Karel Marx
Hnutí za reformu
Londýn 21. května. Všechny londýnské listy uveřejňují dnes výzvu reformátorů ze City nebo spíše jejich výkonného výboru k „anglickému lidu“. Styl tohoto dokumentuje suchý, obchodnický, naprosto ne tak vzletný jako obchodní oběžníky, které periodicky vycházejí z téhož místa a více nebo méně vkusně sestavenými umnými frázemi nabízejí světu ke koupi kávu, čaj, cukr, koření a jiné plodiny z tropických zemí. Sdružení slibuje, že dodá materiály o pravé fyziologii různých vládních úřadů a odhalí veškerá tajemství Downing Street[159], dědičně moudrého Downing Street. To Sdružení slibuje. Naproti tomu žádá, aby angličtí voliči posílali do parlamentu pouze zasloužilé kandidáty, které si vyberou podle svých sympatií, a ne jako dosud kandidáty vnucované jim aristokratickými kluby. Sdružení tedy považuje za normální existenci privilegovaného okruhu voličů, o němž samo přiznává, že jeho úplatnost, závislost na několika klubech a jeho nesamostatnost jsou líhní nynější Dolní sněmovny a tudíž i nynější vlády. Sdružení nechce tento exkluzívní okruh voličů zrušit ani rozšířit; chce na něj jen morálně působit. Proč tedy nepromluví do svědomí přímo oligarchii, místo aby jí hrozilo, že odstraní její výsady? Rozhodně musí být snazší obrátit na pravou cestu oligarchické vůdce než oligarchické voličstvo. Sdružení City by zřejmě chtělo vyvolat protiaristokratické hnutí, ale jen v mezích legální (jak to nazval Guizot), oficiální Anglie. A jak zamýšlí pohnout shnilým bahnem tohoto voličstva? Jak je chce přimět, aby se oprostilo od zájmů a zvyků, které z něho dělají vazala několika vznešených klubů a pilíř vládnoucí oligarchie? Snad fyziologií Downing reet? Ne tak docela. Také s pomocí tlaku zvenčí, tábory lidu apod. Ale jak chce pohnout neoficiální masy lidu, které nemají volební právo, aby působily na privilegované voličstvo? Tím, že je vyzývají, aby se zřekly Lidové charty (ta v podstatě neobsahuje nic než požadavek všeobecného volebního práva a podmínky, v nichž se také jedině toto právo může v Anglii uplatnit) a uznaly výsady malého okruhu voličů, který, jak sami reformátoři ze City přiznávají, je v rozkladu. Sdružení City má před sebou příklad „finančních a parlamentních reformátorů“. Ví, že toto hnutí, v jehož čele stáli Hume, Bright, Cobden, Walmsley a Thompson, ztroskotalo, když tito pánové chtěli Lidovou chartu nahradit takzvanou „Malou chartou“, neboť zamýšleli učinit lidu pouze ústupky, uzavřít s ním pouze kompromis. Namlouvá si sdružení, že bez ústupků dosáhne toho, čeho oni nemohli dosáhnout za ústupky? Či z hnutí proti obilním zákonům vyvozuje možnost získat anglický lid pro hnutí za částečné reformy? Předmět hnutí proti obilním zákonům byl velmi všeobecný, velmi populární, velmi hmatatelný. Jak známo, symbol Ligy proti obilním zákonům byl velký pecen chleba proti malinkému bochníčku ochranářů. Pecen chleba — zvlášť v hladovém roce 1846 — říká přirozeně lidu víc než „fyziologie Downing Street“. Nemusíme připomínat známou knížečku „Fyziologie City“[160]. V ní se nezvratně dokazuje, že jakkoli pánové ze City dobře spravují své vlastní záležitosti, ve správě společných záležitostí, například různých pojišťovacích společností, se víceméně věrně řídí vzorem Downing Street. Jejich správa železnic je tak pověstná křiklavými podvody, podvůdky a naprostým pomíjením bezpečnostních opatření, že nejednou v tisku, v parlamentě i mirno parlament byla kladena otázka, zda by železnice neměly být odňaty soukromým kapitalistům a dány pod kontrolu státu. S fyziologií Downing Street to tedy „nepůjde“, jak říkají Angličané. „This will not do, sir!“[a]
Napsal K. Marx 21. května 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 237 z 24. května 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a „To nepůjde, pane!“ (Pozn. red.)
159 Downing Street — ulice v centru Londýna, v níž je sídlo vlády.
160 Jde o anonymní brožuru „The City, Or the Physiology of London Business; with Sketches on Change and at the Coffee Houses“ [„City aneb fyziologie londýnského obchodního podnikání; s poznámkami o burze a obchodních domech dovážejících kávu“], Londýn 1854. Tuto knihu cituje Marx ve třetím díle „Kapitálu“.