Karel Marx
Zprávy anglického tisku
Londýn 20. března. Vévoda z Newcastlu nařídil odvolání lorda Lucana, lord Panmure uveřejnil Raglanův dopis proti Lucanovi a lord Hardinge, báječný connétable[a] anglické armády, odepřel Lucanovi vyšetření a vojenský soud. Přes opozici dvou ministcrstev, vrchního velitele na Krymu a náčelníka hlavního štábu v Londýně dokázal lord Lucan svým včerejším obšírným výkladem ve Sněmovně lordů, že za obětování lehkého jezdectva u Balaklavy není odpovědný on, nýbrž jen a jen Raglan a že obě vlády, Aberdeenova i Palmerstonova, aby zachránily tohoto poddajného, omezeného a povolného vojevůdce na Krymu, předhodily pobouřené veřejnosti jako kořist lorda Lucana. Nestvůra veřejného mínění musela být nasycena. V této otázce je rozhodující nedokončený dopis, který byl nalezen u mrtvého generála Cathcarta, adresovaný jeho ženě a datovaný 2. listopadu — tři dny před bitvou u Inkermanu[110] a týden po útoku jezdectva u Balaklavy. V tomto dopise se říká doslova:
„Ani lordu Lucanovi, ani lordu Cardiganovi nelze nic vytýkat, právě naopak, neboť se podřizovali rozkazům.“
Článek o vídeňské konferenci[111], který přinášejí dnešní „Times“, obsahuje tuto charakteristickou poznámku: bude-li se na konferenci jednat vážně, pak lze hlavní obtíže očekávat od Turků. Hlavní ústupky v rámci čtyř bodů nebude nutno vymáhat od cara, ale od sultána.
Předevčírem mystifikovaly „Times“ zase jednou své čtenáře „autentickou“ zprávou, že ještě před 19. březnem došlo zcela jistě k velkému bombardování a ke konečné zteči Sevastopolu. Kde se vzal ten náhlý obrat od zoufalé beznaděje k optimistické pověře? „Times“ zahájily své krymské tažení proti svržené koalici a své „ceterum censeo“[112], že je třeba zřídit vyšetřovací výbor, právě ve chvíli, kdy Gladstone ohrozil jejich monopol návrhem, aby bylo zrušeno kolkovné a aby váha novin, které se dají posílat poštou za jeden penny, byla omezena na čtyři unce — méně než váží jeden výtisk „Times“. Jakmile byl Gladstone svržen, vzal jeho nástupce sir G. C. Lewis návrh zákona zpět a „Times“ v naději, že všechno zůstane při starém, změnily náhle svůj chmurný žlučovitý názor na krymské události a začaly je líčit jako živé panoráma plné nadějí na úspěch, panoráma, v němž opět bojuje táž armáda, nad níž před třemi měsíci pronášely pohřební řeč. Dnes jsou „Times“ znovu zachmuřené, protože včera předložil sir G. C. Lewis proti všemu očekávání také návrh zákona na zrušení kolkovného z novin. Pisatel retrospektivních přehledů nenávidí čerstvé zprávy! volají „Times“. Lewis byl, jak známo, vydavatelem „Edinburgh Review“[b].
K tomuto návrhu zákona se vrátíme, jakmile bude podrobně vyložen v Dolní sněmovně; zatím však poznamenejme, že je ústupkem manchesterské škole, které patří zásluha, že neúnavně agitovala pro uskutečnění svobodné konkurence v oblasti tisku. Ústupek Palmerstonovy vlády manchesterské škole je captatio benevolentiae[c] pro případ rozpuštění Dolní sněmovny a nových parlamentních voleb.
Napsal K. Marx 20. března 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 139 z 23.března 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — vrchní velitel. (Pozn. red.)
b — slovní hříčka „Edinburgh Review“ = „Edinburský přehled“. (Pozn. čes. red.)
c — vemlouváni se do přízně. (Pozn. red.)
110 K bitvě u Inkermanu na Krymu mezi ruskou armádou a anglo-francouzskými vojsky došlo 5. listopadu (24. října) 1854. Bitva skončila porážkou ruského vojska, ale aktivní operace ruské armády donutily spojence, aby se vzdali okamžitého útoku na Sevastopol a přešli k vleklému obléhání pevnosti. Podrobně je tato bitva popsána v Engelsově článku „Bitva u Inkermanu“ (viz Marx-Engels, Spisy 10, zde).
111 Viz poznámka [16]. (Pozn. red.)
112 Ceterum censeo — první slova okřídleného rčení Katona staršího, jímž obvykle končil všechny své projevy v římském senátě: Ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam [Ostatně však soudím, že Kartágo musí být zničeno].