Karel Marx
Libry, šilinky a pence,
aneb
třídní rozpočet a komu jde k duhuGladstone předložil svůj rozpočet. Kdysi jsme byli svědky toho, jak se na humnech dva kohouti snaží překřičet jeden druhého; podobně si počínají dva kancléři pokladu — bývalý[a] a dnešní v dolní sněmovně, jen s tím rozdílem, že whigovský kur si vypůjčil některé noty od konzervativního krocana. Minulý týden jsme rozebírali tu část Gladstonova finančního plánu, v níž se pojednává o státním dluhu, a ukázali jsme, že to je jen ubohý úskok, jen prostředek, jak se vyhnout celému problému, jak vyhovět lichvářům, makléřům a obchodníkům a usnadnit a zlevnit jim transakce.[b] Tentokrát se přesvědčíme, že celý rozpočet je rozpočet třídní, rozpočet buržoazie, napsaný aristokratickým perem. Podáme nejprve stručný nástin tohoto pozoruhodného výtvoru:
I. O výdajích a příjmech: Kancléř pokladu prohlašuje, že státní výdaje v letošním roce překročí loňské výdaje o 1 400 000 liber št.!! Slibný úvod k rozpočtu, který má být součástí finanční reformy! Neméně povzbudivá je i příčina zvýšení výdajů.
Zvýší se výdaje na naše námořní síly o 617 000 liber št., na pozemní armádu a intendanční správu o 90 000 liber št. Na dělostřelectvo o 616 000 liber št., na milici o 230 000 liber št. Naproti tomu školství — zbraň osvěty a citadela vědění — dostává přidáno jen 100 000 liber št. Celkové státní výdaje pro letošní rok se odhadují na 52 183 000 liber št. Celkové příjmy se odhadují na 52 990 000 liber št., takže zbývá přebytek 807 000 liber št.; z toho se už odečítá 100 000 liber št. na námořní poštovní dopravu; vcelku se počítá s reálným přebytkem 500 000 liber št.
Nyní se podívejme, jak vypadá
II. Finanční plán. Zde se kancléř zabývá: za prvé daní z příjmu a nečiní rozdíl mezi jistým a nejistým příjmem. Navrhuje snížit daň po dvou letech ze 7 na 6 pencí z 1 libry št. Pak, po dalších dvou letech, ze 6 pencí na 5, na tři roky rozšířit daň na Irsko a snížit hranici zdanitelného příjmu tak, aby zahrnovala i roční příjem 100 liber št. To, jak říká, „se nedotkne řad pracujících“. Z příjmu od 100 do 150 liber št. se má platit pouze 5 pencí z libry št. Účinek toho bude, že se ulehčí bohatým a břemeno se převalí na méně bohaté. Bohatý obchodník bude platit méně, ale aby se to vyrovnalo, bude platit chudý kupec, který dosud přímé daně neplatil. To je podivná spravedlnost! Člověk s příjmem 100 liber št. bude sice po čtyři roky platit o 2 pence z libry št. méně než člověk s příjmem 150 nebo 150 000 liber št., ale potom budou platit stejně; a už po dvou letech budou bohatí vydělávat na snížení daní provedeném na úkor zdanění chudších. My bychom byli spíš pro progresívní zdanění, kde by se procentní sazba zvyšovala s výší příjmu, neboť 10 000 pětipencí je pro člověka s příjmem 10 000 liber št. ročně méně než 100 pětipencí pro člověka se 100 librami št. Ale taková už je finanční politika whigů — povrchním, ubohým a složitým příštipkařením pomalu, ale jistě ulehčuje daňové břemeno bohatým a zvětšuje břemeno chudým. Pokud jde o tvrzení, že se daň z příjmu nedotýká pracujících, to je holý nesmysl, neboť za dnešního společenského systému zaměstnavatelů a zaměstnanců se buržoazie obvykle odškodňuje tím, že zvýší-li se daně, snižuje mzdy nebo zvyšuje ceny.
Za druhé kancléř pokladu přistupuje k dědickým daním. Zde ulehčuje zeťům a snachám břemeno l0procentní „příbuzenské“ daně a snižuje ji na 7 % — jaké nezměrné dobrodiní! — a zahrnuje všechen majetek do daňové povinnosti; zdědí-li někdo zdanitelný majetek, bude platit daň podle důchodu, jaký vynášel za života majitele. Tím Gladstone zvyšuje daňové zatížení země o 2 000 000 liber št. a osobuje si zásluhy, že zvýhodňuje dovednost a píli proti majetku. Toto ustanovení má zásadní význam; je to značný ústupek, který si rozvoj průmyslu a obchodu vynutil na monopolu pozemkového vlastnictví. Opakujeme, že to je ústupek, jde však o opatření, které nejenže se dá snadno obcházet, ale možná že se zrodilo právě v hlavách zákonodárců finančního světa z řad pozemkových magnátů.
Za třetí má být zrušeno kolkování stvrzenek, takže napříště postačí nalepit na stvrzenku na jakoukoli částku pennyovou poštovní známku. Značná výhoda — pro bohaté — při níž se počítá s tím, že větší spotřeba známek vyrovná pokles příjmu; ale z toho zase nebude mít nic dělnická třída, neboť její finanční transakce dosahují jen velmi zřídka takové výše (5 liber št.), aby známka vůbec přicházela v úvahu.
Za čtvrté, dávka z inzerátů bude snížena z dosavadního 1 šilinku 6 pencí na 6 pencí. To je další ukázka nedůstojného příštipkaření. Nelze uvést jediný logický důvod pro ponechání těch šesti pencí, jestliže bylo možné vzdát sc šilinku, a to tím spíš, že celý výtěžek daně pohltí těžkopádný a nákladný aparát na vybírání půlšilinků. Ostatně možná, že důvodem je právě to, že se nechtějí rušit hodnosti a místečka spojená s vybíráním této dávky. Novinové přílohy obsahující pouze inzeráty budou od kolkovného osvobozeny. Obě tato ustanovení jsou ústupkem buržoazii, zatímco zachování novinové dávky je stále velkou překážkou při demokratické výchově. „Nynější listy tím získají,“ říká kancléř pokladu, „ale nové a levnější se nebudou zakládat.“
Za páté, daň ze životního pojištění bude snížena z 2 šilinků 6 pencí na 6 pencí, což je další ukázka téhož příštipkaření; poplatky z praktikantských smluv se snižují z 1 libry št. na 2 šilinky 6 pencí; poplatky z advokátských diplomů z 12 liber št. a 8 liber št. na 9 liber št. a 6 liber št.; poplatky z praktikantských smluv se snižují ze 120 liber št. na 80 liber št. První opatření a poslední dvě opatření jsou zjevně výhodná pro buržoazii, ale pro chudé nemají cenu; ponechává se dávka 6 pencí z inzerátů, platí se dále kolkovné z novin a daň z papíru, aby se bohatým mohly snížit daně ze sluhů, z psů a koní.
Za šesté, ve Skotsku a v Irsku budou zvýšeny daně z lihovin a výrobci si budou moci srazit jistou částku na „ztráty“.
Za sedmé, poplatky z živnostenských oprávnění (další dobrodiní buržoazii) budou vyrovnanější.
Za osmé, daň z mýdla a několik jiných daní mají být zrušeny a daň z čaje snížena do roku 1854 z 2 šilinků 21/4 pence na 1 šilink 10 pencí, do roku 1856 na 1 šilink 3 pence a potom na 1 šilink.
To je hrubý nástin whigovského rozpočtu; ptáme se našich čtenářů, zda kdy vzešla z ministerské lavice ostudnější ukázka „pennyových zákonů“, abychom použili vlastního kancléřova výroku. Naoko vypadá rozpočet pěkně a přijatelně, obsahuje některá okázalá opatření, ale jaký skutečný prospěch, jakou skutečnou úlevu přinese anglické dělnické třídě? Snížení daně z mýdla a čaje je to jediné, co lze uvést, ale je to úleva pramalá. Všude byla pečlivě vyměřena hranice, při jejímž překročení by dělníci získali a aristokrati a buržoazie ztratili, a tomu, aby překročena nebyla, se vždy svědomitě zabránilo. Rozpočet se možná zalíbí lidem, kteří nejsou zvyklí přemýšlet: „Snížení dávky z inzerátů na 6 pencí a osvobození příloh od kolkovného!“ Ale jaký to má praktický význam pro lid? Žádný. „Pennyové kolky na stvrzenky!“ Ale co tím získá námezdní otrok, jemuž se „stvrzuje“, že dostal svou hladovou mzdu? Naprosto nic! „Daň ze životního pojištění se snižuje z 2 šilinků 6 pencí na 6 pencí.“ Co z toho má dělník, který dře za 6, 8 nebo 10 šilinků týdně a nemůže si pojistit život proti úmornému otročení v Manchesteru? Co z toho má i ten, kdo dostává 1 libru nebo 30 šilinků? Nic! Co má dělník z toho, že advokát může dostat diplom o 3 libry št. levněji? Nebo že notářský praktikant může být zaregistrován za 80 liber, kdežto dříve platil o 40 liber št. víc? Co pomůže dělníkovi, že dědická daň byla v jednom případě zmírněna a že se celkovému předpisu o jejím vybírání lze snadno vyhnout? Zmenšuje to jeho břemeno byť jen o gram? Co dělníkům pomůže, že poplatky za živnostenské licence budou vyrovnanější, když jejich mzdy nejsou nikterak vyrovnány se zisky, které živnostníci vytloukají z jejich bídy? „Finanční reforma“ byla jedním ze dvou hesel, s jejichž pomocí byl zvolen nynější parlament a která dopomohla k moci dnešní vládě. Tady je — je to reforma whigů, aristokratů a kapitalistů! Něco se muselo udělat, musel se udělat nějaký malý ústupek; a bylo třeba udělat ústupek jen tak malý, aby se nedal ani postřehnout. A tento úkol splnil náš finanční umělec skvěle. Abychom použili jeho vlastních slov, je to rozpočet „výhodný pro třídy obchodníků a průmyslníků“, a přitom je přímo vzorem „pennyového zákonodárství“.
Napsal K. Marx kolem 20. dubna 1853
Otištěno v „The Peopleʼs Paper“,
čís. 51 z 23. dubna 1853Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
a — tj. Disraeli. (Pozn. red.)