V. I. Lenin: Úkoly proletariátu v naší revoluci
září 1917
AGRÁRNÍ A NÁRODNOSTNÍ PROGRAM
13. Nemůžeme nyní s určitostí vědět, zda se v nejbližší budoucnosti rozvine na ruském venkově mohutná agrární revoluce. Nemůžeme vědět, jak daleko v poslední době nesporně zašla třídní diferenciace rolnictva na zemědělské dělníky, námezdní dělníky a chudé rolníky („poloproletáře“) na jedné straně a na rolníky zámožné a střední (kapitalisty a trpasličí kapitalisty) na straně druhé. Takové otázky vyřeší a může vyřešit jedině zkušenost.
Jsme však absolutně povinni jako strana proletariátu ihned vystoupit nejen s agrárním (pozemkovým) programem, nýbrž i přikročit k propagandě okamžitě uskutečnitelných praktických opatření v zájmu rolnické agrární revoluce v Rusku.
Musíme požadovat znárodnění veškeré půdy, tj. převedení veškeré půdy ve státě do vlastnictví ústřední státní moci. Tato moc musí stanovit rozsah a pod. osidlovacího pozemkového fondu, vydávat zákony o ochraně lesů, o melioracích atd., zakázat bezpodmínečně jakékoli prostřednictví mezi vlastníkem půdy, tj. státem, a jejím pachtýřem, t. j. hospodářem (zakázat jakékoli propachtovávání či prodej půdy). Avšak všecka práva nakládat půdou, stanovit místní podmínky držby a užívání půdy, musí plně a výhradně příslušet nikoli byrokratům a úředníkům, nýbrž oblastním a místním Sovětům rolnických zástupců.
Abychom mohli zdokonalovat techniku produkce obilí a zvyšovat výrobu, jakož i zvelebovat racionální velká hospodářství a veřejnou kontrolu nad nimi, musíme se v rolnických výborech zasazovat o to, aby z každého konfiskovaného velkostatku bylo utvořeno veliké vzorné hospodářství pod kontrolou Sovětů zemědělských dělníků.
Proti maloburžoasním frázím a maloburžoasní politice, které převládají u sociálních revolucionářů, zejména v planém klábosení o „spotřební“ nebo „pracovní“ normě, o „socialisaci půdy“ atp., musí strana proletariátu vysvětlovat, že soustava drobného hospodářství za zbožní výroby není s to zbavit lidstvo bídy mas a jejich útisku.
Strana proletariátu musí, aniž bude ihned a závazně tříštit Sověty rolnických zástupců, vysvětlovat nutnost zvláštních Sovětů zemědělských dělníků a zvláštních Sovětů chudých (poloproletářských) rolníků, nebo alespoň zvláštních stálých porad zástupců tohoto třídního postavení, jakožto jednotlivých frakcí nebo stran uvnitř všeobecných Sovětů rolnických zástupců. Jinak se všechny slaďoučké maloburžoasní fráze narodniků o rolnictvu vůbec ukážou rouškou, zastírající to, že nemajetné masy jsou klamány zámožným rolnictvem, které je jen jednou z odrůd kapitalistů.
Proti buržoasně liberální nebo čistě byrokratické agitaci mnohých sociálních revolucionářů a Sovětů dělnických a vojenských zástupců, kteří doporučují rolníkům, aby nezabírali statkářskou půdu a nezahajovali agrární reformu před svoláním Ústavodárného shromáždění, musí strana proletariátu vybízet rolníky k okamžitému svémocnému uskutečňování pozemkové reformy a k okamžité konfiskaci statkářské půdy na podkladě rozhodnutí rolnických zástupců v jednotlivých místech.
Zvláště důležité při tom je trvat na tom, že je nezbytně zapotřebí zvýšit produkci potravin pro vojáky na frontě a pro města, že je absolutně nepřípustné jakkoli utrácet dobytek, poškozovat nebo ničit nářadí, stroje, budovy a pod., atd.
14. V národnostní otázce musí proletářská strana především zastávat vyhlášení a okamžité uskutečnění úplné svobody pro všechny národy a národnosti utiskované carismem, násilím připojené nebo násilím držené ve svazku státu, tj. anektované, které se chtějí oddělit od Ruska.
Všechna prohlášení, deklarace a manifesty o tom, že se vláda vzdala anexí, znamenají v jádru buržoasní klamání lidu nebo maloburžoasní blahá přání, nejsou-li provázena faktickým uskutečněním svobodného oddělení se.
Proletářská strana usiluje o vytvoření pokud možno největšího státu, neboť to prospívá pracujícímu lidu, tato strana usiluje o sblížení a další sloučení národů, avšak tohoto cíle nechce dosáhnout násilím, nýbrž výhradně svobodným, bratrským svazkem dělnictva a pracujících mas všech národů.
Čím demokratičtější bude ruská republika, čím úspěšněji bude zorganisována v Republiku sovětů dělnických a rolnických zástupců, tím mocněji budou pracující masy všech národů dobrovolně přitahovány k takové republice.
Úplná svoboda oddělení se, nejširší místní (a národní) autonomie, podrobně propracované záruky práv národnostní menšiny — takový je program revolučního proletariátu.