Karel Marx
Ke kritice poslední Palmerstonovi řeči
Londýn 1. června. Jestliže Gladstone klame zdáním hlubokomyslnosti, klame Palmerston zdáním povrchnosti. Dovedně umí skrýt skutečný úmysl v záplavě efektních frází a za banálními ústupky podle okamžitých potřeb. Již týden zná veřejnost jeho vládní prohlášení. Denní i týdenní tisk je přetřásal, komentoval a kritizoval. Jeho nepřátelé říkají, že poté, kdy celé měsíce mluvil jako starý Aberdeen, považoval nyní za vhodné mluvit jeden večer jako starý Palmerston. Říkají, že urozený lord sám za sebe ručí, ale kdo ručí za urozeného lorda? Označují jeho řeč za umělecký kousek, neboť se mu podařilo obejít jakékoli určité prohlášení o své politice a použít takových pružných formulací, že jej nelze nikde chytit za slovo. Jeho přátelé naproti tomu neváhali prohlásit vzduch, kterým rozdmychával varhany své rétoriky, za hudbu samu. Hned spravně pochopil situaci, v niž se měl Dolni sněmovně a zemi představit. Koho mám před sebou? Na jedné straně ty, kteří soudí, že jsme nevedli válku dost rozhodně, ale na druhé straně ty, kteří chtějí přimět zemi, aby přijala potupné podmínky míru; na jedné straně ty, kteří nám předhazují, že jsme zahájili marné a válku ochromující jednání s Rakouskem, ale na druhé straně ty, kteří se domnívají, že jsme při těchto jednáních nešli dost daleko a že jsme je svými přehnanými požadavky zmařili.
Palmerston se tak představil jako člověk, který jde zlatou střední cestou. Útoky stoupenců války odrazil tím, že je odkázal na stoupence míru, a útoky stoupenců míru zase tím, že je odkázal na stoupence války. Vystoupení proti bezvýhradným stoupencům míru mu dalo příležitost k dobře vypočítaným výlevům vlasteneckého zanícení, k ujištěním o rozhodnosti a ke všem těm srdnatým slovům, jimiž tak často ošálil niais[a]. Lichotil národní hrdosti tím, že vypočítal velké prostředky, které má Anglie k dispozici — byla to jeho jediná odpověď na obvinění, že s velkými prostředky neumí zacházet.
„Urozený lord,“ řekl Disraeli, „mi připomíná povýšence, který se chtěl své milence pochlubit, jak je bohatý: mám venkovské sídlo, mám dům ve městě, mám obrazovou galerii, mám krásný vinný sklep.“
A Anglie také má flotilu v Baltském moři, má flotilu na Černém moři a roční státní příjmy ve výši 80 miliónů liber št. atd. V přívalu všech těch rétorických nicotností se však PalmersLonovi podařilo zaplést do své řeči určité prohlášení, k němuž se později může při vhodné příležitosti vrátit a prohlásit o něm, že je sněmovna potvrdila jako zásadu, jako pravidlo jeho politiky. Žádný anglický list toto prohlášení nezdůraznil, ale Palmerstonovo řečnické umění spočívá odjakživa právě v tom, že dovede skrýt skutečný smysl svých slov a smývat jej z paměti posluchačů proudem hladkých a povrchních frází. Protože však Palmerstonovi nejde jen o okamžitý úspěch jako nějakému Russellovi, protože počítá do budoucnosti, nespokojuje se jen s řečnickými pomůckami v okamžité tísni, nýbrž pečlivě klade základy pro své pozdější operace. Zmíněné prohlášení zní doslova takto:
„Podílíme se na velkých operacích v Černém moři, věříme a doufáme, že budeme mít úspěch, a domníváme se, že úspěch nám umožní klást takové podmínky, které Anglie, Francie a Rakousko pokládají při současném stavu sporu za oprávněné.“
Tedy ať už se operace na Černém moři rozšíří nebo ne, zůstává diplomatická základna války stejná. Ať už je vojenský úspěch jakýkoli, konečný výsledek je předem stanoven a omezen takzvanými „čtyřmi body“. A to Palmerston prohlašuje několik hodin poté, kdy Layard strhl ze čtyř bodů masku zakrývající jejich rusofilský charakter. Palmerston však odvedl od Layardovy kritiky pozornost, vyhnul se skutečnému problému, to jest zřejmým účelům a cílům války tím, že vzal před Gladstonem v ochranu druhou část třetího bodu a jeho polovinu vydával za celek.
Za zmínku stojí incident, který přerušil Palmerstonovu řeč. Anglický svatoušek lord Robert Grosvenor začal proti Palmerstonovi kázat, že prý když mluvil o válečných úspěších a vyhlídkách, nezmínil se o přízni a milosti Nejvyššího a rovněž se „nezmínil o jménu božím“. Přivolává prý tak boží trest na svůj národ. Palmerston se hned kál, bil se v prsa a dokazoval, že v případě nouze také dovede kázat a obracet oči vzhůru stejně dobře jako lord Robert Grosvenor. Ale tento parlamentní incident měl dohru ve veřejnosti. Obyvatelé Marylebonu (londýnské čtvrti) svolali totiž do školy na Cowper Street velkou protestní schůzi proti „návrhu zákona o zákazu obchodování v neděli“. Protože šlo o voliče, přišli na schůzi lord Ebrington a lord Robert Grosvenor, aby obhajovali návrh zákona, který sami v parlamentě předložili, avšak místo aby spolehli na ochranu a milost boží, rozestavili pro všechny případy mezi účastníky schůze tucet placených klakérů a výtržníků. Tajemství však bylo brzy odhaleno a Marylebonští najaté agenty svatoušků chytli a vyhodili na ulici. „Urození lordi“ nemohli pro syčení, mručení a pískání přítomných promluvit, a proto si zase rozpačitě sedli. Když opouštěli shromáždění, doprovázel dav „nepodplacených“ jejich kočár jednoznačnými hříšnými posměšky a se zatvrzelým srdcem.
Napsal K. Marx 1. června 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 253 ze 4. června 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
a — hlupáky. (Pozn. red.)