Karel Marx
Napoleon a Barbès. — Kolkovné z novin
Londýn 27. března. Ze spolehlivých pramenů se dovídáme, že Bonapartova návštěva ve Svatojakubském paláci[120], stanovená na 16. dubna, bude podnětem k velké protestní demonstraci. Chartisté totiž pozvali do Londýna francouzského emigranta Armanda Barbèse také na 16. dubna, a má být přivítán veřejným průvodem a velkým shromážděním. Zatím však není jisté, zda mu zdravotní stav dovolí cestu po moři.
Návrh zákona o zrušení kolkovného z novin prošel včera v Dolní sněmovně druhým čtením. Hlavní ustanovení tohoto návrhu zákona jsou: 1) Povinné kolkovné z novin se ruší. 2) Periodickým publikacím tištěným na okolkovaném papíře zůstává nadále výsada, že je pošta doručuje bezplatně. Třetí článek se týká objemu tiskovin posílaných poštou, a ještě jiný stanoví, že noviny tištěné na okolkovaném papíře musí složit kauce pro případ, že budou žalovány pro utrhání na cti. K charakteristice starého systému zdanění novin postačí dvě fakta. Vydávání deníku v Londýně vyžaduje kapitál nejméně 50 000 až 60 000 liber št. Všechen anglický tisk, až na nepatrné výjimky, zahájil proti novému návrhu zákona nestoudnou a neslušnou kampaň. Je třeba ještě dalších důkazů, že starý systém je ochranářským systémem pro nynější tisk a prohibitivním systémem proti svobodné duchovní tvorbě? Svoboda tisku byla dosud v Anglii výlučným privilegiem kapitálu. Několik týdeníků, které hájí zájmy dělnické třídy — o denících nemohlo být přirozeně ani řeči — se udržuje při životě týdenními příspěvky dělníků, kteří dovedou v Anglii přinášet pro veřejné účely mnohem větší oběti než dělníci na kontinentě. Tragikomický je patos, s nímž leviatan anglického tisku — „Times“ — hlučně vyzývá k boji pro aris et focis[a], tj. za novinový monopol; hned se skromně přirovnává k delfské věštírně, hned zas ujišťuje, že v Anglii je jen jediná zachováníhodná instituce, totiž právě „Times“, hned si zase osobuje nárok na samovládu nad světovým novinářstvím, a bez jakékoli küčükkajnardžské smlouvy na protektorát nad všemi evropskými novináři.
Na celé toto „cant“[b] listu „Times“ dal na včerejším zasedání Dolní sněmovny patřičnou odpověď podivín Drummond:
„Nynější tisk není nic jiného než obchodní spekulace... Páni Walterové“ (hlavní akcionáři listu „Times“) „měli přirozeně stejné právo založit továrnu na politické žvanění jako pan Bright továrnu na výrobu kartounů... ‚Times‘ rozumějí své věci lépe než jejich rivalové. Walterové měli vždy po ruce prohnané muže, advokáty s dlouholetou praxí nebo lidi jim podobné, kteří byli vždy ochotni vystupovat pro všechno a proti všemu. Jsou to například pánové Barnes, Alsager, Sterling, Delane, Morris, Lowe a Dasent. Každý z těchto gentlemanů má jiné názory. Pošetilé listy, které nerozumějí obchodu, jako například ‚Morning Chronicle‘, se přimykají k jedné jediné straně. Jeden k peelovcům, druhý k derbyovcůrn atd. Vzkvétá-li strana peelovců, vzkvétají i její noviny; upadá-li, upadají i noviny. Je vidět, že to nejsou obchodníci. Pravé umění — a ‚Times‘ je mistrovsky ovládají —je najmout tlupu gentlemanů s různými názory a nechat je psát. Žádného z těchto pánů nelze ovšem obviňovat z nedůslednosti; každý z nich může zůstat věrný svému názoru a jako jednotlivci mohou být tito pisatelé velmi důslední; ale vezmeme-li je jako celek, není na světě nic nedůslednějšího. Opravdová dokonalost žurnalistiky spočívá, jak se zdá, v individuální počestnosti a kolektivní ničemnosti, politicky i literárně. Je to velmi výnosné, a ‚Times‘ mi vždy připomínají jednoho z mých pachtýřů, jemuž jsem nabídl, že mu vysuším močálovitý pozemek. ‚Ani za nic!‘ řekl pachtýř. ‚Nic nevysušujte! Za deštivého počasí se tam najde něco pro krávu, a nebude-li tam nic pro krávu, vyroste něco pro vepře; a nebude-li tam nic ani pro vepře, vždycky se ještě najde něco pro husu.‘ Co se týče úplatnosti novin, jsou tu pozitivní důkazy o ‚Times‘, o nichž Napoleon řekl: ‚Poslali mi »Times«, podlé »Times«, noviny Bourbonů.‘ V jedné knize OʼMeary[121] se tvrdí, že ‚Times‘ od něho dostávaly měsíčně 6000 franků. OʼMeara měl na tyto peníze stvrzenky podepsané vydavatelem listu. OʼMeara také tvrdí, že Napoleon dostal před svým odchodem do vyhnanství na Elbu návrhy od různých listů, jmenovitě od ‚Times‘, že budou psát v jeho prospěch. Odmítl je, ale později měl proč svého rozhodnutí litovat.“
K tomu jen tolik, že v roce 1815 „Times“ naléhaly, aby Napoleon, kterého vylíčily jako hlavního představitele evropské demagogie, byl postaven před válečný soud a zastřelen. A v roce 1816 se týž list dožadoval, aby Spojené státy severoamerické, „tento neblahý příklad úspěšného povstání“, byly znovu podrobeny anglickému despotismu.
Napsal K. Marx 27. března 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 151 z 30. března 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — za oltáře a krby. (Pozn. red.)
b — chvástání. (Pozn. red.)
120 Svatojakubský palác (St. Jamesʼ Palace) v Londýně — od konce 17. století sídlo anglických králů; v 19. století se tu konaly slavnostní ceremonie a přijímaly návštěvy.
121 Tím je míněn OʼMearův deník „Napoleon in Exile, or Voice from St. Helena“ [„Napoleon v exilu čili Hlas ze Svaté Heleny“], který vyšel ve dvou svazcích v Londýně roku 1822.