Karel Marx a Bedřich Engels
Z parlamentu a z války
Londýn 20. února. Ačkoli Dolní sněmovna zasedala včera od 4 hodin odpoledne až do 2 hodin v noci a odhlasovala asi 7,5 miliónu liber šterlinků na pozemní armádu, nebylo na jednání nic tak zajímavého, aby to stálo za zprávu. Zmíníme se jen o tom, že Palmerston vyvedl své liberální protivníky z míry, a to jak strojenou obhroublostí svých replik, tak vyzývavě sebevědomou drzostí, s níž tyto obhroublosti pronášel. Zatímco sám deklamoval o bitvě u Balaklavy způsobem, který známe z Astleyova cirkusu, osopil se zároveň na Layarda pro jeho „sprostou deklamaci o aristokracii“. V intendantuře, v dopravní správě a v lékařské službě prý nesedí aristokracie. Zapomněl ovšem, že tam sedí její lokajové. Layard správně zdůrazňuje, že komise vynalezené Palmerstonem jsou dobré jen k tomu, aby v expediční armádě vyvolávaly kompetenční spory. Jakže! zvolal Palmerston — už opět představoval Richarda II. a parlament byl v roli chátry Wata Tylera — vy chcete vytvořit parlamentní výbor, který je dobrý jen k tomu, aby sestavoval Blue Books[71], a pohoršujete se nad mými komisemi, „které mají pracovat“! Palmerston jednal s parlamentem tak nadutě, že tentokrát pokládal dokonce za zbytečné vymýšlet si své vlastní vtipy. Vypůjčil si je z vládních raníků, které měli poslanci před sebou na stolech. Nechyběla tu ani „Morning Chronicle“ s „výborem obecného blaha“, ani „Morning Post“ se svým špatným vtipem, aby poslanci chtiví vyšetřování byli dopraveni na Krym a tam ponecháni. Něco takového si bylo možno dovolit jen vůči tomuto parlamentu.
Zatímco Palmerston takto v parlamentě přeaberdeenovává starého Aberdeena, dává — ale ne ve svých orgánech, nýbrž v lehkověrném orgánu spojených majitelů pivnic[a] — rozšiřovat pověst, že prý nemůže svobodně jednat, že je spoután dvorem atd.
Protože brzy začne ve Vídni zasedat mírová konference[b], je na čase promluvit o válce a odhadnout bojové síly, jimiž disponují velmoci, které až dosud ve větší nebo menší míře zasáhly do boje. Nejde přitom jen o početní síly vojsk, nýbrž o tu jejich část, které může být použito k ofenzívním operacím. Podrobně se budeme zabývat jen pěchotou, neboť početní stav ostatních druhů vojsk jí musí být úměrný.
Anglie má celkem 99 pluků čili 106 praporů pěchoty, z nichž nejméně 35 praporů koná službu v koloniích. Ze zbytku odčerpalo prvních 5 divizí, které byly odeslány na Krym, dalších 40 praporů a od té doby tam odplulo ještě nejméně 8 praporů jako posily. Zbývá tedy přibližně 23 praporů, z nichž se dá vyšetřit sotva jediný pro službu v zahraničí. Milicionářům, kterých je přes 50 000, je povoleno sloužit za hranicemi Anglie. Obsadí Gibraltar, Maltu a Korfu a uvolní tak asi 12 praporů, které pak mohou být poslány na Krym. Z cizinecké legie, jak prohlásil včera Palmerston v Dolní sněmovně, není zatím nic. Nakonec byl 13. února vydán rozkaz, aby byly u 93 pluků vytvořeny druhé prapory, 43 po 1000 mužích a 50 po 1200 mužích. To by znamenalo přírůstek 103 000 mužů vedle 17 000 mužů pro jezdectvo a dělostřelectvo. Z těchto 120 000 mužů nebyl naverbován ještě ani jediný. Potom musí být teprve vycvičeni a musí dostat své důstojníky.
Nynější skvělá organizace dosáhla toho, že na Krymu a v koloniích je dnes téměř všechna pěchota s výjimkou náhradních rot a několika náhradních praporů — a to nejen mužstvo, nýbrž, což se zdá neuvěřitelné, i velitelské kádry. V britských armádních seznamech je nadbytek penzionovaných generálů, plukovníků a majorů, kterých je možno použít pro tyto nové síly. Ale penzionovaní kapitáni nejsou téměř žádní a poručíci a poddůstojníci vůbec nejsou. Poddůstojníci jsou však, jak známo, páteří každé armády. Podle největší autority v tomto oboru, generála sira Williama Napiera, historika pyrenejské války[72], je třeba plných tří let, aby se z „tag-rag“ a „bob-tail“ (lumpenproletariátu) staré Anglie vycepoval „výkvět Anglie“, „nejlepší vojáci na světě“. A to jen v případě, když jsou po ruce velitelské kádry a je třeba je pouze doplnit. Jak dlouho bude tedy trvat, než se z těchto 120 000 mužů nadělají hrdinové? V příštích 12 měsících může anglická vláda postavit proti nepříteli nanejvýš „hrstku hrdinů“ o 50 000 mužích. Tento počet by bylo možno na krátká období překročit, ale tím by se podstatně narušila celá příprava budoucích posil.
Protože co nevidět odjíždí pošta, inusímc zde svůj výklad přerušit.
__________________________________
Napsali K. Marx a B. Engels 20. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 91 z 23. února 1855Podle textu časopisu
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. v „Morning Advertiser“. (Pozn. red.)
b — v originále: Kongress. (Pozn. čes. red.)
71 Blue Books [Modré knihy] — název pro publikace materiálů anglického parlamentu a diplomatických dokumentů ministerstva zahraničních věcí. Modré knihy, nazývané tak podle modrých desek, vycházejí v Anglii od 17. století a jsou hlavním oflciálním pramenem hospodářských a diplomatických dějin této země.
72 Je míněna kniha Williama Francise Patricka Napiera „History of the War in the Peninsula and in the South of France from the year 1807 to the year 1814“ [„Dějiny války na Pyrenejském poloostrově a v jižní Francii od roku 1807 do roku 1814“], sv. I—VI, Londýn 1828—1840.