplomatům hrozila Sibiř, mají v Anglii za následek nanejvýš nějaké bezvýznamné povídání v tisku a v parlamentě, princ Albert si naopak stěžuje, že
„každý přehmat, byť sebenepatrnější, každý nedostatek a slabost jsou ihned napadány a mnohdy dokonce s jakýmsi chorobným zadostiučiněním zveličovány“.
Tyto chorobně podrážděné výlevy vyslovil princ Albert v přípitku na zdraví svého dlouholetého nepřítele lorda Palmerstona. Ale Palmerston neví, co je to velkomyslnost. Ihned využil nesprávného stanoviska, které princ zaujal, začal se před ním tlouci v prsa a hlasitě ujišťovat: „Jsem nucen prohlásit, že anglický lid nám poskytl svou nejvelkomyslnější podporu.“ Šel ještě dál. Přímo prohlásil, že má „důvěru“ anglického lidu. Odmítl princovy dotěrné domluvy lidu. Pochleboval lidu, tak jako předtím princ pochleboval jemu. Dokonce se ani nenamáhal odpovědět poklonou koruně. Princ Albert chtěl vystoupit jako ochránce vlády, a proto proklamoval „nezávislost“ kabinetu na parlamentu a lidu; Palmerston odpověděl tím, že konstatoval „závislost“ koruny na kabinetu.
Napsal K. Marx 15. června 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 277 z 18. června 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — „v kruhu své rodiny“. (Pozn. red.)
182 Dopis Charlese Napiera byl otištěn v listu „Morning Advertiser“ 15. června 1855.
183 Slíbený Marxův článek nebyl v „Neue Oder-Zeitung“ nalezen.
184 Trinity House — budova v Londýně, kde bývalo sídlo britské lodivodské společnosti, založené v 16. století na podporu obchodu a mořeplavby.