Karel Marx
Mýdlo pro lid, pamlsek pro „Times“[a]. — Koaliční rozpočet
Každý ví, že rozpočet je prostým odhadem příjmů a vydání vlády na běžný rok a že tento odhad je založen na finanční zkušenosti, tj. na bilanci za minulý rok.
Nejprve tedy musel pan Gladstone vyrobit rozpočtovou bilanci za rok 1852—1853. Pan Disraeli ve svém expozé kancléře pokladu odhadoval předpokládané příjmy na rok 1852—1853 na 52 325 000 liber št. a výdaje za totéž období na 51 163 000 liber št.; očekával tedy přebytek 1 162 000 liber št. Když pan Gladstone vypracoval faktickou bilanci na základě knih, shledal, že skutečné příjmy za minulý rok činily 53 089 000 liber št. a skutečné výdaje jen 50 782 000 liber št., takže skutečný přebytek dosáhl 2 307 000 liber št. nebo, jak vypočítal pan Gladstone (nevíme, jakým způsobem), 2 460 000 liber št.
Protože je zvykem, či spíše protože si parlament navykl považovat kancléře pokladu za tajemného černokněžníka, který kdovíjakými tajnými kouzly dokáže vyčarovat celý roční důchod národa, není divu, že tato osobnost, ať už je to kdokoli, se snaží nepokazit tak lichotivou iluzi. A tak, jestliže se národu podaří v důsledku rozšíření výroby dosáhnout zvýšení výnosu daní nad původní předpoklad, pak každý samozřejmě usoudí, že ministr financí, který takto může předložit víc než dvojnásobný přebytek, než jaký sliboval jeho předchůdce, je nepochybně nadán většími finančními schopnostmi. To byla skvělá myšlenka pana Gladstona, kterou tak nadšeně přijali a ocenili stoupenci koaliční oligarchie v parlamentě.
Dva milióny čtyři sta šedesát tisíc liber št. přebytku!
Ale sněmovna nepřipustí, aby jediný penny z těchto dvou miliónů připadl lidu. Kam tedy půjdou? Pan Gladstone to vysvětluje takto:
„Ačkoli se tento výpočet zdá snad příznivý, nesmí sněmovna zapomínat, že z tohoto přebytku už hodně odčerpala různými usneseními o rozpočtových položkách na běžný rok.“
Sněmovna věděla od pana Disraeliho, že přebytek bude v každém případě převyšovat milión liber št. Proto když zasedala jako rozpočtový výbor,[83] s lehkou myslí odhlasovala tyto dodatečné částky nad řádný rozpočet:
na válečné loďstvo a námořní poštovní dopravu 617 000 liber št. na armádu a intendanční správu 90 000 liber št. Kromě toho, jak oznámil pan Gladstone, je k těmto částkám třeba dodat:
na válku s Kafry (mír tedy nebude?) 270 000 liber št. zvýšení výdajů na dělostřelectvo 616 000 liber št. zvýšení výdajů na milici 230 000 liber št. veřejné (čti: soukromé) školství 100 000 liber št. ———————— což je celkem 1 923 000 liber št. Pan Gladstone opět dospívá (snad vynecháním položky na válku s Kafry, protože není jistá) k celkové částce pouhých 1 654 000 liber št. Kdyby se tato částka odečetla od původního (pouze pomyslného) přebytku 2 460 000 liber št., zbyl by skutečný přebytek 806 000 liber št. nebo, zase podle výpočtu pana Gladstona, 807 000 liber št. A sněmovna je dokonce upozorňována, aby i z této skrovné částky odečetla 220 000 liber št. plynoucích z nejistých a nepravidelných příjmových zdrojů. Z původních tak halasně ohlášených dvou miliónů zbývá tedy nakonec jen 587 000 liber št., což rozhodně není příliš široká základna ani pro nejumírněnější daňovou reformu. Ale protože je země ujišťována, že má vládu reforem, reformy musejí být, a pan Gladstone je ihned začal plodit.
Obyčejný freetrader, například pan Hume, by snad byl kancléři pokladu poradil, aby přebytku použil k ušlechtilému účelu a zrušil cla na ty druhy cizího zboží, která podle celních výkazů vynášejí právě 587 000 liber št. Jaký vulgární, přízemní a všední návrh pro tak učeného a na slovo vzatého finančního alchymistu, jako je pan Gladstone! Domníváte se snad, že muž, který uvažuje o tak velikých věcech, jako je úplná likvidace státního dluhu, by uspokojil svou ctižádost pouhým snížením daní o 500 000 liber št.? Z tak nicotného důvodu by byl nemusel být odstraňován Sancho Timber[b] do své indické Baratarie[c], aby uvolnil místo velikému donu Quijotovi koaličních financí.
Gladstonova daňová reforma má honosný nápis, jaký můžeme vidět ve výkladech na Oxford Street:
„Obrovské zlevnění!“ „Okamžitě se slevuje pět miliónů a několik set tisíc liber šterlinků!“
To už je něco, co přiláká lidi a čemu neodolá ani nejnepřístupnější parlamentní stará panna.
Vstupme do krámu: „Pane Gladstone, mohl byste nám laskavě ukázat ceník? Jak to, prosím vás, vlastně je s těmi pěti milióny liber slevy?“ „Prosím, vážený pane,“ odpoví pan Gladstone. „Je libo se podívat na cifry? Tady jsou:
1. Úplné zrušení daně z mýdla 1 126 000 liber št. 2. Snížení daně z životního pojištění z 2 šilinků 6 pencí na 6 pencí 29 000 liber št. 3. Snížení kolkovného ze stvrzenek na jednotnou sazbu 1 penny 155 000 liber št. 4. Snížení poplatků z praktikantských smluv z 20 šilinků na 2 šilinky 6 pencí a
50 000 liber št.5. snížení poplatků z advokátských diplomů 6. Snížení dávky z inzerátů z 1 šilinku 6 pencí na 6 pencí 160 000 liber št. 7. Snížení daní z drožek z 1 šilinku 5 pencí na 1 šilink denně 26 000 liber št. 8. Snížení daně ze sluhů starších 18 let na 1 libru št. 1 šilink a ze sluhů mladších 18 let na 10 šilinků 6 pencí 87 000 liber št. 9. Snížení dané ze soukromých ekvipáží 95 000 liber št. 10. Snížení daně z koní, ponyů a psů 108 000 liber št. 11. Snížení daní z poštovních koní nahrazením poplatků za ujeté míle licenčními poplatky 54 000 liber št. 12. Snížení poštovného do kolonií (6 pencí za dopis) 40 000 liber št. 13. Snížení cla na čaj ze 2 šilinků 21/4 pence na 1 šilink 10 pencí do 5. dubna 1854, na 1 šilink 6 pencí v roce 1855, na 1 šilink 3 pence v roce 1856 a na 1 šilink později 3 000 000 liber št. 14. Snížení cel na jablka, sýr, kakao, vejce, máslo a ovoce 262 000 liber št. 15. Snížení cel na 133 podřadnějších druhů zboží 70 000 liber št. 16. Zrušení cel na 123 podřadnějších druhů zboží 53 000 liber št. ———————— celkem 5 315 000 liber št. Což o to, snížení daní o 5 315 000 liber št. by byla jistě pěkná věc. Ale nemá tento nejliberálnější rozpočet nějakou slabinu? Rozhodně má. Jak jinak by mohl být nazýván reformou? Konstituční reformy a obchody na Oxford Street sice vypadají velmi pěkně, ale mají vždy nějakou důkladnou slabinu.
Nakonec se přijde na všechno, ať je to sebelépe vymyšleno. Pan Gladstone s pouhým půl miliónem v kapse daroval veřejnosti pět apůl miliónu. Kde je vzal? Inu, vzal je téže zaslepené veřejnosti, kterou udivuje svou štědrostí. Věnoval jí dar, ale žádá, aby mu laskavost oplatila. Nežádá to samozřejmě přímo a dotěrně a ani ne od týchž lidí, které si chce nyní získat. Hodlá se zabývat rozličnými zákazníky, a kouzelník Russell naučil svého učedníka Gladstona, jak se zítra odškodnit za dnešní štědrost.
Gladstone snižuje staré daně o 5 315 000 liber št. Gladstone ukládá nové daně ve výši 3 139 000 liber št. Zdá se, že nám tak přece jen věnuje 2 176 000 liber št. Ale Gladstone je přinejlepším ministrem jen pro letošní rok a jeho předpokládané daňové snížení činí v tomto roce jen 2 568 000 liber št., tím se sníží příjmy o 1 656 000 liber št., a toto snížení se podle předpokladu má v tomto roce krýt novými daněmi ve výši 1 344 000 liber št. Zůstává tedy rozdíl 312 000 liber št., který se má krýt z reálného přebytku 807 000 liber št. uvedeného v rozpočtu, takže celková bilance je aktivní částkou 495 000 liber št.
To jsou základní rysy koaličního rozpočtu. Nyní našim čtenářům vysvětlíme, kterých bodů hodlá vláda nejvíc využít, jaké námitky proti rozpočtu co nejpravděpodobněji vznesou různé opoziční strany v parlamentu, a konečně, jaký je náš názor na tuto otázku.
Gladstone při vší své snaze vzbudit senzaci a získat si značným snížením daní finančnický věhlas a přízeň lidu považoval za nutné přednést pod nějakou přijatelnou a napohled rozumnou záminkou návrh na zvýšení daní o 3 139 000 liber št. Byl si vědom, že by mu nebylo dovoleno rozvrtat celý daňový systém jedině pro své nemístné a pochybné osobní uspokojení, kdyby se mu nepodařilo dodat své snaze určité zdání toho, čemu členové parlamentu a příslušníci buržoazie říkají „zásadovost a spravedlnost“. Proto se chytře rozhodl zahrát zákonodárným Pecksniffům na tu strunu, o níž věděl, že je jejich nejslabší stránkou, a obratně maskoval zamýšlené zvětšení veřejného břemene příjemně znějícími a přijatelnými frázemi o „spravedlivém rozšíření některých daní se zřetelem k jejich konečnému a trvalému vyrovnání“. K tomu účelu si zvolil tyto daně:
1) daň z odkazu,
2) daň z lihovin,
3) daň z příjmu.Daň z odkazu má být podle jeho návrhu rozšířena na všechny druhy majetku. Protože pozemkový majetek byl dosud z daňové povinnosti vyňat, očekává se, že návrh uspokojí obchodní a průmyslové kruhy. Daň z lihovin bude rozšířena na Skotsko a Irsko, aby se tamější podmínky víc přiblížily podmínkám výroby lihovin v Anglii.
Konečně má být daň z příjmu rozšířena i na příjmy od 100 do 150 liber št. a rovněž na Irsko. Pokud jde o daň z příjmu, nemůže Gladstone očekávat, že jeho návrhy vyvolají velké nadšení. Ale o tom později, až přejdeme k námitkám.
Kromě návrhů na úpravu daně z odkazu a daně z lihovin považuje vláda nepochybně za nejlákavější vnadidlo freetraderské snížení cel z velkého počtu dovážených druhů zboží. Je pravděpodobné, že se tento bod setká s příznivým ohlasem u kupců, hospodyň a maloburžoazie vůbec, než přijdou na to, že alespoň pokud jde o čaj, získají spotřebitelé snížením pramálo, neboť lví podíl má připadnout podnikatelům a monopolním výrobcům. Je tu však úplné zrušení daně z mýdla; Gladstone doufá, že toto opatření nejen umožní zemi, aby si smyla všechnu špínu, ohavnost a bídu ze své tváře, takže všechny obličeje budou zářit čistotou, spokojeností a štěstím, nýbrž že také pomůže úplně odstranit černé otroctví a skoncovat s útrapami nesčetných strýčků Tomů, neboť dá podnět k rozvinutí „legálního obchodu a výroby afrického palmového oleje“. S tímto přesvědčením Gladstone určitě překoná nejvýmluvnějšího pouťového kramáře a nejbombastičtějšího mastičkáře. Tyto své lákavé sliby doplňuje hezkou řádkou menších úplatků, jako několika milióny irské brigádě v podobě prominutí půjčky z doby hladomoru a listu „Times“, velkému podporovateli „dobráka Aberdeena“ a jeho koaličních kolegů. Tento úplatek spočívá ve zrušení kolkovného z novinových příloh obsahujících pouze inzeráty. Je přece dobře známo, že takovouto přílohu vydávají ve větším rozsahu jedině „Times“.
Nyní přicházíme k námitkám, které proti rozpočtu velmi pravděpodobně vznesou opoziční kruhy. Protože pondělní debata ve sněmovně byla pouhou úvodní šarvátkou, musíme pokud možná vyčíst záměry jednotlivých stran z denního tisku. A tam najdeme jen velmi skoupé informace. „Times“, „Chronicle“ a „Post“ jsou fakticky ve vleku koaliční vlády a „Daily News“ lze sotva považovat za orgán manchesterské školy. Kromě toho stále kolísá a zřejmě jej značně svádějí freetraderské návrhy. Nahlédneme-li však do „Heraldu“, konzervativního toryovského listu, vidíme, že už svůj ortel vyřkl, a to s otevřeností vskutku nebývalou.
„Celý rozpočet pana Gladstona,“ praví, „je jen ohavná směsice úplatků a úskoků.“
Toryové proto budou rozhodně proti Gladstonovýni plánům a Disraeli se jistě přičiní, aby se Gladstone nechlubil cizím peřím, rozšířením daně z odkazu a dané z příjmů, snížením cla na čaj a jinými zásluhami, které si od něho Gladstone tak nestydatě vypůjčil. Musí-li se už pozemková aristokracie smířit se ztrátou dalších výsad, chce si alespoň ponechat zásluhu, že se jich vzdává dobrovolně. Protože se však dobře nemůže postavit na odpor dani z odkazu, shromáždí ji pan Disraeli kolem zásady rozlišování mezi jistým a nejistým příjmem, neboť v této věcí s ním půjde značná část irské brigády. Je jasné, že Irové nikdy nemohou uznat a nikdy neuznají dluh, který Angličané jejich zemi vnutili jen díky tomu, že předtím její obyvatelstvo ožebračili. Kromě toho, z čistě praktického hlediska, se jim nutně bude zdát prominutí úroků z imaginárního kapitálu 3 000 000 liber št. velmi nedostatečným ústupkem za uvalení daně z lihovin a daně z příjmu. Pokud jde o manchcsterskou školu, třebaže se její poslanci svým voličům zavázali, že budou usilovat ne-li o zrušení, tedy alespoň o změnu daně z příjmu, nelze očekávat, že budou jednat jinak než jako obchodníci, to jest nebudou se ohlížet na politickou čest, ale na zisk. A zisk plynoucí z Gladstonova rozpočtu „jako celku“ není, pokud jde o tyto gentlemany, rozhodně nepatrný.
A nyní, jak se na tento problém díváme my: Nepřejeme si nic tak toužebně jako porážku nynější vlády, která si zasluhuje stejné opovržení za své reakční a podvodné pletichaření doma jako za svou zbabělou a podlízavou politiku vůči zahraničí. A domníváme se, že máme plné právo si to přát už proto, že takový výsledek by nesporně posloužil zájmům lidu. Jedno je jasné: dokud bude aristokratická koalice dělat to, co od ní žádá třída průmyslníků a obchodníků, dotud se nebude tato třída snažit sama politicky působit, ani nedovolí dělnické třídě rozvíjet vlastní politické hnutí. Jestliže však strana pozemkových vlastníků znovu nabude vrchu, pak se jí buržoazie nebude moci zbavit jinak než radikální změnou celého zpuchřelého oligarchického parlamentu a pak už nebude stačit, aby agitovala jen pro dílčí reformy, nýbrž bude muset vyhovět všem požadavkům lidu. Ovšem lid, nechce-li zradit své zásady a zájmy, se nikdy nemůže připojit k buržoazii ani na ni nemůže spoléhat; ale pro buržoazii by to nebylo poprvé, kdy by byla donucena žádat lid o podporu. A to by vedlo k velmi rozhodné revoluci v dnešním finančním systému. Dnes už je zřejmé, že i buržoazie nevyhnutelně směřuje k nahrazení tradiční fiskální olla podrida[d] jedinou přímou daní z příjmu. Manchesterská škola už dávno vytyčila zásadu přímého zdanění. Uznal ji i Disraeli a potvrdila ji dokonce i oligarchická koalice. A jakmile se vytvoří a vžije mechanismus přímého zdaňování, postačí, aby lid získal politickou moc, uvedl tento mechanismus do pohybu a vznikne
rozpočet dělnické třídy.
Napsal K. Marx kolem 25. dubna 1853
Otištěno v „Peopleʼs Paper“,
čís. 52 z 30. dubna 1853Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Slovní hříčka: soap — mýdlo; sop — pamlsek. (Pozn. red.)
b Tím se míní Charles Wood, kancléř pokladu v roce 1846, který byl při vytváření koaliční vlády v roce 1852 jmenován předsedou Kontrolního úřadu pro Indii. Narážka je založena na slovní hříčce: „timber“ i „wood“ znamenají „dřevo“. (Pozn. red.)
c Barataria — (ze španělského slova „barato“ — levný) žertovný název báječného ostrova v Cervantesově „Donu Quijotovi“, jehož guvernérem byl Sancho Panza. (Pozn. čes. red.)
d — míchanice. (Pozn. red.)
83 V anglické parlamentní praxi je obvyklý takový postup, že při projednávání některých důležitých otázek týkajících se úhrady státních výdajů se dolní sněmovna prohlásí za rozpočtový výbor (Committee of Ways and Means). Je to jeden z případů, kdy plénum sněmovny zasedá ve funkci výboru (viz poznámku [65]).