Bedřich Engels
*Vydání politických emigrantů
Kolín 12. dubna. Pruská vláda už dokázala vydáním zatykačů na rakouské, německé i neněmecké takzvané politické zločince, zejména na Kossutha, Bema, Perczela a jiné maďarské hrdiny, jak těsné jsou svazky mezi pruskou konstituční svobodou a císařsko-královským krvavým stanným právem. Entente cordiale[a] mezi Postupimí a Olomoucí byla přes otázky císařského trůnu, přes německé, šlesvicko-holštýnské a jiné otázky faktem, který mohl ujít pouze diplomatisujícím literárním krtkům z „Kölnische Zeitung“ a z ostatních v klamání čtenářů zběhlých plátků. Že se však tato entente cordiale odváží největší sprostoty, že se odváží hanebně vydat politické uprchlíky Rakušanům, to jsme přece jen od naší slavné vlády neočekávali.
Kdyby byl Robert Blum uprchl z Vídně do Pruska, byla by ho pruská vláda vydala jeho katům.
4. dubna tohoto roku vydala pruská vláda rakouským krvavým psům jednoho z jeho spolubojovníků, vídeňského kadeta Höcka. „Oberschlesiche Lokomotive“ přináší tuto zprávu z Ratiboře ze 4. dubna:
„Včera v poledne sem byl zvláštním povozem a pod policejní stráží dopraven z Vratislavi — kam nedávno uprchl — vídeňský kadet Höcke, obžalovaný pro účast na vídeňské říjnové revoluci z velezrady. Höcke sdělil v dopisu zaslaném své rodině do Vídně adresu svého vratislavského bydliště. Tento dopis asi potkal osud mnoha jiných, tj. na některé rakouské poštovní stanici jej otevřeli, neboť brzo nato dostaly policejní úřady ve Vratislavi na žádost rakouské vlády rozkaz, aby zmíněného Höcka zatkly v jeho bytě a vydaly Rakušanům.
Na základě tohoto rozkazu byl zatčený včera k poledni pod policejním dozorem dopraven do našeho města. Protože vězeň trpí již delší dobu těžkou nemocí, nemohl pokračovat dál v cestě k stannému soudu. Proto byl pod silnou vojenskou stráží dán do městského vězení, ale již dnes ráno v 5 hodin, opět v doprovodu dvou městských strážníků a jednoho četníka, přepraven přes hranice. Proslavená pruská humanita mu na této poslední cestě, která trvala dvě a půl hodiny, nedovolila ani jednou vystoupit z vozu, jak vzhledem k své nemoci nutně potřeboval, ani aby se občerstvil. Na to prý nebyly peníze, třebaže vězňovi bylo, jak udává, při jeho zatčení ve Vratislavi odebráno 80 tolarů a dopravní výlohy, jak přesně víme, činily jen (!) 30 tolarů.
Je nejvýš naléhavou povinností německých novin, aby důrazně upozornily uprchlé Rakušany na nebezpečí, které jim hrozí pobytem na pruské, a zejména na slezské půdě. Stará úmluva o vydávání zločinců existuje dál v celé své slávě. Slavné německé základní právo zvané stanné právo je uznáváno a s velkým potěšením uplatňováno v Prusku stejně jako v Rakousku.“.
Lekce, které nám dali hrdinové stanného práva různých zemí, v nichž byl vyhlášen stav obležení, nevyjdou naplano. Tak jako jsou dnes tito pánové svorni ve svém snažení, tak budou i demokraté všech národů svorni ve své pomstě, až udeří její hodina.
Královští a ministerští vyvrhelové z půl Evropy našli loni na jaře bezpečné útočiště v Anglii.
Ujišťujeme pány Manteuffela, Brandenburga a spol., že v příští revoluci, o jejíž uspíšení se tak přičiňují, nebude nic překážet tomu, aby je vydala Anglie vítěznému, po pomstě prahnoucímu německému lidu. O to je postaráno už nyní.
Napsal B. Engels 12. dubna 1849
Otištěno v druhém vydání
„Neue Rheinische Zeitung“
čís. 271 z 13. dubna 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
a — srdečná shoda. (Pozn. red.)